Přeložte následující text z angličtiny do češtiny:

Co znamená představovat Indii světu – ne jako dokonalý stereotyp, ale v celé její hloubce a protikladech? Více než třicet let to dělá právě Mira Nair. S filmy jako Monsoon Wedding (2001) přinesla živý chaos Dillí světovému publiku a ve snímku The Namesake (2006) dojemně ztvárnila bolest z odloučení od domova. Nyní podobná témata zkoumá skrz jiné médium Bijoy Shetty. Ve svých sedmadvaceti letech posouvají jeho hudební klipy pro umělce jako Hanumankind, Martin Garrix a Badshah indický hip-hop od pouhé nápodoby k zakotvení v místních tradicích – od pyramid z dahi handi a nebojácných motorkářů po starodávná bojová umění – a to pomocí vizuálního stylu, který rezonuje kdekoli.

Když se Nairová a Shetty spojili přes Zoom pro Vogue, vyměnili si názory na svou tvorbu a diskutovali o křehké rovnováze mezi věrností vlastním kořenům a tvorbou umění, které osloví širší publikum. Především mluvili o odolávání pokušení zjednodušovat identity do snadno prodejných obrazů. Pro oba je výzva – i odměna – stejná: zachytit Indii takovou, jaká skutečně je, v celé její krásně nepřehledné složitosti.

Vogue: Miro, popsala jste se jako indická filmařka, která se cítí doma kdekoli na světě. Vaše filmy změnily způsob, jakým lidé vnímají Indii a její diasporu. Bijoyi, vaše hudební klipy, zejména nedávná práce s Hanumankind, jsou hluboce spojeny s indickou kulturou. Jak zásadní je pro vás reprezentace ve tvůrčím procesu?

Mira Nair: Nevnímám se jako velvyslankyně, která by tu měla vychvalovat, jak je má země úžasná a bohatá. Netočím filmy jako reklamu pro Benetton. Mým cílem je ponořit se do vrstev života kolem sebe a odhalit lidskost, která je pro dané místo jedinečná – vyprávět příběhy tak upřímně, že se stanou univerzálními. Nejsme od sebe navzájem izolováni; všichni sdílíme stejnou lidskou zkušenost. To řečeno, jako indická filmařka žijící v New Yorku a později ve východní Africe jsem se často ocitala na místech, kde jsem vyčnívala, kde jsem cítila tlak na to, abych se vysvětlovala. Ale vždycky ve mně byla určitá zarputilost – nebudu obhajovat, kdo jsem, ani dávat lekce o tom, proč nosím bindí. A odmítám, aby si lidé, kteří nikdy nebyli v naší kůži, vzali naši kulturu a přetvořili ji v něco, čím není.

Bijoy Shetty: Bohužel, kolonizace na nás zanechala stopu a donutila nás věřit, že západní kultura je nadřazená. Upřímně, já jsem z tohoto předsudku dokonce těžil. U skladby „Big Dawgs“ přišla velká část pozornosti z překvapení lidí, že Ind dokáže takhle rapovat. Nebylo to o vysoké produkční hodnotě – byl to šok z toho, že vidí indického rappera a indický hudební klip, co tomu zajistilo virální úspěch. Ale když to počáteční překvapení opadne, má vaše práce dostatečně silnou identitu, aby udržela zájem lidí? Na tom skutečně záleží.

Vogue: Miro, říkala jste, že ulice je vaší největší inspirací, ať už jde o zdroj vašich příběhů, nebo o preference při obsazování neherců. Bijoyi, hip-hop sám se zrodil na ulicích Bronxu. Co pro vás znamená ulice jako postava a jak inspiruje vaši práci?

Mira Nair: Moje první inspirace přišla z ulice – když jsem vyrůstala v Bhúbanéšvaru, jezdila na kole kolem chrámů, pozorovala, jak po monzunu vylézají brouci, nebo narazila na veřejná cvičení odisského tance. Ty každodenní obrazy a zvuky mi ukázaly kouzlo v obyčejném. Při natáčení India Cabaret (1985) jsem měsíce žila s kabaretními tanečnicemi a občas si mě s nimi pletli. Toto hluboké ponoření mě naučilo, jak bohaté a komplikované mohou být obyčejné životy. Viděla jsem věci, které by lidé, kdyby byly napsány jako fikce, odmítli jako neuvěřitelné. Ulice byla mou nekonečnou učebnou – školou života, která mě naučila přistupovat ke všemu s pokorou a otevřenou myslí.

Bijoy Shetty: Téměř všechno, co tvořím, vychází z mých vlastních zkušeností. Když jsem vyrůstal v Maháráštře, obklopovaly mě oslavy dahi handi a neustále jsem viděl lidi padat a narážet do země. Chtěl jsem zachytit ten pocit pohybu děsivou rychlostí, a tak vznikl nápad na klip k písni „Weightless“ od Martina Garrixe a Arijita Singha. To samé se stalo s „Big Dawgs“. Když jsem byl dítě, rodina mě vodívala do cirkusu, a když jsem slyšel tu píseň, byla v ní sample, která zněla přesně jako řvoucí motorka. To mě přivedlo k jámě smrti. Pro mě inspirace vždy přichází ze zkušenosti, výzkumu a instinktu proměnit svůj život v něco filmového.

Jak se zotavujete z tvůrčích neúspěchů, když se natáčení nedaří nebo film nevyjde tak, jak jste si představovali?

MN: Útočiště nacházím ve své zahradě, protože stromy nekladou otázky. Rytmus přírody je neuvěřitelný učitel; je čas odpočívat a čas vzkvétat. To, co bylo krásné minulý týden, může být dnes pryč, tak se učíte přijmout pokoru, která přichází s časem. Hodně mi pomáhá jóga a také moje rodina. Ale nic úplně nesmaže hlubokou osamělost, kterou cítíte, když začnete s nápadem a skončíte s něčím naprosto odlišným.

BS: Opravdu to se mnou zůstává, ale zároveň se to stalo jakousi superschopností. Pokaždé, když udělám chybu, mě žene vpřed úzkost, abych příště odvedl lepší práci. Vím, že ten samý omyl už neudělám právě kvůli tomu strachu. Jakmile se z toho poučím, snažím se to odložit a jít dál.

Jaká je rada, kterou jste si přáli, aby vám někdo dal, když jste začínali?

MN: Nepřijímejte 'ne' jako odpověď. Potřebujete srdce básníka a kůži slona. Je to těžké, protože si musíte vybudovat odolnost, a přitom si zachovat citlivost potřebnou k tomu, abyste byli dobrým filmařem.

BS: Neexistují žádná pravidla. Můžete točit, co chcete. Nenechte se omezovat tím, co vás naučili nebo řekli ostatní. Prostě buďte v pohodě s trochou nepohodlí a postupně na vše přicházejte.

Miro, vaše filmy vždy zkoumaly témata identity a sounáležitosti. Váš syn Zohran Mamdani se nyní podobným otázkám věnuje prostřednictvím politiky, když kandiduje na starostu New Yorku. Vnímáte jeho práci jako pokračování tohoto impulzu v jiném médiu?

MN: Mám pocit, že Zohran nás vede k novému úsvitu. Jsem ohromena jeho odvahou a jasnozřivostí, ale co se mnou skutečně rezonuje, je, jak se bez výčitek ztělesňuje v mnoha světech zároveň a plně je oslavuje. Líbí se mi, že nám všem dává naději. Má vizionářský způsob vidění světa a nejde o moc – jde o rovnost, spravedlnost a opravdový respekt k pracujícím lidem.

BS: To musíte být tak pyšná, madam.

MN: Jsem, jsem. Moje matka kdysi na filmovém festivalu v Cannes v roce 1988, kde se promítal Salaam Bombay!, řekla: „Já jsem producentka režiséra.“ Teď říkám: „Já jsem producentka kandidáta.“

Tento článek najdete v listopadovém/prosincovém vydání Vogue India 2025, které je nyní v prodeji. Předplaťte si ho zde.



Často kladené otázky
Samozřejmě Zde je seznam Často kladených otázek o práci Miry Nair a Bijoye Shettyho na přetváření globálního vnímání Indie



Obecné / začátečnické otázky



1. Kdo jsou Mira Nair a Bijoy Shetty?

Mira Nair je uznávaná indicko-americká filmová režisérka známá filmy jako Monsoon Wedding a Salaam Bombay!. Bijoy Shetty je významný filmový producent a zakladatel produkční společnosti Ek Katha. Jsou tvůrčími partnery zaměřenými na vyprávění autentických indických příběhů.



2. Co znamená přetvářet globální vnímání Indie?

Znamená to jít za stereotypy a ukazovat světu pravou, rozmanitou a komplexní realitu moderního i tradičního indického života prostřednictvím autentického vyprávění příběhů.



3. Proč je důležité měnit způsob, jakým svět vidí Indii?

Přesné vnímání podporuje větší kulturní porozumění, vzájemný respekt a rovnocenná partnerství v byznysu a umění. Umožňuje, aby byla Indie vnímána pro svou inovativnost, bohaté kultury a lidskost, nejen pro své problémy.



4. Jak to plánují dělat?

Především prostřednictvím filmu a médií. Vytvářejí a produkují příběhy, které jsou zakořeněny v indické realitě, ale mají univerzální témata, čímž zajišťují, že osloví jak indické, tak mezinárodní publikum.



Pokročilé / podrobné otázky



5. Jaké jsou konkrétní příklady jejich práce, která to dělá?

• Mira Nair – Monsoon Wedding: Představil modernou indickou rodinu z vyšší střední třídy, čímž bořil stereotyp, že Indie je pouze o tradici nebo chudobě.

• A Suitable Boy: Představil nuance postindependenční Indie, její politiky a sociálních struktur.

• Jejich produkční společnost Ek Katha: Je věnována hledání a financování těchto druhů autentických mezikulturních příběhů.



6. Jaké jsou běžné stereotypy, které zpochybňují?

Zpochybňují představu Indie jako monolitické kultury, přehnaný důraz na chudobu a slumy, magický a spirituální stereotyp a zobrazování indických žen jako výhradně submisivních.



7. Jaká je největší výzva při přetváření těchto vnímání?

Největší výzvou je překonat desetiletí zažitých jednorozměrných zobrazení v západních médiích. Vyžaduje to nejen vytváření nových příběhů, ale také zajištění jejich široké distribuce a sledovanosti po celém světě.