Chtěl jet plachtit do Řecka a pronajal si jachtu, ještě než našel dost lidí, kteří by se k nám přidali. Jak postupně oslovoval jednoho přítele za druhým, blížil se termín výletu a nám hrozilo, že pokud nenaplní zbývající lůžka, čekají nás finančně zničující prázdniny.

Jednoho dne mi napsal SMS: Vadilo by ti, kdyby s námi jel Duncan?

Pamatuji si, jak se mi sevřel žaludek. Než jsem odpověděla, zhluboka jsem se nadechla, protože jsem věděla, že je ve stresu a tohle je snadné řešení. Řekla jsem, že samozřejmě, to by bylo v pořádku.

Duncan byl jeho přítel z Oxfordu, který jsme všichni tři navštěvovali, ale byl to také můj první milenec. Neviděla jsem ho deset let.

Potkala jsem Duncana druhý týden mého prvního ročníku na vysoké škole v roce 2014. Byl to ten typ romantického zapletení, do kterého se člověk dostane v osmnácti – plachý, nejistý, jak správně komunikovat. Byl to anglický chlapec, který od útlého věku navštěvoval chlapeckou internátní školu a opravdu nevěděl, jak mluvit se ženami, natož o svých citech. Já jsem přijela z Berkeley v Kalifornii, přes Paříž ve Francii – z míst, kde se emoce vyjadřují svobodně – ale jeho rozpačitost mi přišla roztomilá.

V zkušenostech jsme si byli rovni, což znamená, že ani jeden z nás jich neměl mnoho, a ten rok jsme se spolu učili, jak mít sex. Bylo to něžné a na tu dobu mám převážně milé vzpomínky. Říkali jsme si „miluji tě“, ale nikdy jsme se nepovažovali za pár. Oba jsme byli nezávazní a celá záležitost skončila neurčitě. Absolvovali jsme, naše cesty se rozešly a on vybledl v nostalgii.

A přece tu byl znovu, na 38stopé jachtě, která měla začátkem srpna vyplout z přístavu Loutraki na ostrově Skopelos, a vyrostl z něj mnohem výmluvnější člověk, než jakého jsem si pamatovala. A já tu byla v červených plavkách, které jsem si koupila speciálně proto, abych potěšila muže, kterého jsem milovala – výstřih až k pupíku, křížem vzadu vzadu, bohatě odhalená ňadra – a byla ignorována.

Ta cesta byla v několika ohledech katastrofou. Třeba když jsem byla nahoře bez v naší kajutě a převlékala se a můj partner řekl tónem pantomimické výčitky: „Schovej je.“ Nebo několikrát, když mě neslyšel, nebo mě možná ignoroval, zatímco se zabýval nějakým lanovím. Mezitím se Duncan povaluje a vypadá jako reklama na hodinky, vše v volném lněném oblečení, a všechna ta sladká touha z před deseti lety se vrátila s plnou silou. Uvědomila jsem si tu absurditu: Jak jsem se ocitla v tomto uzavřeném prostoru, kde má každý jen částečně oblečení? Nejhorší ze všeho byl den, kdy jsme byli s partnerem na lodi sami a já navrhla, že bychom mohli mít sex. Aniž by odtrhl oči od své knihy – **Jak myslí špioni** od Davida Omanda – řekl: „Ne.“

Šla jsem na pláž a snažila se neplakat. Všechno, co jsem potlačovala, se ve mně vířilo: jak zřídka říkal „miluji tě“, jak málo mi dával komplimenty, jak neuvěřitelně nedotčená jsem se cítila, dokonce i teď na dovolené, údajně uvolněná a šťastná, plující po Egejském moři. Chvíli byly mé pochybnosti o našem vztahu jako varovná světla blikající v mém periferním vidění: postrádala jsem doteky, hluboké náhodné polibky, komplimenty, občasný sexy vzkaz. Cítila jsem se od něj respektována a věděla jsem, že po mně touží, ale začalo to vypadat, jako bych se držela víry s příliš malými důkazy. V pouhých 26 letech jsem se cítila podvedená.

Duncan, který si byl zaplavat, mě našel na pláži. Jemně řekl, že je zajímavé vidět mého partnera „v režimu přítele“. Vágně jsem si uvědomovala, že se od dob univerzity viděli několikrát do roka a v létě začali hrát kriket, ale můj partner a jsme se nikdy podrobně nebavili o jejich interakcích. Teprve později mě napadlo, že jejich přátelství pravděpodobně zlehčoval.

„V dobrý den,“ řekla jsem s praskajícím hlasem, „mám pocit, jako by ho milovat bylo moje poslání, to, pro co jsem byla na tento svět poslána; ve špatný den, jako by části mne umíraly ve tmě.“ Řekl, že vidí, jak můj partner dělá stejné chyby jako on... Zeptala jsem se, co ho zastavilo. Řekl: „Spousta neúspěšných vztahů.“

S Duncanem se nic dalšího nestalo. Poslední den dovolené, když jsme čekali na let domů ze Skiathosu, jsme se s partnerem prošli ke skalám u moře.

„Být znovu v blízkosti Duncana mě opravdu zasahuje,“ řekla jsem mu.

„No, je hezký a milý, a máte spolu minulost, takže to je pochopitelné,“ řekl klidně a držel mou ruku v obou svých. „Máš letní románek. Vše, co mohu udělat, je jet domů, snažit se zůstat v klidu a uvidět, jestli to přejde.“

Rozplakala jsem se. „Proč jsi tak laskavý?“ zeptala jsem se.

Jeli jsme domů a asi dva týdny jsem měla pocit, že se zblázním. Části mne, které byly pohřbeny, náhle zuřivě vyplavaly na povrch. Snažila jsem se přimět Duncana, aby se se mnou šel napít. Řekl ne – byl šťastný se svou přítelkyní a nechtěl ji rozrušit, což jsem považovala za dostatečně spravedlivé. Také to potvrdilo, že si věci nepředstavuji; on také něco cítil. Mé instinkty nebyly porušené.

Celá situace mě dohnala k okraji. Řekla jsem svému partnerovi, že věci, které mi nemohl dát, ve mně vyvolaly pocit studu za to, jak moc po něm toužím, a že to byl hluboce osamělý pocit. V den, kdy jsme to konečně ukončili, jsme se dokázali připít na dobré časy. Bylo to teprve podruhé, co jsem ho viděla plakat.

Poté následovalo krátké období, kdy jsem svou touhu po doteku vzala do zákopů Hinge. Na velmi krátkou dobu to byla zábava, ale pak jsem se cítila jako pizza k rozvozu – přehnaně sexualizovaná a naprosto neerotická. Odešla jsem z aplikace. Místo toho se snažím pěstovat to, čemu říkám autoerotika sebe sama: plně obývat své tělo s radostí a soucitem k sobě samé a chránit ty části sebe, které mohu zachránit pouze já. Jídlo, vaření a chůze se staly povznesenými potěšeními, stejně jako taneční rytmus opravdu dobrého rozhovoru nebo intimita dlouholetého soukromého vtipu.

Od mého rozchodu uplynuly dva roky. Loni v říjnu jsem jela sama na Skyros, odlehlejší ostrov jižně od Skopelosu. Pronajala jsem si malý domek se dvěma balkony s výhledem na moře. Město bylo tiché, mnoho obchodníků bylo na rok zavřeno a vrátili se na pevninu na zimu. Jeden z mála otevřených obchodů byl obchod s potřebami pro pastevce koz. Koupila jsem si opasek, který jsem nepotřebovala, a obojek pro psa mé přítelkyně, který jsem vyzkoušela na svém vlastním krku. Pak jsem pokračovala dolů na pláž. Pod oblečením jsem měla na sobě červené plavky.

Stephanie Sy-Quia je autorkou knihy **Soukromý muž**, která vychází dnes u Grove Press.

*Jména byla změněna.



Často kladené otázky
Samozřejmě Zde je seznam často kladených otázek o běžném scénáři, kdy jste uvězněni na lodi s bývalým, ke kterému stále cítíte city



Obecné otázky pro začátečníky



1 Co vůbec znamená být uvězněn na lodi s bývalým

Je to metafora pro situaci, kdy se ocitnete v těsném, nevyhnutelném prostředí s bývalým partnerem, kterého jste se ještě plně nepřestali mít rádi. Loď představuje uvěznění spolu s omezenou možností se vyhnout.



2 Je to dobrý nápad? Mám vůbec jet?

Je zřídkakdy dobrý nápad, pokud víte, že stále máte silné city. Pokud máte na výběr, zvažte odmítnutí. Pokud je to nevyhnutelné, budete potřebovat plán, jak zvládnout své emoce.



3 Jak se na cestu mentálně připravit

Stanovte si jasné záměry. Chcete být zdvořilí, ale odtažití, nebo doufáte v uzavření? Zvládněte svá očekávání, připomeňte si, proč jste se rozešli, a opřete se předem o podporu přátel.



4 Co bych měl udělat, jakmile ho/uvidím

První interakci udržujte krátkou, zdvořilou a neutrální. Jednoduché „Ahoj, rád/a tě vidím“ stačí. Necítěte tlak na hluboký rozhovor hned na začátku.



Zvládání situace



5 Jak zvládnout sdílené prostory a nucenou blízkost

Použijte strategii „veřejné, ale zdvořilé“. Buďte zdvořilí ve skupinových situacích, ale vytvářejte si malé nárazníky. Sedněte si na opačný konec stolu, zapojte se do různých konverzačních kruhů a použijte sluchátka nebo knihu jako vizuální signál pro potřebný prostor.



6 Co když začne připomínat staré vzpomínky nebo minulost

Zdvořile odveďte pozornost nebo udržujte svou reakci lehkou. Můžete říct: „To se zdá jako před celým životem“ nebo „Snažím se jen užívat si současnou cestu.“ Přesměrujte konverzaci na neutrální téma.



7 Co když s sebou má nového partnera

To je ultimátní test. Buďte zdvořilí k oběma, ale nezaplétejte se do srovnávání nebo soupeření o pozornost. Zaměřte se na své vlastní přátele a aktivity. Vidět ho/s ní s někým novým může poskytnout bolestnou, ale nutnou jasnost.



8 Jak zvládnout noční rozhovory nebo chvíle o samotě

Buďte velmi opatrní. Tyto situace jsou vysoce rizikové pro emocionální zmatení. Často