„Couture Clash“ od Hamishe Bowlese a Katherine Betts se poprvé objevilo v dubnovém čísle Vogue z roku 1997. Chcete-li vidět další zajímavosti z archivu Vogue, přihlaste se k odběru našeho newsletteru Nostalgie.

Couture Clash: Deník 1 – Agenti provokatéři
Je šokující britský talent jiskrou, kterou haute couture potřebuje? Nebo způsobí katastrofu? Katherine Bettsová referuje o rozvíjejícím se dramatu.

NEW YORK, ÚTERÝ 14. LEDNA
„Je to opravdová žena?“ ptá se drobná matka dvou dětí v objemném svetru od Gapu a dívá se na Avedonovu fotografii modelky z padesátých let. „Samozřejmě,“ sebejistě odpovídá její přítelkyně. „Podívej se na ten krk.“

Jsme v Institutu oděvního umění v suterénu Metropolitního muzea umění a je tam plno, většinou žen, které se tisknou ke sklu a žasnou nad exkluzivně ženskými šaty Christiana Diora z padesátých let. Publikum vzdechne a mumlá, obdivuje, jak se látka aerodynamicky obtáčí kolem boků nebo jak se třpytky a perličky zdánlivě rozstřikují z pasu pečlivě střiženého živůtku.

„Slyšela jsi, že se mohly nosit jen jednou, protože byly tak křehké?“ ptá se jedna žena druhé. Popisky vysvětlují Diorovu dovednost v aktualizaci historických stylů – ne nepodobnou Johnu Gallianovi. Když se ptám, návštěvníci tady neznají jména John Galliano ani Alexander McQueen. Netuší, že Diorův majitel Bernard Arnault vsadil obrovskou sázku na dva rebelsk londýnské návrháře a že za pouhých pět dní tato sázka buď spektakulárně uspěje, nebo zcela zkrachuje. Tlak je obrovský a v newyorských módních kruzích kolují zvěsti, že Galliano už rozčílil Diorovy švadleny tím, že po nich chtěl zreplikovat některé vintage šaty.

PAŘÍŽ, STŘEDA 15. LEDNA
Schůzka ve tři hodiny s Alexanderem McQueenem u Givenchy. Velmi vzrušující. To je bezpochyby nejžhavější téma v Paříži právě teď – představa, že se tento neomalený Londýňan pokusí oživit hluboce nudný dům Givenchy, je velmi zábavná. V taxíku na Avenue George V zahlédnu na ulici Claru Saint, dlouholetou spolupracovnici Yvese Saint Laurenta, jak toužebně hledí na budovu Givenchy.

Uvnitř mi McQueen v teniskách a kargo kalhotách říká, že nemá v úmyslu stát se dalším Yvesem Saint Laurentem. Na sedmadvacetiletého má pozoruhodnou drzost. Sedíme ve velkém salonu, elegantní místnosti, která zažila lepší časy, s vázami uvadajících květin na ošklivém provizorním konferenčním stolku. McQueen se zdá být spokojený s tím, jak věci postupují, zejména s ateliéry. „Pracoval jsem pro Marca Bohana, když byl u Hartnella, a byl to nejhorší zážitek mého života. Byl k ateliérům tak hrubý. Myslím, že mě tam nahoře mají opravdu rádi,“ říká a ukazuje ke stropu a k givenchyovským dílnám nad námi. „Nevidí mě jen jako nějaké hloupé londýnské dítě, které se stará o lemy.“

Catherine DeLondre, vedoucí ateliéru, se zdá, že McQueena opravdu má ráda, i po 33 letech věrnosti Givenchy. „Nejprve jsme si nebyli jisti, ale když jsme viděli kousky vycházející z ateliéru, pomysleli jsme si: ‚Tohle je opravdová haute couture.‘“

„Byli docela šokovaní, že šaty byly tak šik a tak ‚McQueenovské‘,“ dodává McQueen. Co to znamená? „Nositelné,“ směje se. „Rozdíl mezi McQueenem a Givenchy je v tom, že Givenchy není o postoji; je o životním stylu.“ Začíná znít jako Donna Karan.

Říká mi, že tématem kolekce je Hledání zlatého rouna a že všechno bude bílé a zlaté, jako staré etikety haute couture od Givenchy. Téměř každý kus obsahuje korzet, některé s více než 200 výztuhami. „Doufejme, že jsme vytvořili nějaké tvary, které ještě nikdy nebyly vidět,“ říká dychtivě. Pro jeho dobro doufám, že je to pravda. Když mi ukazuje bílou damaškovou šaty po Marii Callas... S vestavěným korzetem a velkými balonovými rukávy vidím, že tato kolekce může jít jedním ze dvou směrů: buď velmi jednoduchá a šik, nebo takový Mugler pro 21. století. Zavolám Thierrymu Muglerovi, abych získal náhled. Říkají, že se můžu podívat na jejich zkoušku účesů a líčení, ale na nic jiného. Typické.

Ralph a Ricky Laurenovi byli ve městě a rozhlíželi se, co koupit – svetry, byty, firmy? Povídá se, že Azzedine Alaïa má u sebe absolventku Central St. Martins a že příští týden představí malou kolekci ve své showroomu. Tato fáma se objevuje každou sezónu, ale Alaïa tvrdí, že má věrnou klientelu. Nabídli mu nejprve práci u Diora, ale on nepracuje pod cizím jménem. Udělal svůj vlastní příspěvek do módy a nebude to kompromitovat.

„Přiznejme si to, po New Look nebyl Dior nic zvláštního,“ říká mi jeden pařížský insider. „Nikdo ty šaty nekupoval.“

ČTVRTEK 16. LEDNA

„Je to velmi Dior, ale ne agresivní,“ říká Galliano. Je pozdní odpoledne a ve svém ateliéru ve třetím patře Diora zkouší na Dianu, šestnáctiletou senzaci z Frankfurtu, třásňový kostým z prince of Wales kostkované látky. Se třemi dny do přehlídky je tam nepořádek: tryskové korálky, peří a pruhy látky jsou rozházené po čalouněných kožených pohovkách, které zanechal Gianfranco Ferré. Z boom boxu burácí jungle remix Alanis Morissette; několik asistentů se sklání nad stoly a pečlivě navléká korálky do propracovaných náhrdelníků inspirovaných Masaji; další pokládá listy organzy na figurínu – to jsou svatební šaty.

„Jsou tu technicky dost ‚groovy‘,“ říká John a prohlíží si bílou koženou bundu tak složitě střiženou, že vypadá jako krajka. Říká, že je inspirován ženami, které inspirovaly Diora, zejména Mizzou Bricard. „Byla to Coco před Coco, vždy oblečená do šeříkové barvy, a když se jí lidé ptali, říkala: ‚Cartier je můj květinář.‘“

To je dobrá hláška. Bricard, Boldini, orchideje, africké lilie – to všechno má John na mysli. Ale hlavně myslí na Christiana Diora. „Když začínal, Dior nevěděl, jak sehnat modelky, tak dal inzerát do novin a objevila se každá pařížská prostitutka.“ Tento malý příběh je vetkán do kolekce, takže jedna část je o prostitutkách, další o sexy, krátkých oblecích „Miss Dior“ a další je velmi čínská. Velké překvapení: Claudia Schiffer nalíčená, aby vypadala jako Číňanka, s malou černou patkou.

John se zdá velmi soustředěný. On a jeho asistent Steven Robinson pracovali na kolekci nepřetržitě osm týdnů. Vzali si jeden den volna na Vánoce a pokusili se oslavit pečením krocana, ale zapomněli zapnout troubu. „Bylo to strašné. Byli jsme tak unavení, že jsme si prostě objednali pizzu,“ říká Steven a převrací oči. Také vzali McQueena na večeři, aby ho „přivítali v Paříži“. Ale to je všechno, co o McQueenovi říkají.

Koluje fáma, že McQueen prý říká, že v pondělí odpoledne ve čtyři hodiny zavře dveře sálu Beaux-Arts a začne přehlídku Givenchy přesně na čas. Když se ho ptali na důležité redaktory časopisů, kteří přijdou pozdě, údajně odpověděl: „Je mi to úplně jedno.“

V dnešním Le Figaro je citován, že „nemá respekt k Hubertovi de Givenchy“. A co Bernard Arnault? „Je Gabriel i ďábel. Je to obchodník, který může dělat, co chce. Když mě požádal, abych tu práci udělal, udělal jsem to, protože miluji módu. Peníze mi jsou úplně šumák. A když chtěl koupit část mé londýnské firmy, řekl jsem ani náhodou.“

PÁTEK 17. LEDNA

Dnes jsem se vplížila za nepřátelské linie, abych nakoukla k Chanelu. Karl se zdál být vůbec neohrožený mládeneckým zemětřesením u Diora a Givenchy, jen řekl, že si myslí, že McQueen je k panu Givenchymu trochu neuctivý.

Amanda Harlech, která přeběhla od Galliana k Chanelu, se ptala na Johna a litovala skutečnosti, že... Nebere jí telefony. Nabízím analogii s vztahem: Když se s někým rozejdete, chvíli s ním nemluvíte – necháte ránu zahojit. Ona chce máslo i peníze za máslo, jak se říká ve Francii.

SOBOTA 18. LEDNA

Nálada je dnes na třetím patře Diora mnohem těžší. Vizážista Stephane Marais diskutuje s Johnem o nápadu s andělským/ďábelským líčením. Steven učí modelku Karu Young, jak chodit jako prostitutka od haute couture. Dveře se otvírají a zavírají, hudba burácí a korálkářky začínají vypadat skelně.

Na cestě ven zahlédnu šéfa, Bernarda Arnaulta, jak stojí na rohu Avenue Montaigne a živě rozmlouvá se svou ženou Hélène. Hledí vzhůru na dům Dior, nevšímajíce si obrovského nápisu Calvin Klein, který se za nimi tyčí na lešení přes ulici.

Zamířím k Muglerově domu haute couture poblíž Marais na náhled. Ale Mugler dnes ve svém podkrovním ateliéru nikoho nepřijímá. Místo toho se potuluji po ateliérech a sleduji krejčí (jak se říká mužskému švadlenovi?), jak přišívají třpytky na síťované punčochy. Kultura je tu rozhodně futuristická a více macho než kdekoli jinde. Místo maličkých starých francouzských dam v bílých pláštích, které pobíhají kolem, jsou tu svalnatí chlapi kolem dvaceti v tílkách. Jedna místnost ve čtvrtém patře je věnována počítačům naprogramovaným tak, aby řezaly střihy na obrovském robotickém stroji, který vypadá jako kříženec solária a trampolíny. Střihy se pak posílají přímo do továrny v Angers. Toto je moderní haute couture.

NEDĚLE 19. LEDNA

Přes všechno jeho mluvení o zavírání dveří přesně ve čtyři, nechává McQueen své fanoušky čekat hodinu. Někteří říkají, že to je proto, že Naomi přišla pozdě, ale já jsem viděla Naomi backstage hodiny před přehlídkou. Ukázalo se, že garderobiérky neumí ani slovo anglicky a mají strašný čas, když se snaží komunikovat s McQueenovými asistenty o tom, jak dostat dívky do korzetů.

Publikum je už rozčilené, když přehlídka konečně začne. Ani model Marcus Schenkenberg, posedávající na zábradlí pouze v bederní roušce a obrovských křídlech, je nedokáže udržet šťastné. Konečně vykračuje Jodie Kidd v obrovském bílém operním plášti se skutečným zlatým vyšíváním a zlatými krajkovými kombinézami, s účesem ve složitém slaměném drdolu. Následuje ji Georgina v bílém obleku po vzoru Sharon Stone s průhlednými zády a Stella v černém hadím kožichu s přehnanými rameny. Když vyjde opeřená kombinéza, klienti Givenchy v první řadě převracejí oči a skládají programy.

„Bylo to ohavné a nepodstatné,“ říká po přehlídce Deeda Blair, dlouholetá klientka a přítelkyně Givenchy. „Nebavilo to, neokouzlilo to a mělo to tak málo společného s velkou historií Givenchy. Opravdu nechápu, proč by to Alexander McQueen chtěl ženám působit.“

„Nejošklivější, co jsem kdy viděla,“ prohlašuje mladší věrná Givenchy. „Vrať se na uměleckou školu,“ šeptá další. „Zapomeň na korzety,“ říká Cathy Graham.

Ale ne Mouna Al-Ayoub, okázalá saúdskoarabská rozvedená. Nadšeně říká: „Je to divadelní, a to má móda být. Má vás přenést do jiného světa. Strach z toho, že to neuděláte správně, je také vzrušující.“ Už si rezervovala operní plášť Jodie Kidd a hadí kožich Stelly.

Později večer nám Gaultier předvádí vtipnou parodii na haute couture. Muži v korálkovaných džínách a korzetech pracují na mole spolu se ženami, parodují staré pózy haute couture z padesátých let. Jsou tam dva šik černé obleky ve stylu Nočního vrchního, ale korálkovaný mužský korzet se sladěnými korálkovanými žabkami je spíš Dennis Rodman než Charlotte Rampling.

Všechny oči jsou upřeny na Johna Galliana.

PONDĚLÍ 20. LEDNA

Oběd v Hôtel Costes. Kabelky Hermès Kelly se sem přestěhovaly z Ritzu. Tohle musí být nový žhavý podnik. Francouzská klientka haute couture vběh