Jasmine Amy Rogers, průlomová hvězda muzikálu Boop!, sedí v rohové lavici restaurace Sardi’s a mhouří oči. „To je Idina Menzel?“ ptá se a upírá pohled na karikaturu herečky z Wicked na protější stěně. Stěny podniku jsou pokryty kresbami broadwayských legend – mezi nimi Elaine Stritch, Bernadette Peters a Phylicia Rashad – které jako by shlížely na hosty. Nyní se k nim Rogers připojuje jako nováček nominovaný na cenu Tony za nejlepší ženský herecký výkon v muzikálu, milník, který označuje jako „naprosto šílený. Je to příliš velké, příliš vzrušující.“

Její ztvárnění svůdné Betty Boop s typickými kudrlinkami – oživené z kresleného seriálu – sklidilo ovace, když muzikál v dubnu debutoval v Broadhurst Theatre. Dnes je směsicí Jasmine a Betty: právě dorazila z prezentace pro producenty turné, stále má na sobě výrazný makeup z Boop!, ale jinak vypadá jako herečka po práci – v tílku, džínách a teniskách.

Extravagantní (občas až matoucí) představení – představte si křížence Barbie a Čaroděje ze země Oz – režíruje s grácií broadwayský veterán Jerry Mitchell, nominovaný také za nejlepší choreografii. S hudbou od Davida Fostera, texty Susan Birkenhead a scénářem Boba Martina příběh sleduje Betty, která v záchvatu existenciální frustrace opouští svůj animovaný svět a ocitá se v současném New Yorku, aby našla své pravé já. Následuje láska a sebepoznání.

Ve 26 letech je Rogers nejmladší nominovanou ve své kategorii o celá desetiletí a stále si zvyká na pozornost. „Když se moc zamyslím nad váhou té nominace, začnu trochu ztrácet půdu pod nohama,“ přiznává se smíchem. Mezi jejími soupeřkami jsou Audra McDonald (Gypsy), Nicole Scherzinger (Sunset Boulevard) a Megan Hilty s Jennifer Simard (Death Becomes Her).

McDonald jí dokonce po vyhlášení nominací poslala květiny a cupcakes. „Píšeme si přes DM – je to moc milé,“ říká Rogers. Pro ni je to moment uzavření kruhu, vzpomíná, jak ji v roce 2016 na střední škole ohromil McDonaldin výstup na cenách Tony za Shuffle Along – zvlášť vysoké kopy, které herečka zvládla i v šestém měsíci těhotenství. „Říkala jsem si: Páni, to je šílené. Bylo to neuvěřitelné!“ Mezi její další oblíbené okamžiky patří legendární výkon Jennifer Holliday s písní „And I Am Telling You“ z Dreamgirls v roce 1982 nebo medley „History Has Its Eyes on You“ a „Yorktown“ v podání obsazení Hamiltonu v roce 2016.

Vyrůstala nedaleko Bostonu a později v Texasu jako energické dítě, které neustále zpívalo. „Seděla jsem v pokoji a řvala písničky Disney princezen. Mamka byla také posedlá Wicked a Rentem,“ popisuje své rané vlivy. Její početná rodina s nevlastními sourozenci byla, jak říká, „zdravý chaos.“

Na střední škole v Houstonu se začala divadlu věnovat vážněji. Role jako matka v In the Heights nebo Candy v méně známém Zombie Prom jí ukázaly, že by to mohla zvládnout. V maturitním ročníku se probojovala do finále soutěže Jimmy Awards 2017, národní přehlídky muzikálového herectví pro středoškoláky. Záznam jejího zpěvu písně „Easy as Life“ z Aidy na ceremoniálu naznačuje syrovou intenzitu, kterou nyní vkládá do Betty Boop.

Po dvou letech na Manhattan School of Music odešla a rychle získala roli v novém muzikálu Becoming Nancy, který v roce 2019 v Atlantě režíroval Jerry Mitchell. Po turné jako Gretchen Wieners v Mean Girls ji Mitchell pozval na konkurz do chicagské zkoušky Boop! v roce 2023. (Dříve měla menší roli v workshopu.)

Na stepovou choreografii prvního konkurzu nebyla připravená. „Bylo to děsivé!“ I když jako dítě soutěžně tancovala, po přestěhování do Texasu v 11 letech přestala. Přesto doufala, že to nějak zvládne – a zjevně se jí to povedlo. Spoléhala na svůj přirozený talent, ale mýlila se. „Bylo to zdrcující – přišla jsem domů a brečela,“ vzpomíná a dodnes se při té vzpomínce tváří bolestně. Tehdy roli nedostala.

Později toho jara, když pomáhala kamarádce s jiným představením v manhattanském zkušebním prostoru, zaslechla hudbu z Boop! linoucí se chodbou. Rogers se začala pídit po informacích a zjistila, že produkce stále hledá představitelku Betty. Celý den chodila po Midtownu a přemýšlela, co dělat, než nakonec zavolala svému agentovi. „Řekla jsem: ‚Nevím, co je potřeba udělat, ale musím se tam znovu dostat.‘ Nikdy předtím jsem nic takového neudělala.“ Povedlo se. Následující dva týdny intenzivně navštěvovala stepové lekce v Broadway Dance Center před druhým konkurzem.

Ostatní je historie. Její výkon je mistrovskou rovnováhou – dodává hloubku pověstně ploché postavě. „Výzva u Betty,“ vysvětluje Rogers, „je spojit přehnanou energii kreslené postavičky s opravdovou lidskostí.“ Její strhující číslo Something to Shout About, vzletná balada od Davida Fostera, sklízí bouřlivé ovace.

Rogers, která se popisuje jako živá a výrazná osobnost, se v Betty našla. „Hodně z ní je i ve mně.“

Milovala spolupráci s nominovaným kostýmním výtvarníkem Greggem Barnesem na recreaci Bettyiny ikonické siluety přesýpacích hodin. „Celé představení jsem v korzetu – je to úžasné a hrozné zároveň. Ale ten tvar je tak krásný, že bych se bez něj necítila jako ona.“ Pro Bettyin typický účes s ofinou a kudrlinkami čerpala Rogers a kadeřnice Sabana Majeed inspiraci od Dorothy Dandridge a klasické hollywoodské elegance – zachovali poznatelnost, ale vylepšili ji.

S blížícími se cenami Tony se Rogers snaží šetřit silami. „Hodně spím! A beru vitamíny – C a bromelin,“ říká. Opírá se o podporu broadwayských přátel, jako je Samantha Williams (Pirates! The Penzance Musical) nebo další nováček mezi nominovanými Joy Woods (Gypsy), jejíž divadlo je hned vedle. („Naprosto ji zbožňuji,“ dodává Rogers.)

Mimo jeviště relaxuje u true crime podcastů (And That’s Why We Drink, My Favorite Murder) a mazlí se se svou boxerkou Martha May Whovier. V jejích playlistech se střídají Phoebe Bridgers, Aretha Franklin a Dinah Washington.

Než vyrazí do divadla na své předpředstavení rituály, Rogers se na chvíli zamyslí. „Stále se snažím být lepší,“ říká a vzhlédne k posetému hvězdami stropu. „Ale teď vím – jsem přesně tam, kde mám být.“

Kredity portrétu: Styling Eliza Yerry; vlasy Amy Farid; makeup Taylor Levitan.