Polička Jeremyho Allena Whitea na trofeje už pod tíhou jeho ocenění téměř praská ve švech. Během posledních tří let si tento brilantní, ale problémový šéfkuchař ze seriálu **The Bear** připsal tři ceny SAG, tři Zlaté glóby, dva Emmys a dvě ceny Critics’ Choice. Letošní awards season však bude možná potřebovat ještě víc místa – protože se chystá zazářit ve své další odvážné velkofilmové roli ve snímku **Springsteen: Deliver Me From Nowhere**, kde ztvární samotného Bosse.

Režisér Scott Cooper, známý filmem **Crazy Heart**, nepřichází s typickým životopisným hudebním filmem od kolébky do hrobu. Místo toho čerpá z knihy Warrena Zanese **Deliver Me from Nowhere: The Making of Bruce Springsteen’s Nebraska** a zaměřuje se na klíčové a transformační období Bruceova života. Čerstvě po obrovském úspěchu alba **The River** z roku 1980 – jehož první album se dostalo na první příčku – se dvaatřicetiletý Springsteen pokusil vytvořit něco klidnějšího, temnějšího a intimnějšího. Stáhl se do odlehlého venkovského domu v Colts Neck v New Jersey a zatímco zápasil s depresí, kterou ještě nedokázal plně pojmenovat, doma nahrál syrová, duši odhalující dema nových písní.

Výsledkem bylo album **Nebraska** z roku 1982, akustické mistrovské dílo vydané bez turné, propagační kampaně nebo hlavního singlu. Bruce dokonce nechtěl, aby se jeho obličej objevil na obalu. Přesto se album vyšplhalo na třetí příčku žebříčku Billboard a mnohými je stále považováno za jedno z Springsteenových největších děl.

Ve filmu Jeremy Allen White podává strhující výkon jako veřejně uctívaná, ale v soukromí trpící superstar. Hraje po boku Jeremyho Stronga v roli Springsteenova manažera Jona Landaua a Stephena Grahama jako jeho tyranského, ovládajícího otce, zobrazeného převážně v syrových černobílých flashbackech. Ačkoli jsou v jeho ztvárnění Bruceho patrné ozvěny Carmyho neuróz – tichá intenzita, kypící frustrace a hluboká oddanost svému řemeslu, vlastnosti viditelné i v jeho nedávné roli Kerryho Von Ericha ve filmu **The Iron Claw** – jde o zcela nové stvoření. V několika scénách, zejména v elektrizujících, potem zalitých hudebních výstupech, se White před našima očima proměňuje v Springsteena. Jeho pohyby, hlas, manýry a zanícený zpěv jsou tak autentické, že když zavřete oči, zní to podivně jako sám Bruce.

Potkal jsem Jeremyho v Claridge's, kde tento čtyřiatřicetiletý rodák z Brooklynu bydlel během Londýnského filmového festivalu. Oblečený v bledě modrých džínách, černých botách a nadýchaném tmavomodrém svetru přes rozepnutou pruhovanou košili a bílé tílko, se zlatým řetězem na krku, byl přemýšlivý, tiše hovořící a výjimečně zdvořilý. Jeho jasně modré oči – ve filmu skryté za hnědými kontaktními čočkami – se snivě potulovaly, když hledal odpovědi.

Před uvedením filmu 24. října hovořil o tom, jak ho k přijetí role přesvědčil sám Bruce, o intenzivním tlaku hraní za Springsteenovy přítomnosti na place, o půjčování si Bruceho oblečení, o explozivním finále 4. řady seriálu **The Bear**, o své nadcházející roli v pokračování filmu **The Social Network** a o květinách, které rád vozí s sebou na cestách.

**Vogue:** Chápu, že jste s přijetím této role váhal, ale přesvědčili vás Scott Cooper i Bruce Springsteen?

**Jeremy Allen White:** Scotta jsem byl dlouho fanouškem a setkali jsme se několik měsíců předtím, než jsem se o tomto projektu dozvěděl. Mluvili jsme o filmech a hercích – pracoval s tolika neuvěřitelnými umělci a měl jsem spoustu otázek na Roberta Duvalla, Roryho Cochranea a Christiana Balea. Myslel jsem, že bychom jednou mohli spolupracovat. Pak mě Scott požádal, abych si poslechl **Nebrasku**. Bylo to asi deset let, co jsem ji naposledy slyšel. Pak jsem mu volal a on mi řekl, že chce, abych hrál Bruce.

Je to taková čest. Bruceho jsem dlouho obdivoval, ale… prostě jsem si nebyl jistý. Když zvažuji role, potřebuji cítit, že jsem pro ni ten pravý. Nevěřím, že každý se hodí pro každou práci. Neměl jsem žádný pěvecký výcvik ani zkušenosti s kytarou a věděl jsem, že na tom bude záležet. Ale když mi Scott poslal scénář, uviděl jsem, že se film soustředí na jednu fázi Bruceova života – kdy byl na hraně, všechno zpochybňoval, naplněný pochybnostmi a strachem. S tímto obdobím jsem nebyl obeznámený. Přemýšlel jsem o tom týden – nadšený, ale opatrný. Pak mi Scott řekl: "Bruce opravdu chce, abys to udělal." Pomyslel jsem si: "Dobře, pokud on věří, že jsem ten pravý a já mohu přispět, měl bych to zkusit."

Poprvé jsem se s Brucem setkal na stadionu Wembley. Předtím jsem tam nikdy nebyl a bylo to neuvěřitelné. I před naším setkáním, když jsem vstoupil do prázdného stadionu s vědomím, že jej brzy zaplní 90 000 lidí, to bylo emotivní. Pak jsem ho sledoval, jak se svou kapelou dělá zkoušku zvuku. Bylo to zastrašující – je tak vášnivý, s téměř násilnou fyzickou silou ve svém výkonu, dokonce i bez publika. Po show mě našel v hledišti. Byl jsem sám a pozval mě nahoru. Byl jemný, vlídný a naprostý opak umělce, kterého jsem právě viděl. Mluvili jsme o jeho vnoučatech a mých dětech, pak jsme šli do jeho šatny probrat film a to období jeho života. Zeptal jsem se ho, co se mu tehdy skutečně honilo hlavou, a on se mnou od začátku byl otevřený a upřímný.

Také mi dal kytaru, na kterou jsem se naučil hrát. Pro přípravu byla jeho hudba klíčová – Nebraska, stejně jako jeho dřívější alba jako Greetings from Asbury Park, N.J., Darkness on the Edge of Town, Born to Run a The River, kde se s ním ve filmu setkáváme. Koncertní záznamy a rozhovor po show, který tenkrát poskytl pro The Old Grey Whistle Test, byly také užitečné. V posledním desetiletí byl velmi otevřený, se svým one-man show, memoáry, biografiemi a knihou Warrena Zanese. Nejvíce užitečné byly podrobnosti v jeho pamětech, spolu s rozhovory s lidmi jako Jimmy Iovine, Patti Scialfa a Jon Landau. Ačkoli je Bruce upřímný, jiné perspektivy jsou často také cenné.

Zbožňuji energii hudebních scén ve filmu – jsou zpocené a elektrizující. Četl jsem, že jste v jednu chvíli ztratil hlas? Hodně hudby jsme předem nahráli, ale některé části byly živé, zejména v domě v Colts Neck, kde Bruce nahrál Nebrasku. Nahrál jsem "Born in the USA" na stejném stanovišti, které jsme použili ve filmu, týden před začátkem hlavního natáčení. Je to fyzicky tak náročná píseň na zpěv, že jsem úplně ztratil hlas.

Během našeho prvního týdne natáčení byl Bruce často na place. První týden jakékoli práce je těžký, protože se zabydlujete. Pamatuji si, že jsem se cítil znepokojeně. Předtím jsem se s Brucem setkal a byl podporující, ale moje nejistota mi namlouvala, že je tam proto, aby všechno kritizoval. Ten pocit ve mně zůstal celý týden. Ale on chodil dál a nakonec to bylo normální. Držel si odstup a dával mi najevo, že je tu pro mě, kdybych ho potřeboval. Byl opravdu skvělý.

Poprvé jsem ve filmu zpíval v domě v Colts Neck. Pamatuji si, že tam byli Bruce a Jon, a tíhu toho dne. Bylo to zvláštní a těžké. Byl tam tlak, ale myslím, že to pomáhá soustředit se. Poté, co jsem setřásl nervozitu, sedl si na židli a pověsil si harmoniku na krk, cítil jsem se velmi přítomný a nakonec i pohodlně. Kdyby tam nebyl, možná bych k tomu nepřistupoval se stejnou vážností.

**A také jste nosil nějaké jeho vlastní oblečení?**

Pár kousků – je tam modrá flanelová košile, kterou párkrát nosím, a pak můj oblíbený kousek, což byla taková ošuntělá bílá trička Triumph, které jsem měl na sobě ve scéně na konci, kdy jdu za terapeutem. Říkal jsem si, pokud existuje chvíle, kdy se mám snažit cítit se co nejblíž Brucovi, pak je to právě teď.

**Slyšel jsem, že Bruce při prvním zhlédnutí filmu plakal. Jak reagoval na váš výkon?**

Byl velmi dojatý a chválil, a byl velmi hrdý na Scotta a na mě. Ale mně trvalo déle, než jsem se na film podíval. Prostě se nerad dívám sám na sebe, no… vlastně vůbec. Věděl jsem, že se na tenhle jednou podívám, ale opravdu jsem si dával na čas. Bylo to vlastně velmi vtipné a milé – každých pár týdnů jsem dostal od Bruceho SMS, jako: "Ten film je opravdu skvělý. Měl bys ho vidět. Jsi opravdu skvělý. Kdybys ho viděl, věděl bys to."

Když byl film hotový, chystal jsem se začít jinou práci, takže jsem nechtěl něco sledovat těsně předtím, než něco začnu, nebo být ve své hlavě nebo tak. Ale nakonec jsem se na něj podíval těsně před Telluride, kde jsme ho měli premiéru. Pak jsem volal Brucovi a bylo to nádherné.

**Přesuneme se k The Bear. Je pátá řada již natočena? A jak se cítíte ohledně místa, kde jsme Carmyho nechali? Je to pro něj docela zlomový okamžik.**

Ještě jsme nenatočili další řadu. Je to zajímavé, protože toto poslední finále jsme natáčeli už v roce 2024, ale pak jsme v roce 2025 natočili spoustu dřívějších epizod 4. řady, takže je to zvláštní. Připadá to jako velmi dávno. Carmy se v tom finále tolik zbavil a tolik věcí přiznal. Snaží se dělat to, co považuje za správné nebo nejlepší. Ale pak, pracovat o rok později pozpátku, byl zvláštní zážitek. Pamatuji si, že poslední epizoda byla tak zábavná, protože jsme ji natáčeli jako divadelní hru. Byly tam tři kamery a pak Ayo [Edebiri], Ebon [Moss-Bachrach], já a Abby [Elliott] na konci. Představení trvalo 36 minut a udělali jsme ho asi čtyřikrát. Vždycky jsem tak dojat způsobem, jakým [tvůrce] Chris [Storer] píše a rozvíjí tento příběh, a upřímně, přál bych si, abych mohl hrát se všemi těmi lidmi navždy, pokud by existoval způsob, jak to zařídit.

**Také se znovu setkáte s Jeremym Strongem pro film The Social Reckoning, pokračování filmu The Social Network od Aarona Sorkina. Kolik nám toho můžete v tuto chvíli prozradit?**

Pokud byl The Social Network o začátcích a vzniku Facebooku, tento film je o dopadech Facebooku, dosahu Facebooku, brzdách a rovnováze, nebo jejich nedostatku.

**Dostanete se někdy k práci na něčem trochu lehčím?**

Nevím [smích]. Možná se mýlím, ale u The Social Reckoning je to zajímavé, protože vnější problémy jsou velmi reálné a těžké, ale postava, kterou hraju [reportér The Wall Street Journal Jeff Horowitz, který odhalil vnitřní fungování Facebooku], ačkoli jeho snaha a účel jsou velmi spravedlivé a závažné, se podle mého názoru jeví vnitřně… velmi vyrovnaná, řekl bych? To je pro mě vzrušující.

**Opravdu za vás moc ráda. Krátce se dotknu módy, mám pocit, že momentálně praktikujete nějaké method dressing na červeném koberci? Nosíte víc kůže, kostky, džíny a nějaké looks inspirované Brucem?**

Snažíme se, to ano. Měl a stále má tak skvělý styl, takže si myslím, že je to velmi zřejmý zdroj inspirace.

**Ayo je také tady na Londýnském filmovém festivalu se svým filmem After the Hunt. Je příjemné být součástí tohoto awards season okruhu společně, ale tentokrát za vaše vlastní projekty?**

Bylo to opravdu krásné. Jedinou nevýhodou je, že jsme všichni tak zaneprázdnění. Co bych si opravdu přál, je být tady a jen se dívat na filmy mých přátel. Nedávno jsem narazil na Ayo, když jsem přijel, a šli jsme ven na večeři, což bylo opravdu milé. Včera večer jsem také viděl svého přítele Franka Dillaneho – je fantastický ve filmu Harrise Dickinsona Urchin. Jsem velmi nadšený, že uvidím After the Hunt, ale zatím jsem neměl příležitost.

**Předpokládám, že to znamená, že jste byl příliš zaneprázdněn na to, abyste navštívil Columbia Road Flower Market nebo nakupoval květiny, když jste v Londýně?**

Kéž bych mohl! Je to tak okouzlující tradice a lidé jsou kvůli tomu velmi laskaví, ale mám pocit, že květiny se v posledních letech staly výraznější součástí mého života.

**Opravdu?**

No, myslím, že si mě lidé začali nějak spojovat s květinami, zatímco dříve to byl spíše soukromý zájem. Také pořád dostávám květiny, ale pak je musel ne