Zeptejte se sami sebe, kdo je v současnosti nejslavnější žijící psycholog, a pravděpodobně řeknete Esther Perel. Její podcast Where Should We Begin?, kde v každé epizodě mluví s jedním párem, aby jim pomohla vyřešit klíčový problém, má stovky tisíc posluchačů. Její dvě přednášky TED – z roku 2013 „Tajemství touhy v dlouhodobém vztahu“ a z roku 2015 „Přehodnocení nevěry“ – byly dohromady zhlédnuty přes 40 milionkrát. Ale právě její kniha z roku 2006 Mating in Captivity, bestseller New York Times, vyniká jako jedno z jejích nejzásadnějších a nejčastěji citovaných děl. Vydaná před 20 lety a znovu vydaná tento měsíc, hlavní myšlenkou knihy je, že udržení touhy v dlouhodobém vztahu vyžaduje pečlivou rovnováhu mezi spojením a, což je klíčové, odděleností.

Jako někdo, kdo byl vždy zvědavý a fascinovaný detaily vztahů, jsem byl dlouho fanouškem Perelové práce. Ale nějak jsem nikdy nečetl Mating in Captivity. Přemýšlel jsem: bude to dávat smysl i dnes, v době seznamek a umělých inteligencí jako přítelkyň? Bude mi to připadat pravdivé jako queer ženě? A bylo vůbec potřeba knihu číst, když se tolik z Perelové myšlení stalo obecně známým pro každého, kdo sleduje tuto 67letou psycholožku – nebo párovou terapii obecně?

Jak se ukazuje, v roce 2026 se lze z Mating in Captivity stále hodně naučit. Její myšlenky vůbec nezestárly – natolik, že jsem si musel dvakrát zkontrolovat, zda jsem původní datum vydání nepochopil špatně. Zde je tedy vše, co jsem se o dlouhodobých vztazích a dlouhodobé touze naučil z Perelové přelomové knihy.

Mnozí z nás spadají do dvou táborů: „romantici“ a „realisté“
Perelová rozlišuje dva typy lidí. Romantici odmítají žít bez vášně („Přísahají, že se nikdy nevzdají pravé lásky. Jsou to věční hledači, kteří hledají člověka, s nímž touha nikdy nevyprchá“). Realisté jsou na opačném konci („Říkají, že trvalá láska je důležitější než skvělý sex a že vášeň přiměje lidi dělat hloupé věci“).

Ať už patříte kamkoli, Perelová říká: „oba se shodují na základní myšlence, že vášeň časem chladne.“ V důsledku toho „jsou oba často zklamaní, protože málokdo může být šťastný v některém z extrémů.“ Místo toho se musíme zapojit do „nekonečného tance mezi změnou a stabilitou“, kde vášeň a stabilita v průběhu času stoupají a klesají, ne vždy v dokonalém souladu.

Bezpečí a jistota jsou iluze
Rádi si myslíme, že jsme v našich dlouhodobých vztazích vybudovali určitou úroveň jistoty. Že známe své partnery skrz naskrz a dokážeme předvídat jejich chování. Perelová ale naznačuje, že je to jen iluze. Nikdy neznáme své partnery tak dobře, jak si myslíme. „Když vyměníme vášeň za stabilitu, nevyměňujeme jen jednu fantazii za druhou?“ ptá se a poukazuje na to, že každý vztah nese určité riziko. A to je vlastně dobře. Musíme tuto nejistotu přijmout, protože pokud chceme udržet touhu naživu v průběhu času, Perelová říká: „musíme být schopni vnést do známého prostoru pocit neznáma.“

Dobrá intimita nemusí vždy znamenat dobrý sex
Existuje rozšířená víra – jak nyní, tak když vyšlo Mating in Captivity – že čím lepší je intimita páru (tedy emocionální blízkost), tím lepší bude jejich sexuální život. I když to platí pro některé páry, Perelová tvrdí, že to neplatí pro všechny. „Ironicky, to, co dělá dobrou intimitu, ne vždy dělá dobrý sex,“ píše. „Může se to zdát protiintuitivní, ale podle mých zkušeností terapeutky často zvýšená emocionální intimita přichází se sníženou sexuální touhou.“ Místo toho bychom byli lépe, kdybychom sex a intimitu vnímali jako „paralelní vyprávění“.

Každý by si měl pěstovat „tajnou zahradu“. Perelová hodně píše o potřebě stát se v rámci vztahu svou vlastní osobou a vyhnout se přílišnému splynutí s partnerem – což je jistý způsob, jak časem zabít touhu. „Místo neustálého usilování o blízkost tvrdím, že by páry mohly být lépe, když budou pěstovat svá oddělená já,“ píše. V našich partnerstvích „milujeme se, sdílíme fyzický prostor a zájmy. Ale ‚podstatné‘ neznamená ‚vše‘.“ Jinými slovy, je důležité rozvíjet smysl pro sebe – nejen kvůli sobě, ale aby jiskra zůstala naživu.

Mluvení není vždy odpověď. Máme tendenci si myslet, že každý vztahový problém lze vyřešit tím, že o něm budeme mluvit, dokud nenajdeme řešení. Perelová ale tvrdí, že někdy mluvíme příliš mnoho a zapomínáme na jiné způsoby komunikace – jako je fyzický dotek nebo činy. Neustálé zaměření na verbální komunikaci podle ní „minimalizuje důležitost neverbální komunikace: dělat si navzájem milé věci, dělat pozorná gesta nebo sdílet projekty v duchu spolupráce.“ V době, kdy se můžeme spojit tolika způsoby, poukazuje na to, že „musíme ctít a uznávat způsoby, jakými můžeme natáhnout ruku a dotknout se někoho.“

Intimita není pevně daná. Bylo by hezké, kdyby emocionální a fyzická intimita v našich vztazích mohla být dosažena a trvat navždy. Perelová ale zdůrazňuje, že to není realistické. Místo toho píše: „intimita není monolitická; ani není vždy konzistentní. Je přerušovaná, má v nejlepších vztazích stoupat a klesat.“ I když to může znít vyčerpávajícím dojmem, ve skutečnosti to může být osvobozující. Fáze jsou jen fáze; suché období neznamená, že je vztah odsouzen k zániku.

Zdravý sexuální život je dobrý pro děti. V knize Perelová mluví o rodičích, kteří k ní přicházejí jako pacienti a popisují, jak všechno dávají výchově svých dětí – hraní, pečení, sport. Vyhradit si čas jako pár v nich vyvolává pocit viny, jako by zanedbávali své děti. Perelová ale tvrdí, že naopak udržování zdravého sexuálního života je vždy dobré pro rodičovství. „Děti, které vidí své primární pečovatele v pohodě při vyjadřování náklonnosti (diskrétně, v rámci vhodných hranic), s větší pravděpodobností přijmou sexualitu se zdravou kombinací respektu, odpovědnosti a zvědavosti, kterou si zaslouží,“ píše. „Tím, že cenzurujeme svou sexualitu, omezujeme své touhy nebo se jich úplně zříkáme, předáváme své zábrany neporušené další generaci.“

Sex nemusí být tak politicky korektní jako náš každodenní život. V každodenním životě většina z nás podporuje rovnost, odsuzuje násilí a snaží se žít způsobem, který odráží naše hodnoty a etiku. A i když by sex měl být vždy konsensuální a etický, svět fantazie a hry umožňuje pocit přestupku, který bychom jinak mimo tento prostor odmítli. „Poetika sexu je často politicky nekorektní,“ píše Perelová, „daří se jí na hrách s mocí, výměně rolí, nespravedlivých výhodách, panovačných požadavcích, svůdných manipulacích a jemných krutostech.“ To podle Perelové není něco, čeho bychom se měli bát. „Věřím, že důraz na egalitární sex – očištěný od jakýchkoli projevů moci, agrese a přestupku – je v rozporu s erotickou touhou u mužů i žen.“

Často kladené otázky
Zde je seznam často kladených otázek na základě osmi pravd o dlouhodobé touze z knihy Esther Perel Mating in Captivity



Otázky pro začátečníky



1 Co má Esther Perel na mysli, když říká, že láska a touha nejdou vždy ruku v ruce

Odpověď Myslí tím, že pocity, které dělají vztah bezpečným, mohou někdy ve skutečnosti zabít vzrušení a tajemství, které živí touhu. Můžete někoho hluboce milovat, ale necítit k němu sexuální přitažlivost ve stejnou chvíli.



2 Je normální ztratit touhu po partnerovi, i když ho stále miluji

Odpověď Ano, je to velmi běžné. Perelová tvrdí, že jde o přirozené napětí v dlouhodobých vztazích. Výzvou není vnímat to jako známku toho, že je vztah rozbitý, ale jako normální součást vyvažování intimity a individuality.



3 Jaká je hlavní myšlenka knihy Mating in Captivity

Odpověď Hlavní myšlenkou je, že moderní vztahy často bojují s vyvážením potřeby bezpečí s potřebou vzrušení a tajemství. Touha často vyžaduje určitý prostor a oddělenost, což může působit ohrožujícím dojmem pro intimitu.



Pokročilé – hlubší otázky



4 Jak může přílišná blízkost ve skutečnosti ublížit touze

Odpověď Touha prosperuje z trochy odstupu a tajemství. Když se pár zcela spojí – zná každou myšlenku, pocit a rozvrh – neexistuje žádná jinakost, která by byla zajímavá. Perelová říká, že erotika potřebuje mezeru mezi dvěma lidmi, aby vytvořila napětí a očekávání.



5 Co je stín třetího v Perelové práci

Odpověď To je myšlenka, že touha často potřebuje třetí prvek, aby se zažehla. Nemusí to být nutně jiná osoba. Může to být společný projekt, kreativní vášeň, smysl pro hru nebo část vás samých, kterou váš partner úplně nezná. Tato třetí věc vnáší do vztahu energii a novost.



6 Můj partner a já máme skvělou komunikaci, ale náš sexuální život je nudný. Proč