Před převzetím Ceny za mimořádný přínos na The Fashion Awards Tania Fares hovoří o své rané stáži u Pierra Cardina, inspiraci, kterou čerpala od Lulu Kennedy, a o tom, jak tyto zkušenosti vedly k založení jedné z nejvýznamnějších neziskových organizací v módě. Tento příběh je součástí série rozhovorů "Moje první práce v módě" s lidmi z oboru o rolích, které formovaly jejich kariéru.

Vždycky jsem chtěla pracovat v módě, ale ne jako návrhářka – přitahovala mě zákulisní práce. Moje matka byla krásná žena, uvnitř i navenek, s bezchybným vkusem. Měla to štěstí, že mohla nosit haute couture a často jezdila na módní přehlídky do Paříže, občas mě brala s sebou. Tak začal můj zájem o módu.

Můj strýc byl slavný dekoratér Joseph Achkar, který spolu se svým partnerem Michelem Charrièrem zrekonstruoval Hôtel de la Marine ve Francii. Seznamoval mě s uměním, vodil mě na místa jako Fontainebleau, Versailles a Louvre. Když jsem dokončila univerzitní studia komunikace, pomohl mi zajistit stáž u Pierra Cardina.

U Pierra Cardina jsem dělala trochu všechno, jako většina stážistů – skládala oblečení, připravovala kávu a podobné úkoly. O šest měsíců později mě najal do svého komunikačního týmu. Cítím se neuvěřitelně šťastná, že jsem mohla pracovat s někým tak vášnivým a kreativním. Každý den s Pierrem byl jiný. Naučil mě, jak je důležité být laskavá, ale pevná, a často mluvil o unisex stylu – o myšlence, že můžete být sami sebou a oblékat se, jak chcete. Moje doba s ním mi skutečně otevřela oči k obchodní stránce módy.

Skrze Pierra jsem se také naučila, jak je pro návrháře důležité spojit se se svými klienty. Měl dar, díky kterému se ženy, které u něj nakupovaly, cítily pohodlně a sebevědomě, což mu dávalo cenný vhled do toho, co jeho zákazníci chtějí.

To je ta nejdůležitější rada, kterou dávám každému mladému návrháři, kterého potkám: ujistěte se, že zapojíte své zákazníky. Skrze Fashion Trust – zejména náš Mentorský program – se snažíme vybudovat komunitu, která oceňuje a nakupuje jejich návrhy. Nakonec potřebují rozumět svým zákazníkům, aby mohli rozvíjet svůj byznys.

Tyto lekce jsem si nesla celou svou kariérou. Když jsme s Lulu Kennedy založily v roce 2006 Lulu & Co, uspořádaly nám Vassi Chamberlain a Christina Goulandris prodejní prezentaci. Nikdy nezapomenu na to odpoledne – zpětná vazba od přátel a širší komunity o tom, co se jim líbilo a co ne, byla neocenitelná při formování podnikání.

Moje zkušenost a vztah s Lulu Kennedy byly základem pro práci, kterou dělám s Fashion Trust. Potkala jsem ji přes Judith Greer a společně jsme spustily značku Lulu & Co. Pracovaly jsme spolu pět nebo šest let, Lulu se soustředila na design a já jsem se starala o provozní stránku.

Hluboce mě inspirovala její práce s mladými návrháři skrze Fashion East. Pozorovat, jak spolupracuje s umělci a spravuje naše showroomy v Paříži, byl neuvěřitelný vzdělávací zážitek, i když to bylo také náročné – tento obor je tvrdý. Můžete mít prodeje, ale o šest měsíců později musíte pokrýt výrobní náklady a pak potřebujete růst. Je to obtížná struktura, kterou se mladí návrháři musí naučit navigovat.

Skrze Lulu jsem potkala mnoho lidí v módním průmyslu a také jsem byla aktivně zapojená do umění, podporovala jsem instituce jako Tate a Serpentine. Všimla jsem si, že zatímco mnoho jednotlivců podporovalo svět umění, u módy to tak nebylo. Přemýšlela jsem, proč nemůžeme dělat obojí? Můžete milovat umění, ale můžete také milovat módu a vracet obojí. Bylo pro mě trochu komplikované být zapojená do Fashion East, protože jsme už spolu na značce pracovaly. Takže před 14 lety jsem založila BFC Fashion Trust spolu se Sian Westerman. Bývalá šéfredaktorka British Vogue Alex Shulman mě představila tehdejší ředitelce BFC Caroline Rush a já jsem se s ní setkala s Haroldem Tillmanem, který byl v té době předsedou British Fashion Council. Řekla jsem, že chci vytvořit platformu pro získávání finančních prostředků a podporu mladých návrhářů. Caroline ten nápad milovala a požádala mě, abych připravila návrh. Udělala jsem to a během toho procesu jsem přišla s názvem Fashion Trust. Chtěla jsem zahrnout slovo 'trust' – důvěra v módu.

Představily jsme plán Caroline a líbil se jí. Pak jsme musely najít patrony. Pocházejíc z kultury, kde je mluvit o penězích trapné, moje prvních pár schůzek se ani nezakládalo na žádosti o podporu. Jednoho dne jsme uspořádaly oběd pro potenciální patrony a když skončil, pořád jsem nepožádala o peníze. To samé se stalo na další akci. Nakonec jsem si řekla: "Tanyo, buď začneš lidi žádat o peníze, nebo se to nestane." Když jsem to udělala, uvědomila jsem si, že to není tak těžké. Teď ráda žádám lidi o peníze!

Klíčem je být vášnivý v tom, co představujete, a být přímý. Nehrajte hry – není to fér vůči lidem, pokud si myslí, že jste si s nimi domluvili schůzku, aniž by věděli, že je o něco požádáte. Mým prvním patronem byla Megha Mittal, která je také přítelkyně.

Patroni Fashion Trust jsou všechny neuvěřitelné ženy, které investují finančně, dávají svůj čas, nebo obojí, aby podpořily mladé módní talenty. Některé jsou právničky, podnikatelky nebo mají vlastní fondy – všechny jsou velmi zajímavé. Momentálně máme ve Velké Británii 53 patronů. Kdysi jsme jich měli 120, ale zefektivnili jsme to, proto se počet snížil na polovinu.

V roce 2019 jsem spoluzaložila Fashion Trust Arabia a v roce 2021 Fashion Trust US. V USA máme také patrony, ale na Středním východě pracujeme se sponzory. Tentokrát v Dauhá jsme měli podporu od Visit Qatar, Qatar Airways, Anastasia of Beverly Hills a dalších.

Projekt na Středním východě vznikl v roce 2017, když jsem spolu se Sarah Mower z Vogue psala knihu o mladých návrhářích v Londýně. Pro křest knihy mě moje teta v Jordánsku pozvala na setkání. Tam jsem potkala tolik úžasných návrhářů a mnoho z nich mi tu noc řeklo: "Prosím, udělej tady něco podobného, jako děláš ve Velké Británii. Tento region to potřebuje."

Jsem z Libanonu, mluvím plynně arabsky a regionu hluboce rozumím. Střední východ je neuvěřitelný se svou rozmanitostí – Levanta, severní Afrika, Rada pro spolupráci arabských států v Zálivu. Moji rodiče pracovali v pohostinství, takže jsme vždy měli klienty z celého regionu. Cítím, že rozumím Saúdům, Kuvajťanům, Katarčanům, Egypťanům...

Tak jsem šla na setkání s Její Výsostí Šejkou Mozou, kterou jsem vždy obdivovala. Řekla mi, že také zvažují udělat něco podobného v regionu, a představila mě své dceři, Její Excelenci Šejce Al Mayassa Bint Hamad Al Thani. Začaly jsme pracovat na projektu, který by propojil západní a středovýchodní kulturu. Jsem jí tak vděčná za podporu – začala jako moje spolupředsedkyně a teď je mi jako sestra. Udělala jsem spoustu výzkumu, abych pochopila, co je potřeba a jak můžeme zlepšit, a měla jsem nápad přivést západní porotce na Střední východ.

Funguje to takto: každý rok otevíráme přihlašovací sezónu. V USA dostaneme asi 600 přihlášek, ve Velké Británii 1000 a na Středním východě 1200. Zúžíme je na asi 150–200 přihlášek a pošleme je našemu poradnímu sboru, který pak vybere finalisty. Naše poroty jsou velké a zahrnují lidi z celého módního průmyslu, protože rozmanité hlasy jsou tak cenné. Právě jsme uspořádali hodnocení Fashion Trust Arabia a bylo opravdu zábavné vidět, jak se lidé zapojili – všichni se rozdělili do skupin podle toho, kterého návrháře podporovali. Měli jsme velmi otevřenou diskuzi, moderovanou odborníkem, který požádal všechny, aby vysvětlili, proč podporují určité návrháře. Všechno to působilo velmi autenticky. Poté hlasovali, spočítali jsme hlasy a vyhlásili vítěze.

Tým Fashion Trust je malý – jen tři lidé v USA a osm na Středním východě – takže jsem neuvěřitelně hrdá na dopad, který jsme za ty roky vytvořili. Od doby, co jsme v roce 2019 spustili Fashion Trust Arabia, se talent a kvalita oděvů dramaticky zlepšily. Také cítím, že zájem o region mezi spotřebiteli skutečně roste. To, co se stalo s Matches, bylo velmi smutné a zanechalo v oboru velkou mezeru, pokud jde o platformy pro objevování nových talentů. Samozřejmě, Fashion Trust není maloobchodník, ale možná můžeme pomoci upozornit na nové, čerstvé talenty.

Jako součást poslední akce Fashion Trust Arabia jsme uspořádali výstavu nazvanou **Threads of Impact**, představující kousky vytvořené finalisty a vítězi za uplynulé roky. Byla bych ráda, kdyby tato výstava v budoucnu cestovala. Také chci rozšířit náš mentorský program. Letos ho prodlužujeme na tři dny místo dvou, s asi 25 řečníky z nejrůznějších oblastí – e-commerce, merchandising, udržitelnost a další. Pořádáme ho pro všechny naše návrháře a všichni přilétají do Londýna, aby se zúčastnili.

Je to zajímavé – pracuji s tolika mladými návrháři a vidím, že budoucnost je mnohem více zaměřená na technologie. Tisknou ve 3D, používají umělou inteligenci a zkoumají všechny možné nové nástroje. Ale dovednosti, které nejvíce potřebují, jsou v podstatě lidské. Vždycky lidem říkám, aby zůstali autentičtí, věrní identitě své značky a budovali skutečné vztahy se svými komunitami. To se děje pouze prostřednictvím lidské interakce a spolupráce, což se nyní zdá důležitější než kdy dříve.

**Často kladené otázky**

Samozřejmě, zde je seznam často kladených otázek o zakladatelce Fashion Trust Tanie Fares, která hovoří o své první práci v módním průmyslu.

**Obecné pozadí**

**Otázka: Kdo je Tania Fares?**
Odpověď: Tania Fares je módní podnikatelka a filantropka, nejznámější jako spoluzakladatelka Fashion Trust, neziskové organizace, která podporuje a financuje začínající módní návrháře.

**Otázka: Co je Fashion Trust?**
Odpověď: Je to globální nezisková organizace, která identifikuje a poskytuje granty, mentorství a podnikatelskou podporu slibným módním návrhářům v klíčové fázi jejich kariéry.

**Otázka: Proč je její první práce v módě zajímavým tématem?**
Odpověď: Protože její kariérní cesta nebyla tradiční. Pochopení jejího výchozího bodu ukazuje, jak rozmanité zázemí a rané zkušenosti mohou vést k vlivným rolím v oboru.

**O její první práci**

**Otázka: Jaká byla první práce Tanie Fares v módním průmyslu?**
Odpověď: Její první oficiální rolí byla stáž a později asistentka v časopise Vogue v Londýně.

**Otázka: Měla módní vzdělání nebo designérské zázemí?**
Odpověď: Ne, neměla. Studovala politické vědy na univerzitě. Do světa módy vstoupila díky vášni, síti kontaktů a uchopení příležitosti.

**Otázka: Jaké byly její hlavní povinnosti v této první roli?**
Odpověď: Typické úkoly pro začátečníky, jako organizace vzorků, asistence na focení, pomoc s administrativní prací a učení se redakčnímu procesu od základů.

**Otázka: Jak se dostala k té práci ve Vogue?**
Odpověď: Kombinací osobní iniciativy a kontaktů. Zmiňovala, že oslovila lidi a vyjádřila svou vášeň pro módu, což vedlo k představení a příležitosti stáže.

**Lekce a postřehy**

**Otázka: Jaká je největší lekce, kterou se naučila ze své první práce?**
Odpověď: Důležitost pozorování, pokory a tvrdé práce. Naučila se, že i malé úkoly jsou zásadní pro větší mechanismus a že porozumění každé úrovni oboru je neocenitelné.

**Otázka: Jak tato první práce ovlivnila její pozdější práci s Fashion Trust?**
Odpověď: Dala jí přímý vhled do výzev, kterým mladí návrháři čelí, když se snaží získat viditelnost a podporu. Pohled na obor z redakční a obchodní perspektivy jí pomohl identifikovat konkrétní mezery, které Fashion Trust nyní zaplňuje.

**Otázka: Jakou radu dává na základě zkušenosti ze své první práce?**
Odpověď: Být proaktivní, říkat...