Existuje určitý typ humoru, který mi opravdu leze na nervy – hlavně proto, že ve skutečnosti není vtipný, a nevtipné věci jsou vždycky trapné sledovat. Mohli byste tomu říkat „boomer humor“, ale to není úplně přesné. Jde spíš o jakési mlhavě queerfobní vtipy, které recyklují tytéž ohrané stereotypy: queer lidé (obvykle Gen Z) jsou iracionální, nesnesitelní, mají podivná jména a složitá zájmena, jsou náhodně vegani, snadno se urazí až k absurditě a oblékají se jako klauni. Když mě za klauna označí přátelé, beru to s radostí, ale v televizi, bez té láskyplnosti, to působí jenom nepříjemně.

A tím se dostávám k seriálu And Just Like That – který mám hluboce ráda, často proti svému lepšímu úsudku. Finále mělo své chvíle, některé opravdu dojemné. Carrie tančící sama a jedoucí koláč působilo smysluplně – ukázalo, jak naše oblíbená sexuální publicistka konečně našla klid v tom být sama, což mnoho žen (a měly by) zažije. Ale jiné části finále ve mě zanechaly nepříjemný pocit. Navíc jsem se pořád ptala, proč vlastně sleduju seriál, který jakoby káral své queer (nebo queer-kódované) postavy způsobem, který působil divně a byl těžko pochopitelný.

Vezměte si Mirandin „večírek“ na Díkuvzdání (a to slovo používám velmi volně). Pozvala si Bradyho příšernou přítelkyni, která prdí, pije Red Bull a tvrdí, že jí jen mořské řasy a rýži. Pak tu jsou její přátelé: „Epcot“ s vyholeným mulletem a obřími brýlemi a „Silvio“ v džínové tílku a čelence, který každou větu zakončuje slovem „holka“. Jsou to špatně nakreslené queer karikatury, které mají být zjevně těmi nejnesnesitelnějšími lidmi, jaké si dokážete představit. Epcot má neustále průjem z intolerance laktózy a Silvio nepřestává vogovat (tanec s kořeny v harlemské ballroom kultuře), ani když je Miranda požádá, aby přestali.

Queer vtipy můžou být vtipné – když pocházejí od queer lidí samotných, nebo z místa empatie, nuance a pravdy (třeba Benito Skinner a jeho Overcompensating, Mae Martin a Feel Good, nebo Desiree Akhavan a The Bisexual – všechny sebeironické a k popukání). Ale fakt, že And Just Like That má queer scenáristy, nemění nic na tom, jak tyhle vtipy působí. Skrz optiku postav a publika působí jako laciné údery bez skutečného vyústění, které by je ospravedlnilo.

Anthony, ultimátní gay best friend, také nedostane šťastný konec. Místo aby si vzal svého mladého milence Giuseppa, dostane koláčem do obličeje, bez jasného rozuzlení. Mezitím Rock, Charlotteino nebinární dítě, ji ujišťuje: „V životě budu hodně lidí“ – zvláštní nota na závěr, když mladým trans a genderově nekonformním lidem často říkají, že jejich identita je „jen fáze“. Jediná queer postava, která vyvázla bez úhony, je Miranda, a i ta skončí s ženou, která neustále brečí kvůli svým úzkostným psům (dobrá, tahle část je trochu pochopitelná).

Sex ve městě bude vždycky jedním z mých nejoblíbenějších seriálů a And Just Like That mi letos v létě poskytl spoustu smíchu a zábavných diskuzí. Ale když přijde na queer postavy, seriál často klopýtá způsobem, který působí matně a trapně. Pro seriál s tak průlomovým odkazem v jiných oblastech je škoda, že právě tohle je věc, kterou nedokázal zvládnout.