Na konci roku 2021 se Marina Diamandis ocitla na rozcestí. Velšská hudebnice, která nyní žije v Los Angeles, právě vydala své páté album a splnila tak smlouvu, kterou podepsala s Atlantic Records jako jednadvacetiletá nováčka na londýnské indie-popové scéně. Minulé desetiletí neustálého nahrávání, vydávání, propagace a koncertování na ni zanechalo následky v podobě přetrvávajících zdravotních problémů. Konečně mohla zpomalit a věnovat čas léčení.

„Ponořila jsem se do hudby, médií a knih, které na mě působily povznášejícím a pozitivním dojmem. Je těžké to vysvětlit – možná to nezní vzrušujícím způsobem,“ říká Diamandis ze svého domova v LA. „Ale když se snažíte změnit svůj vnitřní svět, musíte se obklopit věcmi, které přinášejí jinou energii.“

Výsledkem této resetace? Její šesté album Princess of Power, které vychází dnes – název odráží její nově nalezenou svobodu nezávislé umělkyně. Hravé a odvážné album představuje energický comeback. Úvodní singl „Butterfly“ se pyšní chytlavým refrénem, zatímco skladby jako „Rollercoaster“ a „Final Boss“ pulzují radostí a vzdorem.

Zde Diamandis hovoří s Vogue o přechodu k nezávislosti, o tom, jak album přetvořilo její sebelásku, a o odvážné poctě Salmě Hayek, která stojí za výjimečnou skladbou „Cuntissimo“.

Vogue: Dobré ráno, Marino! Kde se právě nacházíš?
Marina: Upřímně, právě ležím v posteli v LA, opřená o polštáře. Před dvěma dny jsem natáčela videoklip a pořád se z toho vzpamatovávám.

Bylo to náročné natáčení?
Ano – trvalo 14 hodin, byla to velká zábava, ale s hodně tancem. Dokonce tam byla i práce s lany, což jsem předtím nikdy nedělala.

Jak se cítíš dva týdny před vydáním alba? Máš trému, nebo je to tentokrát jiné?
Trému vlastně nemám. Víc než cokoliv jiného jsem nadšená – a zvědavá, jak lidé zareagují. Tohle je rozhodně popové album, ale je rozmanitější než dosavadní singly. Když cítím inspiraci, doufám, že ji budou cítit i ostatní, ale s uměním nikdy nevíš. Přesto jsem připravená ho vypustit do světa.

Tohle je tvoje první nezávislé vydání. Co tě k tomu vedlo?
Byla jsem u Atlanticu pět alb a když tyto smlouvy skončily, nepodepsala jsem nové. To je výsada zavedených umělců – na začátku je těžké být nezávislý. Po pár letech hledání vlastní cesty jsem se pro tohle album spojila s BMG. Takže to není úplně nezávislé, ale mám vlastní label a kreativní kontrolu, což je to hlavní. Obvykle rozhodují label