Barbara Walters byla jedinečná televizní osobnost a zkušená moderátorka. Vytrvala v odvětví ovládaném muži, které ji často odmítalo, a nikdy se neváhala ptát na velmi osobní otázky, které pronikaly do životů bohatých a slavných. Během rozhovoru s Kardashianskými v roce 2011 pronesla svůj upřímný soud svým typickým hlasem – směsicí bostonského přízvuku a lehkého šišlání: „Neumíte hrát. Neumíte zpívat. Neumíte tančit. Nemáte žádný – promiňte mi – talent.“

Její neúnavná snaha dostat z interviewovaných celou pravdu ukazovala klidnou autoritu ženy, která měla vše pod kontrolou. Ale v zákulisí Walters bojovala s nejistotami. Trápily ji pochybnosti o svém vzhledu. Její intenzivní zaměření na kariéru narušilo vztah s její dcerou Jackie a mnoho jejích vztahů bylo spíše transakčních. Podle jejího životopisce „neměla vždy nejsilnější morální kompas.“

Nový dokument **Barbara Walters: Řekni mi všechno**, který měl premiéru na letošním filmovém festivalu Tribeca a je nyní dostupný na Hulu, vyvažuje její úspěchy i nedostatky. Film vytvořený ve spolupráci s ABC News Studios propojuje archivní rozhovory, takže Waltersová velkou část svého příběhu vypráví posmrtně. Bývalí interviewovaní – včetně Oprah Winfreyové, Moniky Lewinské a Bette Midlerové – vzpomínají, jaké to bylo čelit jejím ostrým otázkám o desítky let později. Měla vzácnou schopnost vyvolat emocionální odhalení: Winfreyová poprvé veřejně promluvila o sexuálním zneužívání v dětství právě v rozhovoru s Waltersovou a její exkluzivní rozhovor s Lewinskou sledovalo odhadem 70 milionů diváků.

Režisérka Jackie Jesko, která strávila prvních šest let své kariéry jako producentka ABC, byla pro tento projekt přirozenou volbou díky svým hlubokým vazbám na televizní žurnalistiku. **Vogue** s Jeskou mluvil o jejích prvních dojmech z Waltersové, o výzvách při shánění rozhovorů a o tom, jak vnímá Waltersové dědictví. Rozhovor byl upraven pro větší srozumitelnost.

**Vogue:** Barbara Waltersová byla jako ikona žurnalistiky spíše před vaší dobou. Co jste si o ní myslela před tímto projektem?

**Jackie Jesko:** Začala jsem v ABC News hned po vysoké škole a pracovala jsem tam šest let. Byla to legendární postava – občas se tam ještě objevovala, i když v té době už byla v důchodu. Většinou jsem ji znala z pořadu **The View**. Myslím, že jsem viděla rozhovor s Monikou Lewinskou, ale byla to taková velká dáma. Bylo fascinující vrátit se zpět a zjistit, jak začínala, jakou neuvěřitelnou cestu její kariéra urazila a všechny překážky, které překonala.

**Vogue:** Spolupracovala jste s ABC News Studios na začlenění starších rozhovorů, aby Waltersová mohla vyprávět svůj vlastní příběh. Odkud tyto rozhovory původně pocházely?

**Jesko:** Překvapivě ne všechny byly z ABC News. Byla to směsice – některé byly pořízeny ABC pro její memoáry **Audition**, ale většina pocházela z propagace její knihy, natočené pro potomky. Můj oblíbený byl rozhovor Charlieho Gibsona s ní z roku 2008 – trval dvě hodiny, ale nakonec z něj byl mnohem kratší segment. Použili jsme také rozhovory z NPR a jeden pro Television Academy. Nevěděli jsme, kolik jejího hlasu budeme mít, takže bylo skvělé překvapení najít tolik materiálu.

**(Foto: New York Daily News Archive/Getty Images)**

Náš archivní producent objevil tolik rozhovorů z různých zdrojů. Líbilo se mi, že tento dokument nevynechává těžší části Barbarina života, jako byl její komplikovaný vztah s dcerou nebo přátelství s Royem Cohnem. Myslíte, že určitá morální flexibilita je nutná pro kariéru tak úspěšnou, jako byla ta Barbarina? Nebo jste chtěla říct něco o etice v mediální kariéře?

**Barbara Waltersová s Royem Cohnem v roce 1983. Foto: WWD/Getty Images**

Je to zajímavé. Myslím, že Barbara chápala důležitost společenských vazeb – to pro ni bylo zásadní. Tyto vztahy pěstovala. Byla přítelkyní s různými lidmi, včetně některých, jako byl Roy Cohn, které by většina z nás považovala za dost problematické. Ale je fascinující slyšet, jak o tom mluví, což v dokumentu krátce dělá. Pomohl jí, když to opravdu potřebovala, například když dostal jejího otce z problémů. Někteří lidé ji vidí jako transakční, ale zajímavé na Royovi Cohnovi je, že ho podporovala, i když jí to už nic nepřinášelo. Svědčila na jeho slyšení o zbavení advokátní licence ke konci jeho kariéry jako charakterová svědkyně – to jsme do filmu nezahrnuli, ale přišlo mi to výmluvné. Vlastně to odporuje představě, že byla čistě transakční. Myslím, že prostě chtěla být mezi mocnými lidmi. To byl její svět.

Předpokládám, že jste sledovala nespočet hodin jejích rozhovorů. Převzala jste něco z jejího stylu vedení rozhovoru, když jste mluvila s lidmi pro tento film?

Oprah kdysi řekla o Barbaře, že ke každému rozhovoru přistupovala s jasným záměrem – a po zhlédnutí tolika záběrů jsem to také viděla. Stejným způsobem jsme přistupovali k našim rozhovorům. Nechtěli jsme jen lidi, kteří ji znali profesně. Mluvili jsme s její přítelkyní Cindy Adams, sloupkařkou z Page Six, ale také s lidmi, kteří s ní seděli na druhé straně stolu – jako s Monikou Lewinskou, jejíž rozhovor s Barbarou byl nejsledovanější v historii. Jaké to pro ni bylo být v centru mediálního zájmu, který Barbara vyhrála? Chtěli jsme, aby tyto rozhovory ukázaly různé stránky Barbary. Mluvili jsme dokonce s editorkou její autobiografie, která viděla její stránku, kterou většina lidí nezná – téměř jako pohled psychologa z pohodlí křesla. Ale ten smysl pro záměr byl něco, na co jsme se opravdu soustředili.

Byl nějaký rozhovor, který jste pro tento projekt dělali, a který byl váš oblíbený nebo nejvíce odhalující?

Nemám ráda výběr favoritů, ale musím říct Oprah – protože, no, je to Oprah. Sedět naproti ní a mluvit asi hodinu bylo neuvěřitelné. A opravdu sdílela hluboké postřehy. Když začala mluvit o tom, jak Barbara ovlivnila její rozhodnutí nemít děti, byla jsem v šoku – nemyslím, že o tom někdy mluvila tak podrobně. Chtěla jsem to téma zpracovat opatrně. Já jsem pracující matka. Naše výkonná producentka Betsy West je pracující matka. Sara Bernstein, která vede Imagine Documentaries, také. Poslední, co jsem chtěla, bylo znovu otevírat ten ohraný debatní argument „mohou ženy mít všechno?“. Je to vyčerpávající. Ale Barbara žila v úplně jiné době. Dnes je to jednodušší, i když stále těžké. A Barbara a Oprah jsou na takové úrovni úspěchu, že jejich křestní jména mluví za vše. Nikdy bych si nedovolila stavět se do jejich pozic a soudit.

Nemusím souhlasit se všemi jejími rozhodnutími, ale rozhodně mě zajímá její uvažování.

**Barbara Waltersová a Oprah Winfreyová v roce 1999. Foto: ABC Photo Archives/Getty Images**

Jako mediální profesionálka z generace Z mě udivuje, kolik historických rozhovorů vedla. Od jejího setkání s Muammarem Kaddáfím v roce 1989 (v té ikonické růžové Chanel) až po exkluzivní rozhovor s Monikou Lewinskou byla vždy v centru politických a kulturních momentů – v době, kdy média ještě měla sdílený kulturní vliv. Ta doba je dávno pryč. Už nikdy nebude další Barbara Waltersová, ale co se mohou mladí novináři dnes naučit z jejího odkazu?

Myslím, že je vždy užitečné znát své kořeny, a to platí i pro média. Barbarina kariéra pokrývá posledních 50 let televizní žurnalistiky – vlastně celá historie amerických televizních zpráv je spojena s jejím příběhem. Nebylo to tak dávno, co byla nepopiratelnou královnou, která přilákala 70 milionů diváků k jedinému rozhovoru. To bylo jen asi před 25 lety. Ale od té doby se toho tolik změnilo – sociální média a fragmentace zpravodajství všechno přetvořily. Tehdy lidé věřili postavám jako Barbara, protože existovalo jen několik zdrojů informací. Důvěra v média je nyní nízká a množství informací (a dezinformací) je ohromující. Nevím, kde je správná rovnováha, ale myslím, že jsme něco ztratili – možná sdílený pocit toho, co je důležité, společnou mediální realitu. Bez hlasů, jako byl ten Barbarin, které nás vedou a říkají: **Tohle byste měli sledovat, tohle je důležité pro Ameriku**, se všechno zdá rozbité. Je těžké si dnes představit cokoli, co by přitáhlo takovou kolektivní pozornost.

**Call Her Alex**, další dokument na Hulu, zkoumá život moderátorky podcastů Alex Cooper. Stejně jako Waltersová, Cooperová interviewuje každého od popových hvězd po politiky a nebojí se ptát na osobní otázky. Považujete ji za moderní Barbaru Waltersovou?

Je asi nejbližším srovnáním – jiní to už předtím zmínili a dává to smysl. Její podcast přitahuje obrovské publikum a dokáže lidi přimět mluvit o nepohodlných tématech. Ale jedna věc, kterou jsme s postavou jako Barbara ztratili, je, že veřejné osobnosti už nemusí čelit těžkým otázkám, aby oslovily lidi – mohou jít přímo ke svému publiku. Pokud je tu nostalgie po Barbaře, myslím, že je to proto, že lidi držela v odpovědnosti. I když by se její styl dnes mohl zdát agresivní, donutila lidi odpovídat na otázky, které veřejnost chtěla slyšet.