Melissa Lozada-Oliva je všestranná spisovatelka. V roce 2017 vydala básnickou sbírku Peluda (španělsky „chlupatá“), po níž následoval její románový debut z roku 2021 Dreaming of You, který verši zkoumal odkaz Seleny Quintanilly. V roce 2023 vydala mystický, vícegenerační román Candelaria. Nyní přichází se sbírkou povídek Mimo Všechnu Rozumnou Pochybu, Ježíš Žije!, která dostojí svému odvážnému názvu.

Tento týden Vogue hovořil s Lozada-Olivou o metaforách body horroru, čerpání inspirace ze syntaxe evangelikálního billboardu u dálnice, vyrovnávání se s její identitou spisovatelky guatemalsko-kolumbijsko-amerického původu a dalších tématech. Rozhovor byl kvůli srozumitelnosti a délce upraven.

Vogue: Jak se pro vás psaní a vydávání povídek liší od práce na románech nebo poezii?

Melissa Lozada-Oliva: Psaní povídek mi připadá podobné poezii, protože obojí je hutné a často píšu s nejistým pocitem. Někdy povídku dokončím a až potom si uvědomím, co jsem se jí snažila říct – totéž se děje u poezie.

Vogue: Můžete mi prozradit, jak jste přišla na tento úžasný název knihy?

Melissa Lozada-Oliva: Viděla jsem ho na billboardu u dálnice, stejně jako jedna z postav v knize. Tyto evangelikální zprávy mají šířit víru, ale mne zaujala syntax – čárka, vykřičník. Je to tak divoká věta. Také jsem přemýšlela o tom, jak je krásné a intenzivní takové něčemu opravdu věřit. Postavy v této knize se všechny snaží věřit různým věcem, možná si myslí, že jsou nadřazené těm, kteří věří v Boha, a přitom honí věci, které je mohou zranit, protože jsou osamělé nebo hledají samy sebe.

Vogue: Myslíte, že tvorba umění o zármutku vám pomáhá se s ním vyrovnat osobně?

Melissa Lozada-Oliva: Práce na projektu vám pomáhá si věci ujasnit a já jsem si plně neuvědomila, s čím se potýkám, dokud jsem nedokončila. Pak to na mě dolehlo: Zabývala jsem se zármutkem, částečně nad tím, jak se svět mění. Tyto postavy jsou na prahu dospělosti, čelí zármutku z poznání, že svět není takový, jaký si myslely, nebo že se rychle mění. Mnoho těchto povídek jsem psala během pandemie, uvězněná doma, když jsem se vyrovnávala s tou dobou. Uznání, že zármutek je něco, s čím žijete denně, ho činí známějším.

Vogue: V této knize je spousta strašidelnosti a emocionálně nabitého body horroru, zejména v povídce „Naslouchání“. Jste obecně fanynkou hororů?

Melissa Lozada-Oliva: Miluji horory, i když jsem úplná strašpytelka. Zrovna jsem viděla Zbraně a říkala si: „To nebylo tak strašidelné,“ ale pak jsem nemohla usnout až do pěti ráno. [Smích.] Hororové filmy na mě opravdu silně působí a ovlivňují mou poezii. Je pro mě snadné proměnit horor v metaforu a využít tento prostor k zpracování pocitů, kterým plně nerozumím.

Vogue: Vaše povídky působí rozsáhle; inspirovaly vás cestování nebo život mimo USA?

Melissa Lozada-Oliva: Práce každé postavy mi přišla důležitá. Čerpala jsem z prací, které jsem měla, a z pobytu na jednom místě s lidmi, o které začnete dbát. Jedna povídka se odehrává v Guatemale. Jela jsem tam s rodinou a zažila kulturní šok, ale bylo to tak dávno, co jsem tam byla. Stejně jako postavy jsem zjišťovala, jaké je mé místo na světě a kam zapadám ve vztahu ke své zemi původu.

Vogue: Líbí se mi vaše myšlenka, že úlohou umělce je na všechno říkat ano – platí to pro vás v této fázi kariéry?

Melissa Lozada-Oliva: Už vůbec ne. Je to vyčerpávající. Skončíte na místech, kde byste neměli být, s lidmi, kterým ve skutečnosti nejde o vaše nejlepší zájmy, a děláte práci, která není důležitá. Zároveň je těžké vědět, čemu říct ne, pokud jste si tím neprošli. Mám pocit, že jsem jako spisovatelka a umělkyně dospěla, a teď vím, co odmítnout – ale nemohla jsem se to naučit bez těch obtížných zkušeností.

Vogue: Ovlivnily tuto sbírku nějaké jiné soubory povídek?

Melissa Lozada-Oliva: Hodně mě inspirovala povídka Joyce Carol Oatesové „Kam jdeš, kde jsi byla?“ a povídka Shirley Jacksonové „Zub“. Jacksonová má sbírku Dobrodružství Jamese Harrise, která zobrazuje ženy nespokojené se svým rodinným životem, jež potkají tajemnou, někdy ďábelskou postavu jménem James Harris (nebo Jimmy). Lákala mě představa cizinců, kteří v beletrii zůstávají nedefinovaní.

Mimo Všechnu Rozumnou Pochybu, Ježíš Žije!
24 $ na Bookshop


Často kladené otázky
Často kladené otázky o nové sbírce povídek Melissy Lozady-Olivy



1. Jaký je název nové sbírky povídek Melissy Lozady-Olivy?

Název zní Mimo Všechnu Rozumnou Pochybu, Ježíš Žije.



2. Kdo je Melissa Lozada-Oliva?

Je to básnířka, spisovatelka a performerka známá svým jedinečným hlasem, který mísí humor, emoce a kulturní témata, často zkoumající identitu a osobní zkušenosti.



3. O čem je tato sbírka?

Kniha je hluboce poetická a podivuhodně zvláštní sbírka povídek, která pravděpodobně míchá surrealismus, osobní vyprávění a kulturní komentář, často se zaměřením na víru, pochybnosti a identitu.



4. Je tato kniha fikce, nebo non-fiction?

Jde o dílo fikce představené prostřednictvím povídek s poetickými a experimentálními prvky.



5. Co činí tuto sbírku hluboce poetickou?

Lozada-Olivina styl psaní je lyrický a bohatý na imagery, emoce a rytmus, dokonce i v próze, díky čemuž povídky působí jako rozšířené básně nebo poetická vyprávění.



6. Proč je popsána jako „podivuhodně zvláštní“?

Povídky pravděpodobně obsahují surreální, absurdní nebo nekonvenční prvky, které provokují typické vyprávění, a vytvářejí tak jedinečný a poutavý čtenářský zážitek.



7. Komu by se tato kniha mohla líbit?

Fanouškům současné krátké fikce, poezie, experimentální literatury a těm, kteří se zajímají o témata jako identita, kultura, víra a bizarní aspekty každodenního života.



8. Musím být obeznámen s předchozí tvorbou Melissy Lozady-Olivy, abych si tuto knihu užil?

Ne, sbírka stojí sama za sebe, i když znalost jejího stylu může zážitek umocnit.



9. Jsou v této sbírce opakující se témata?

Mezi běžná témata pravděpodobně patří víra, identita, sounáležitost, humor, zármutek a prolínání všedního s magickým nebo surreálním.



10. Je tato kniha náboženská?

Ačkoli název odkazuje na Ježíše, přístup je pravděpodobně poetický, metaforický nebo kritický spíše než striktně náboženský, zkoumající ideje víry a pochybností v širším smyslu.



11. Jak je kniha dlouhá?

Konkrétní délka se může lišit, ale sbírky povídek mají typicky kolem 150–250 stran. Pro podrobnosti se podívejte na stránky vydavatele.