Minulé léto jsem neustále dostával e-maily o novém výstavním prostoru jménem Galerie Sardine. Napadlo mě – kdo by pojmenoval galerii po malé rybě, která plave v hejnech a je namačkaná v plochých plechovkách? Odpověď: umělec Joe Bradley a jeho energická manželka Valentina Akerman.

„Můžeš si ji vzít s sebou,“ řekla mi Akerman, když jsem je navštívil v Bradleyho prostorném studiu v Long Island City. „A není to žádná luxusní ryba, což se nám líbí.“ Ani jeden z nich předtím galerii neprovozoval, ale pronajali si starý statek z roku 1701 na Main Street v Amagansettu na východním cípu Long Islandu a uspořádali několik výstav, které přilákaly davy místních i návštěvníků milujících umění – včetně Larryho Gagosiana, největšího jména uměleckého světa, který v Amagansettu tráví léto.

„S Joem spolupracujeme od chvíle, kdy jsme se potkali,“ řekla Akerman. Jejich původ nemohl být rozdílnější. Akerman, tmavovlasá a živá, vyrostla v Bogotě v Kolumbii. Bradley, tišší, ale stejně hravý, vyrůstal v Kittery v Maine, půvabném pobřežním městečku, jako jedno z devíti dětí (sedm z nich bylo adoptovaných, nepočítaje v to Joa). Jeho otec byl lékař na pohotovosti. Její otec, nyní v důchodu, byl profesorem ekonomie na Kolumbijské národní univerzitě a psal politické komentáře pro nedělní noviny.

„Je neuvěřitelně chytrý, zajímá se o svět a vášnivě miluje umění, hudbu a všechno ostatní,“ řekla. „Moje energie pochází od něj – můžu s ním mluvit o čemkoli.“ Její matka, nyní spisovatelka, byla freudovská terapeutka pracující s dětmi a dospívajícími. „Moji spolužáci se jí báli,“ přiznala Akerman. „Nechtěli k nám chodit, protože si mysleli, že je jako čarodějnice – tajemná, trochu chladná, ale také přitažlivá.“ („Je velmi okouzlující,“ dodal Bradley.)

Když bylo Akerman 16, její rodiče se rozvedli. Matka začala psát knihy o svém dětství v El Chocó, odlehlé džungli na kolumbijském pacifickém pobřeží. Akerman studovala architekturu, přestěhovala se do New Yorku, kde na Columbii získala magisterský titul, a pak pracovala v prestižní firmě Davis Brody Bond, než odešla po diagnóze metastazující rakoviny štítné žlázy. Když potkala Bradleyho, pracovala jako freelance art director.

Bradleyho dětská láska k kresbě nikdy nevyprchala. Ponořil se do undergroundových komiksů – R. Crumb, Art Spiegelman, „takové věci“ – a studoval umělecké knihy o Picassovi, Matissovi, Miró, Calderovi, Warholovi a Lichtensteinovi v knihovně v Kittery, často také navštěvoval Portlandské muzeum. „Ale až na RISD (Rhode Island School of Design) jsem skutečně chytil malířskou vášeň a začal vidět,“ řekl. „Najednou jsem byl vystaven celé historii umění.“ Malá Cézannova krajina v muzeu RISD, Na břehu řeky (cca 1904–1905), na něj zapůsobila jako „trochu ponížená a punková“, což v něm vyvolalo pocit, „ne že bych to mohl pochopit, ale že to dokážu přečíst“. (Bradley kdysi vedl punkovou kapelu jménem Cheeseburger.)

Když se s Akerman dali dohromady, jeho kariéra už stoupala. Jeho odvážné, barevné malby už vzbudily pozornost – v roce 2006, pouhých sedm let po absolvování RISD, měl samostatnou výstavu v MoMA PS1. Roberta Smith z The New York Times nazvala jeho ranou tvorbu „ironickými, anti-malířskými malbami… postkonceptuálními a provokativními“. Od té doby ho zastupují špičkové newyorské galerie – Canada, Gavin Brown’s Enterprise, Gagosian, Petzel a od roku 2023 David Zwirner. Živé nové malby, které zaplňují jeho studio v Long Island City, budou letos v létě k vidění u Zwirnera.

„Je to legrační,“ říká. „Může to být trochu nervy drásající – jako když pomalu odkrýváš víc ze sebe a doufáš, že nakonec nedopadneš tak špatně.“