„Obavy z klauna“ od Bruce Webera se poprvé objevily v březnovém čísle Vogue z roku 1996. Pro další zajímavosti z archivu Vogue se přihlaste k odběru našeho newsletteru Nostalgie zde.
Nathan Lane, smutně vypadající komediální herec, který v únoru oslavil 40. narozeniny, se konečně stává hvězdou – díky hlavní roli v Sondheimově muzikálu a velkému filmu, který se chystá do kin. Zajímavé je, že to dělá víceméně bez kalhot. Dalo by se říct, že celý fenomén Nathana Lana začal před čtyřmi lety, kdy vedl obsazení jako Nathan Detroit v proslulé broadwayské obnově hry **Guys and Dolls**. Pak loni Lane – v té době snad nejznámější jako hlas chytrého surikaty v **Lví král** – strhl dům v Terrence McNallyho dramatu oceněném Tony **Love! Valour! Compassion!** Hraním HIV pozitivního gaye, který miluje divadelní muzikály, předvedl jeden z nejpozoruhodnějších a nejpamátnějších divadelních vstupů vůbec, oblečený jen v zástěře a lodičkách na podpatku. Drze zopakoval ten okamžik pro celostátní televizní publikum během udílení cen Tony loni na jaře, těsně než se pustil do směsi broadwayských melodií obvykle zpívaných ženami.
„Cítím se hezká, ach tak hezká,“ zpíval Lane, navzdory svému vzhledu.
„Terrence původně napsal roli tak, abych vyšel na jeviště úplně nahý,“ říká Lane, oblečený, při nedávné večeři v manhattanské divadelní čtvrti. „Ale řekl jsem: ‚Na tu nahotu můžeš zapomenout.‘ Řekl jsem mu: ‚Musíš mi dát něco. Zástěru. Podpatky. Něco.‘ A dole jsem nebyl opravdu nahý. Měl jsem tanga.“
Je typické pro Lana – odvážného a většího než život na jevišti – být mimo něj trochu omluvný a úzkostlivý. To se projevuje v jeho vtipu, který je rychlý a sebeironický. Když mu řeknou, že Laurence Fishburne, herec, kterého obdivuje, rád, když se mu říká Fish, Lane okamžitě odpoví: „Já rád, když se mi říká telecí.“ Pak dodá: „Nebo hovado. Taky se ohlédnu, když to lidé říkají.“
Bývá přirovnáván k Jackie Gleasonovi a Zero Mostelovi pro svou divadelní jiskru, fyzickou sebejistotu, elastický obličej a kulatou postavu – jeho váha může mezi rolemi kolísat o 30 až 40 liber. Při večeři vypadá překvapivě štíhle, ale trvá na tom: „Jsem v srdci opravdu velký tlustý chlap.“
„Jako komediální řemeslník dokáže cokoliv,“ říká Jerry Zaks, který režíroval Lanea v **Guys and Dolls** a v jeho výkonu připomínajícím Gleasona v Neil Simonově **Laughter on the 23rd Floor**. Nedávno Zaks obsadil Lanea jako Pseudola, otroka hledajícího svobodu (a bez kalhot) v newyorské obnově Stephena Sondheima **A Funny Thing Happened on the Way to the Forum**, která se otevírá 18. dubna. Je to role, kterou před 34 lety vytvořil Zero Mostel. „Nathan má to, co mají skvělí komediální herci – nebojácnost, žádné váhání hrát situaci naplno,“ říká Zaks.
Přesto Lane říká: „Pokaždé, když začínám něco nového, myslím si: Nevím, jak hrát. Jsem jen zoufalý, potřebný malý muž. Chci, aby se všichni smáli. A nejsem si jistý, že umím cokoliv.“
Možná. Ale není neobvyklé slyšet ho nazývat nejvtipnějším mužem v divadle, miláčkem Broadwaye. „Ne miláček,“ trvá na svém. „Možná kobliha.“
Tento měsíc bude Lane – a jeho nohy – velmi na očích, když bude hrát po boku Robina Williamse, Genea Hackmana a Dianne Wiest ve filmu **The Birdcage**, remakeu francouzské frašky z roku 1978 **La Cage aux Folles**. Režírovaný Mikem Nicholsem se scénářem od Elaine May, film dává Laneovi jeho první výraznou filmovou roli. Dosud měl malé role ve filmech jako **He Said, She Said** a **Frankie and Johnny**. Když nedávno viděl trailer na film, s jeho jménem velkými písmeny hned za Robinem Williamsem a Genem Hackmanem, „řekl jsem si: ‚Neeee… Co je na tom obrázku špatně?‘“
Podle Nicholas je Lane „skutečný komediální herec, což je něco jiného než být komediální osobností. Jsou lidé jako John Cleese a Steve Martin, kteří jsou k popukání, když pracují. Nathan je jedním z těch lidí, kteří jsou pracovití, ale klidní a vážní, když nepracují.“
Ve filmu, nyní zasazeném do Miami Beach, hraje Lane Alberta, hlasitého, náladového, ale sympatického imitátora žen, který vystupuje jako Starina. Jeho dlouholetý partner, hraný Williamsem, vlastní noční klub zvaný The Birdcage, kde Starina pracuje. I když je aktualizovaný a zasazený do Ameriky, příběh je v podstatě stejný jako originál: Starinin partner má dospělého syna z krátkého vztahu před lety. Syn se nyní chystá oženit. Jeho snoubenka lhala své velmi konzervativní a politicky mocné rodině o neobvyklých rodičích svého budoucího manžela a prosila je, aby se „chovali normálně“, až příbuzní přijedou na návštěvu. „Takže předstírám, že jsem manželka a matka,“ říká Lane. „Vypadám jako mladá Barbara Bushová.“
Nathan se narodil jako Joe Lane v Jersey City, třetí syn rodičů z dělnické třídy. Změnil si jméno ve 22 letech, protože (a) v Actors' Equity už byl jiný Joe Lane a (b) měl rád postavu Nathana Detroita, kterého hrál v divadle při večeři. Jeho otec byl řidič kamionu s krásným irským tenorovým hlasem, který se mohl upsat hollywoodskému agentovi, říká Lane, kdyby to jeho matka nezakázala. Jeho otec se upil k smrti, když bylo Nathanovi jedenáct. Lane kdysi popsal svou rodinu jako „špatného Eugena O'Neilla“.
Lane debutoval na jevišti, když ho jeho starší bratr Dan dotáhl do studentské inscenace Frank Gilroyho **Who'll Save the Ploughboy?** na Jersey City State College. Ale až když se objevil ve školní inscenaci **Cesta kolem světa za osmdesát dní**, chytil to.
„Byl jsem francouzský sluha,“ říká. „Byla tam scéna ve vlaku, kde nás napadali Indiáni. Když řekli: ‚Indiáni útočí na vlak‘ – neudělal jsem to na zkoušce – běžel jsem za tím malým kufrem a schoulil se. Byl jsem baculaté dítě a byl velký smích. Myslím, že to začalo tehdy.“
Po střední škole, kde pravidelně vystupoval ve hrách a muzikálech, získal dramatické stipendium na St. Joseph's College ve Filadelfii. V den, kdy dorazil, si uvědomil, že stipendium nestačí na pokrytí všech výdajů. Místo aby si vzal další půjčku, vrátil se do Jersey City a získal práci v kanceláři okresního úředníka. „Musel jsem vyslechnout každého, kdo byl zatčen v Jersey City,“ říká Lane. Odešel po dvou měsících a získal práci v Halfpenny Playhouse ve East Orange, New Jersey. Později přešel k divadlu při večeři, stand-up komedii a dokonce i ke zpívajícím telegramům.
V roce 1983 hrál Lane po boku George C. Scotta v Noel Cowardově **Present Laughter** na Broadwayi. Výkon mu vynesl nominaci na Drama Desk a místo v broadwayském vnitřním kruhu. Od té doby pracuje nepřetržitě, včetně dlouhého partnerství s Terrencem McNallym, který psal role pro Lanea v **The Lisbon Traviata**, **Lips Together, Teeth Apart** a **Love! Valour! Compassion!**
Bohužel právě tento vztah s McNallym byl Laneovým nedávným úspěchem napjatý. Loni na podzim, poté, co souhlasil s natáčením filmové verze **Love! Valour! Compassion!**, byla produkce pozastavena, protože Lane také souhlasil s účastí ve speciálu Hallmark Hall of Fame, **The Boys Next Door**. Lane říká, že to bylo jednoduché obchodní rozhodnutí; když souhlasil s natáčením Hallmark speciálu, nebyl stanoven žádný termín pro natáčení McNallyho hry. Šířily se zvěsti, že Lane odstoupil, protože s již dokončeným **The Birdcage** nechtěl riskovat, že bude typově obsazován jako gay.
„Nesnáším ten výraz ‚odstoupil‘,“ říká Lane. „Neodstoupil jsem z filmu. Terrence prostě předpokládal, že kvůli tomu odmítnu cokoliv a všechno, a říkat, že jsem odstoupil, protože jsem nechtěl hrát další gay roli, bylo velmi nespravedlivé. Proč bych se bál hrát roli, za kterou jsem získal velké uznání? Řekl jsem, že ten film natočím. Jen jsem to nemohl udělat během těch pěti týdnů.“
Takže, je tam ještě zlá krev?
„Zlá krev?“ říká Lane s odfrknutím. „Najednou jsme v **The Valachi Papers**. Jo, Terrence ‚On-spí-s-rybami‘ McNally se mnou přestal mluvit.“
Takže to jsou špatné zprávy. Dobré zprávy jsou, že se Lane zavázal k Forum na celý rok. Mimochodem, nenosí tógu – „Nosím takový volný, pytlovitý komediální outfit, jako by nosil módní otrok v té době,“ říká. Mezitím Hollywood stále přitápí pod kotlem.
Tak proč vypadá tak ztrápeně?
„Dělat si starosti je opravdu můj koníček,“ říká.
**Často kladené otázky**
Zde je seznam často kladených otázek o From the Archives Fears of a Clown. Zdá se, že se jedná o konkrétní epizodu nebo segment, který zkoumá kulturní strach z klaunů. Otázky jsou psány přirozeným konverzačním tónem.
**Otázky pro začátečníky**
**Otázka:** Co je From the Archives Fears of a Clown?
**Odpověď:** Je to epizoda nebo archivní segment, který se ponoří do toho, proč se tolik lidí bojí klaunů. Pravděpodobně k vysvětlení fenoménu používá staré zpravodajské klipy, rozhovory a historické záběry.
**Otázka:** Je to o konkrétním strašidelném klaunovi, jako je ten z To?
**Odpověď:** Pravděpodobně ne jen o jednom klaunovi. Pravděpodobně pokrývá celou historii strachu z klaunů – od skutečných děsivých klaunů po popkulturní padouchy, jako je Pennywise, a dokonce i strašidelná pozorování klaunů z roku 2016.
**Otázka:** Proč se lidé bojí klaunů?
**Odpověď:** Říká se tomu koulrofobie. Hlavní důvody jsou jejich přehnané, fixní úsměvy, těžký make-up maskující identitu a nepředvídatelné, někdy agresivní chování. Navíc filmy a zpravodajské příběhy z nich udělaly nebezpečné.
**Otázka:** Je to děsivá epizoda?
**Odpověď:** Je to informativní kousek, ne hororový film. Ale protože používá skutečné archivní záběry znepokojivých incidentů s klauny a klipy z děsivých filmů, může být znepokojivá pro lidi, kteří jsou již nervózní z klaunů.
**Otázka:** Kde se mohu podívat/poslechnout From the Archives Fears of a Clown?
**Odpověď:** To závisí na sérii. Může to být na podcastové platformě, YouTube kanálu nebo jako součást televizního dokumentárního seriálu. Zkontrolujte oficiální stránku pořadu nebo vyhledejte přesný název.
**Otázky pro středně pokročilé**
**Otázka:** Vysvětluje epizoda paniku z děsivých klaunů z roku 2016?
**Odpověď:** S největší pravděpodobností ano. Byla to velká událost reálného světa, kde se lidé oblékali jako klauni, aby strašili ostatní, což vedlo k uzavírkám škol a zatýkání. Archivní pořad by určitě zahrnoval zpravodajské reportáže z té doby.
**Otázka:** Jaký druh archivů používá?