Na první pohled se Still Kelly zdá být značkou postavenou čistě na estetické atmosféře. To ale není důvod ji přehlížet – právě naopak, stojí za to ji prozkoumat blíž. Atmosféra je totiž nepopiratelně silná.

Marc Kalman, kreativní ředitel a typický renesanční člověk 21. století (ačkoli tento tichý, roztomile nesmělý designér by se proti tomuto označení možná ohradil), uvedl značku loni v říjnu s kolekcí čítající 39 kousků. Nyní přichází druhá várka, dostupná online na Ssense a na jeho webu. Lookbook fotografoval Frank Lebon a představuje v něm hvězdu na vzestupu Monu Tougaardovou a modela-herce Paula Hamelina.

Ukazuje na reklamní snímek, kde Hameline stojí bez trička s cigaretou visící z úst, a zamýšlí se: „Nevím, co to dělá, ale něco… to dělá.“

Kalmanovy návrhy mají stejnou neuchopitelnou kvalitu. Tato kolekce zahrnuje přiléhavá trička, zkrácené i extra dlouhé střižené šortky, elegantní lehký kabát a výrazné kalhoty s jemným prošitím podél švů. Jsou to kousky, které vidíte na přirozeně cool lidech – jako je Kalman sám, Tougaardová nebo Hameline – a připisujete jejich šarm nositeli. Ale podívejte se pozorněji: látky a zpracování, pocházející z Itálie, Portugalska i Číny, odhalují kvalitní, lichotivé a žádoucí kousky. V dnešní online mluvě mají auru.

Původem z Floridy, Kalman nezačínal jako designér. Studoval módu a podnikání na LIM College v New Yorku, než se přesunul k redakční práci – nejprve stážoval v Vogue Japan, pak pracoval v T Magazine – a nakonec se dostal do hudebního průmyslu, kde měl na starosti kreativní směřování umělců. „Byla to příležitost dělat všechno,“ říká. „Vyrábět oblečení, navrhovat obaly, fotit, režírovat videa – prostě všechno.“

Designu se naplno oddal před čtyřmi lety, když začal pracovat na Still Kelly. „Prostě jsem už nechtěl tvořit pro ostatní,“ vysvětluje. „Chtěl jsem šít oblečení.“

Kalman si se značkou dal na čas. První kolekce mu trvala skoro dva roky. „Bylo to hořkosladké,“ přiznává. „Když se uvedla, kreativně jsem už byl jinde.“ Teď chápe, že móda prostě funguje takhle – designéři pracují měsíce dopředu. „Mým cílem je ten interval zkrátit,“ říká. Přesto je Still Kelly záměrně pomalá značka.

„Občas se zamiluju do těch nejhloupějších pitomostí a posedím jimi, až je začnu nenávidět,“ směje se Kalman. Jednou z jeho současných posedlostí je vytvořit „cool kamufláž“. Na stole má katalog z výstavy Andyho Warhola z roku 1988 věnované kamuflážním potiskům, který ho inspiruje. „Pořád se snažím přijít na to, co mi v hlavě chybí,“ přemítá. „Je mi 37, dlouho už tvořím, ale pořád mě to baví.“

Místo skicování Kalman pracuje formou koláží – rozstříhá obrázky a doplňuje mezery. Upřednostňuje kvalitu a trvá na tom, že „ustoupit nehodlá, ani u trička“. Sleduje módu, ale vyhýbá se všemu příliš nápadnému. „I když mě trendy inspirují, nesnažím se dělat trendy oblečení,“ říká. Stejně jako většina módně uvědomělých lidí při nakupování přemýšlí o „ceně za nošení“ – a stejně přistupuje i k návrhům. „Vytvořit svět a skvělé produkty chce čas,“ dodává. „S tím nemám problém.“

„Still Kelly“ je hloupá přezdívka, kterou Kalmanovi dal kamarád, když byl mladší. Ujala se tak, že když se představoval jako Marc, lidé říkali: „A já myslel, že se jmenuješ Kelly.“ Kalman vysvětluje: „Snažím se vymyslet lepší příběh.“

Ale značku nemusí přehnaně promýšlet. Některé věci prostě zůstanou – jako jeho přezdívka Kelly. A podle všeho zůstane i značka Still Kelly.