První svatba, jíž jsem se kdy zúčastnila, se nesla v duchu dunivých pozounů a průvodu tančících dívek. Ženich byl úžasný princ, nevěsta krásná princezna. Bylo mi dvanáct a ve velkolepé svatební scéně z baletu Ohnivý pták – ruské pohádky plné měsícem ozářených lesů a kouzelných per – jsem klouzala po jevišti s podnosem falešného dortu. Měla jsem na sobě oranžovou paruku, několik vrstev krycího make-upu Covergirl, jasně červenou rtěnku a – díky ostrému jevištnímu osvětlení a požadavkům mé baletní učitelky – silnou vrstvu růžence Maybelline.

Když jsem o pár let později balet opustila, byl to hořkosladký pocit, ale když jsem vyhodila ten růžový pudrový kompakt, cítila jsem jen úlevu. Mimo jeviště jsem s růžencem vždycky vypadala buď jako viktoriánská souchotinářka, nebo jako klaun.

Dalších dvacet let se mi dařilo růženci vyhýbat. Když jsem ale minulý rok plánovala vlastní svatbu, musela jsem uznat, že růžové tváře jsou u svatebního líčení prakticky povinné – možná pozůstatek jeho dlouhé spojitosti s romantikou a ženskou ctností. Ve viktoriánských románech růž v obličeji znamenal, že si žena je vědoma sexuality, ale je jí patřičně zahanbena. Literární kritička Ruth Bernard Yeazellová píše, že žena s červenajícími se tvářemi existovala v „onom období mezi nevinností a erotickou zkušeností, jež označuje vstup skromné hrdinky do světa“. Dodává: „Stěží existovala pocta skromné ženě, která by nezmiňovala červenání.“

V měsících před svatbou jsem tahala přátele po buticích po celém Londýně, když jsem zkoušela sérii podobných slonovinových šatů. Pak jsem si jen tak pro zábavu oblékla zdobené šaty pokryté perleťovými knoflíky s krajkovým živůtkem. V okamžiku, kdy jsem se uviděla v zrcadle, jsem věděla, že jsou ty pravé. Možná měla na mou představu romantické krásy větší vliv baletní okázalost, než jsem si uvědomovala.

Možná mě také ovlivnila doba: romantická krása se vrací. Romantické komedie, nepopulární po větší část desátých let, se vracejí v plné síle: knihu Emily Henryové Lidé, které potkáváme na dovolené si letos na jaře přivlastnilo Netflix; únikové drama Ty, já a Toskánsko je naplánováno na duben; a další film Leny Dunhamové, Dobrý sex, v němž Natalie Portmanová hraje pár terapeutku s neuspořádaným milostným životem, vyjde ještě letos. „Romantasy“ – směs erotiky a magie – dala vzpruhu zápasícímu nakladatelskému průmyslu. Romanticky zaměřené knihkupectví s názvy jako The Ripped Bodice, Meet Cute a Blush prosperují. Loni na podzim se do výstavy Marie Antoinetty v londýnském muzeu V&A natlačily davy žen obdivujících diamantové mašle, krajkové límce a drobné střevíčky. Když se jedna dvacetiletá žena zastavila, aby si prohlédla jemné zahradnické rekvizity odsouzené královny – kosu a motyku, které používala ve svém soukromém divadle – zaslechla jsem, jak její přítelkyně špitá o svém novém koníčku: baletu pro dospělé. „Nejlepší je přišívání stužek na střevíčky,“ řekla.

Na molech se návrháři posouvají od béžového minimalismu a sportovního oblečení z pandemické éry. Kolekce Ulli Johnsonové na jaro 2026 představovala plynulé látky a péřové ozdoby; kolekce Bibhu Mohapatry zahrnovala slonovinové operní rukavice a silné perlové obojky; a Rabanne oblékl modelky do volánkových sukní a květinových potisků. U Sandy Liang se skromné mašle objevily na kapsách a lemech sukní. Kadeřnice Evanie Frausto použila suché zipy k vytvoření jediné kudrlinky před obličeji modelek a vizážistka Charlie Riddle nanesla po celém obličeji bobulově růžový krémový růženec. „Vše je rozptýlené,“ vysvětlil Riddle. V Proenza Schouler, kde nová kreativní ředitelka Rachel Scottová přinesla více ženský pohled, popsala vizážistka Fara Homidi make-up jako „jemný, jako zvuk chmýří“.

„Máme pocit, že směřujeme k větší měkkosti,“ říká Peter Philips, kreativní a image ředitel Christian Dior Makeup. Do debutové přehlídky Jonathana Andersona pro Dior vnesl větší plynulost a jemnost. Myšlenka je „více prolínání, méně ostrých linií. Je to jako číst báseň.“ Philips našel inspiraci v siluetě Eiffelovy věže za soumraku, v jízdě Paříží časně ráno a v tváři Michelle Pfeifferové ve filmu Nebezpečné známosti. Tento pocit přetavil do zarudlých tváří, alabastrové pleti a lesklých úst – „jako byste právě snědli broskev“.

„Historicky, když svět působí industriálně, tvrdě nebo děsivě, móda se často přiklání k měkkému, historickému a hluboce sentimentálnímu,“ říká historička módy Serena Dyer. Romantická krása nabízí únik od všudypřítomného pocitu katastrofy a globálního nepokoje – příležitost ponořit se do fantazie nevinnosti a nedotčené přírody. Koneckonců romantismus počátku 19. století „byl částečně založen na glorifikaci přírody,“ říká kurátorka muzea FIT Colleen Hill. „Pobyt v přírodě a zdravý, zarudlý vzhled k tomu rozhodně patří.“

Uprostřed toho všeho jsem se nechala inspirovat k experimentování a domluvila si sezení s Jamiem Coombesem, vizážistou Dioru. „‚Přirozený make-up‘ je stejně komplikovaný jako těžký make-up,“ varuje Coombes, když vynáší kufr s přibližně 500 produkty do třetího patra mého bytu. Stráví plných 30 minut přípravou mé pleti micelární vodou, poté poklepává hydratačním krémem a sérem pomocí řady štětců – proces, který podle něj zabraňuje přehřátí a také působí jako ASMR na mé tváři. Teprve potom konečně otevře lahvičku podkladu. Následuje nános jemného zlatého očního stínu a nátěr řasenky. Když sáhne po tubě růžence, mírně zpanikařím, ale ujišťuje mě, že umístění je klíčové: měl by jít nad lícní kosti, blízko očí, ne na moje jablíčka (kde už mám přirozený ruměnec). Nakonec vypadám jako já, jen… lépe, jako bych používala pařížský filtr na Instagramu nebo mě namaloval Renoir. Bez přemýšlení se posadím rovněji. Coombes říká, že vypadám jako Amor.

S obavami, abych neupadla do kostýmové hry na panenku Kewpie, vyvážím vzhled kostkovanými kalhotami od Nanushky, černými botami Maje a cropped topem z berlínského obchodu, kde je vše unisex, a vyrážím na setkání s přáteli z vysoké školy. Když dorazím do baru, na chvíli se cítím nesvá: svůj make-up jsem od doby, kdy jsme se před 15 lety poznali, téměř nezměnila. Když upozorním na svou pečlivě vytvořenou tvář, musejí přimhouřit oči, aby rozdíl viděli. Vypadat „přirozeně“ je tvrdá práce.

Můj make-up přežije deštivou procházku přes východní Londýn do domu mé přítelkyně Nicole. Nechám všechny obdivovat můj růženec, pak – po jednom z Nicoleiných silných martini – se ztratím ve vášnivé diskusi o Lily Allen a úplně zapomenu na svou tvář (což je odlišné od všech předchozích případů, kdy jsem měla profesionální make-up a nemohla jsem se dočkat, až ho smyji).

Přiznám, že po své lekci jsem nezačala nosit růženec každý den. Ale pár produktů si trvalé místo v mé kosmetické tašce vysloužilo. Jedním z nich je oční stín ve tvaru tužky od Victoria Beckham v třpytivém růžovém odstínu zvaném Ballet; když jím čmárám po víčkách, připomíná mi to, jak jsem byla dítětem s pastelkou. Romantická krása není jen únikem z nepohodlí – je také dávkou nostalgie, únikem od běžných stresů dospělého života. Dalším stálicí je Bee Glow Oil od Guerlainu, který přichází v hladké, organicky zaoblené nádobce. Má v sobě něco uklidňujícího: trochu nepořádného, trochu dětinského. Takový lesk jsem nenosila od sedmé třídy. Pouhé odšroubování tuby vyvolává zasuté vzpomínky na zdobení mé skříňky. Působí to extravagantně, když si ho nanesu.

O samotě ve své knihovně pracuji. Toto tiché období potrvá několik hodin, nikdo mě neuvidí. Připadá mi to jako akt sebelásky.

Často kladené otázky
Může se celoživotní skeptik růženců naučit oceňovat romantickou krásu?

Otázky pro začátečníky

1 Co znamená být v tomto kontextu skeptikem vůči růžencům?
Znamená to být obecně cynický, analytický nebo odmítavý vůči okatým romantickým gestům, idealizovaným milostným příběhům nebo konceptu romantické krásy jako něčeho sentimentálního, nerealistického nebo triviálního.

2 Proč by se to skeptik vůbec chtěl učit?
Mezi běžné důvody patří touha po hlubším emocionálním spojení, zvědavost na perspektivu, kterou vždy odmítali, vliv partnera nebo osobní pocit, že jejich skepticismus může omezovat jejich zážitky.

3 Není romantická krása jen o kýčovitých filmech a velkolepých gestech?
Ne nutně. I když může zahrnovat tyto věci, romantická krása je širší. Lze ji nalézt v tichých okamžicích porozumění, ve zranitelnosti skutečného spojení, v estetice společného západu slunce nebo v hlubokém pohodlí hlubokého společenství.

4 Kde vůbec začít, když jsem celý život nad tímto ohrnoval nos?
Začněte zvědavostí, ne tlakem. Začněte tím, že budete jednoduše pozorovat romantické prvky v umění, hudbě nebo skutečných interakcích bez okamžitého soudu. Zeptejte se sami sebe, proč v nich lidé nacházejí hodnotu, spíše než zda mají pravdu.

Běžné problémy a váhání

5 Neudělá mě to slabým nebo naivním?
Ne. Oceňování romantické krásy je o přidání vrstvy emocionálního vnímání, ne o nahrazení kritického myšlení. Jde o pochopení mocné lidské zkušenosti, ne o opuštění skepticismu. Síla zahrnuje schopnost jemného cítění.

6 Většinu romantických projevů považuji za trapné. Jak se toho zbavit?
Hledejte autenticitu spíše než klišé. Trapnost často pochází z špatně provedených nebo neupřímných klišé. Hledejte příklady, které působí autenticky – možná v literatuře, nezávislých filmech nebo při pozorování dlouholetých manželských párů. Autenticitu je těžší odmítnout.

7 Co když to zkusím a stále nic necítím?
To je v pořádku. Cílem není vynucovat si určitý pocit, ale otevřeně zkoumat. Ocenění může být intelektuální – pochopení jeho důležitosti pro ostatní – spíše než osobní emocionální posun. Jakékoli rozšířené porozumění je formou učení.

Praktické tipy a změna perspektivy

8 Mohu využít svou skeptickou povahu ve svůj prospěch?
Rozhodně.