Přesně před rokem, za chladného říjnového večera, se několik set lidí shromáždilo na chodníku podél Grand Street v newyorské čínské čtvrti Manhattan. Přišli zhlédnout živé vystoupení houslisty Adriana Jusdanise z kapely New Thousand. Ačkoli byl Jusdanis okouzlující, byl pouze předskokanem hlavní události: návratu Beverly's, oblíbeného baru provozovaného umělci, který poprvé otevřel v roce 2012. Jeho původní pobočka na 21 Essex Street byla během pandemie v roce 2020 uzavřena. Přestože od té doby pořádal dočasné akce a putovní výstavy, nalezení stálého sídla bylo výzvou.

Když se Beverly's konečně usadilo na adrese 297 Grand Street, chtěla jej zakladatelka Leah Dixon přirozeně oslavit. Zároveň však věděla, že se pojí i s jistou nostalgií: po starém prostoru, po tom, jak se New York po covidu změnil, a po obtížné cestě k znovuotevření. Dixon, která je také sochařkou, si představovala, jak všichni společně čekají u vchodu a sdílejí pocit, že jsou nuceni zůstat venku. "Nikdo nemůže jen tak přímo vejít," vysvětluje. Strávila měsíce přípravou fyzického prostoru, ale dodala: "Beverly's to není, dokud všichni nepřijdou dovnitř."

Abyste pochopili, proč by tolik lidí čekalo venku hodinu při teplotě 9 °C (48 °F) na bar, který inzeruje, nemá spojení s celebritami, nenabízí fancy koktejly ani jídlo a postrádá větší finanční zázemí, musíte ocenit síť, kterou Beverly's ve světě umění vybudovala. Od svého otevření před více než deseti lety představilo Beverly's práce asi 300 umělců, včetně Michaela Assiffa, Zacharyho Fabriho, Emily Weinerové, Edwarda Salase, Carlose Rosales-Silvy a Azikiwe Mohammeda. Poskytovalo práci, která umělcům pomáhala financovat jejich tvorbu, sloužilo jako místo, kde se formovala přátelství a vztahy, a dokonce i jako místo, kde obchodovali sběratelé a dealeri. Tým Beverly's organizoval výstavy v Portoriku, Miami a Mexico City, kde se posledních deset let účastnili veletrhu Material Art Fair. Bar hostí vše od veletrhů zinů přes noční DJské sety po politická setkání. Je to jako moderní Cheers pro downtownovou uměleckou scénu, poháněné DIY duchem a velkým odhodláním.

"Mám pocit, že Beverly's samo o sobě je experimentálním uměleckým dílem, které se vyvíjelo a vydrželo přes deset let v New Yorku, podporujíc generace umělců v různých formách," říká nezávislá kurátorka Anne-Laure Lemaitre.

Carlos Rosales-Silva, který zde vystavoval své malby a nyní pomáhá rozvíjet jeho novou neziskovou část, dodává: "Je to prostor, kde je možné cokoliv. Vše se děje z čisté lásky a vášně, což je pro mnohé z nás jediná možnost."

Přitažlivost Beverly's se neomezuje pouze na začínající umělce. Jo Shane, sedmdesátiletá multimediální umělkyně, která je součástí newyorské umělecké scény 50 let, jej nazývá "bezpečným přístavem". Poprvé navštívila pobočku na Essex Street v roce 2015. "Beverly's bylo místo, které respektovalo špičkovou tvorbu, ale existovalo mimo galerijní systém se svou vlastní identitou," říká. "Tehdy bych udělala cokoliv, abych tam vystavovala." (Svou instalační tvorbu tam skutečně vystavila v roce 2018, a to ještě s oběma rukama.)

Nyní, po roce provozu nového stálého prostoru, Dixon reflektuje. Dokáží znovu vytvořit kouzlo Essex Street na Grand Street, especially když se čtvrť, umělecký svět a kultura jako celek tolik změnily?

Příběh Beverly's je hluboce spjat s jeho čtvrtí. Dixon se přestěhovala do New Yorku z Ohia v roce 2004 – "Doslova jsem složila poslední zkoušku a nasedla do auta" – a jejím prvním bytem na Manhattanu byl právě ten na 21 Essex Street. Toto spojení jí pomohlo zajistit si v roce 2012 pronájem pro Beverly's, protože majitele již znala. Na počátku tisíciletí vypadal Lower East Side naprosto jinak než dnešní Dimes Square. "Byl tam bar 169, ale to bylo tak všechno," vzpomíná Dixon. Začala pracovat v Welcome to the Johnsons, dive baru s tématikou sedmdesátých let v suterénu na Rivington Street, který stále existuje, a brzy se stala manažerkou. Když majitel otevřel Sweet Paradise Lounge na Orchard Street, přesunula se tam Dixon začátkem roku 2007. Podnik byl útulný, vhodný k tanci, s nízkými stropy a pivem za 3 dolary, a přitahoval dav mladých umělců jako ona sama. "Kdokoli tam chodil, může tu DNA vidět v Beverly's," říká. Ale když přišla gentrifikace, budovu, v níž se Sweet Paradise nacházelo, koupili majitelé The Fat Radish, rustikálně-stylové britské restaurace naproti.

Když Sweet Paradise v roce 2010 zavřel, vzbudilo to v Dixon novou myšlenku. Uvědomila si, že prezentace umění v nočním prostředí jí a jejím kolegům umělcům poskytne větší viditelnost. Nápad přednesla Chrisi Heritymu, stálému hostovi Sweet Paradise, který pracoval v nedaleké kavárně, jež se také zavírala. Ten souhlasil, že se připojí.

Při práci s omezeným rozpočtem Dixon věděla, že potřebují výhodu k zajištění pronájmu. Naštěstí jí její bývalý majitel z 21 Essex pronajal malý prostor v přízemí. Renovace byly téměř hotové, když koncem roku 2012 udeřil hurikán Sandy, což způsobilo zpoždění a byrokratické průtahy. Po čtyřech měsících konečně v únoru 2013 otevřeli.

Justin Wilson se přestěhoval z Kalifornie do New Yorku kvůli práci designéra ve American Eagle krátce po otevření Beverly's. Protože ve městě nikoho neznal, přitáhlo jej charakteristické fialovo-růžové světlo baru. "Zvenku bylo prostě poznat, že to místo vypadá skvěle," říká. Za zvuku soulové hudby z 80. let se dal do řeči s barmanem a brzy se stal stálým hostem. Nyní je v novém působišti na 297 Grand Street partnerem Dixon.

"V Beverly's bylo tolik okamžiků, které byly očistné," vzpomíná Wilson, například noc, kdy Trump vyhrál první prezidentské volby: "Z party se stal pohřeb."

Události v původním Beverly's – ať šlo o DJské sety, narozeninové oslavy nebo vernisáže – přitahovaly skateboardisty, módní nadšence i umělce. "Lidé prostě chodili, protože to byl místní podnik," říká Edward Salas, sochař, který tam začal v roce 2016 pracovat jako barman a nyní má na starosti program nového prostoru.

Ale v roce 2020 se pobočka na Essex Street stala, jako mnoho malých podniků, obětí pandemie. S nízkými maržemi a neschopností fungovat na plný výkon oznámili 1. července její uzavření.

Beverly's pak našlo dočasný domov na 5 Eldridge Street v Chinatown v letech 2021 až 2023. Po získání financí na pronájem a rozsáhlých renovacích pořádali páteční večerní akce ve stylu speakeasy. Za 20 dolarů si hosté užili punč a působivé, dechberoucí výstavy umění, vysvětluje Dixon.

Když kurátorka Anne-Laure Lemaitre poprvé navštívila Beverly's na Eldridge, okamžitě ji zaujala snadnost zapojení komunity. "To mě opravdu zajímalo, protože jako kurátorka jsem často zjišťovala, že umělecké prostory jsou uzavřené vůči tomu, jak veřejnost interaguje s experimentální prací," říká. "Bez stigmatu uměleckého prostoru se děje něco magického v tom, jak se lidé s uměním propojují."

Ačkoli bylo skvělé znovu lidi spojovat, Dixon věděla, že prostor na Eldridge není trvalý, a začala hledat důstojnější místo. Chtěla lokalitu na obchodní ulici, aby se vyhnula stížnostem na hluk, a dostatečně daleko od Dimes Square, kde se atmosféra posunula směrem k rezervacím v barech s přírodním vínem namísto neformálních kombinací piva a panáků.

Lokalita na Grand Street vyhovovala, ale podepsání desetiletého pronájmu byl jen začátek. "Abyste získali novou licenci na alkohol, musíte trávit víkendy stáním na rohu a žádat lidi, aby podepisovali petice a psali dopisy na prokázání podpory komunity," vysvětluje Dixon. "V čtvrti, kde žiju 21 let, kde se Beverly's nachází a kde tvořím svá díla, se prolíná s Chinatown. Je zásadní oslovit každého v komunitě. Tentokrát, pro 297 Grand, byla odezva ohromně pozitivní – lidé byli nadšeni, že se Beverly's vrací."

Beverly's se však znovuotevírá v změněné době. Generace Z údajně pije méně a noční život se často točí kolem prchavých událostí vyžadujících RSVP na platformách jako Partiful. "Desetiletý pronájem je mnohem náročnější než třídenní pop-up," říká nový partner Wilson. Ale on i Dixon věří, že v zakořenění a vybudování udržitelného modelu je stále hodnota.

Zatím to funguje. "Stále slouží umělcům a uměleckému světu," říká Salas. Klíčovou součástí toho je Dixonina kurátorská vize. "Dává lidem šanci dříve, než je kdokoli jiný prověří." Mnozí umělci, které podpořila, následně vystavovali v prestižních galeriích a muzeích.

Tento měsíc, u příležitosti prvního výročí, je v Beverly's k vidění výstava s názvem "Nanna", představující video, keramiku, malbu, fotografii a textilní práce umělkyň Mollie McKinley, Stiny Puotinen a Alex Schmidt. Mezi nedávné akce patří Supper Social, neformální večírek pro nastupující umělecký svět organizovaný nezávislou kurátorkou Lauren Hirshfield, a spolupráce s Regina’s Grocery na "velkém sendviči", kde byl pod malovanou replikou podáván šest stop dlouhý sub.

Plánují se další akce, party a výstavy. Beverly's bude v prosinci na veletrhu Untitled Art Fair v Miami a příští únor se vrátí na Material v Mexico City. Na jaře, ke svému 13. výročí, uspořádají velkou fundraisingovou akci mimo svůj prostor. Dixon sama má naplánováno několik výstav na rok 2026, včetně newyorských galerií Trotter and Sholer a Underdonk.

"Často přemýšlím o tom, jak důležité jsou společenské prostory v časech zvratu, kdy se věci rozpadají," říká Dixon. "Přestěhovala jsem se poblíž Dvojčat na počátku tisíciletí." Viděla, jak mít místo ke setkávání činí život v hektickém městě, jako je New York, udržitelným. Proto bylo pro ni otevření nového fyzického prostoru pro Beverly's tak důležité – lidé potřebují místo, kam chodit.

"Opravdu to změnilo můj život jako umělce v New Yorku," říká Carlos Rosales-Silva, dlouholetý člen komunity Beverly's. "A myslím, že jde opravdu jen o to, být v komunitě s tímto prostorem." Je to báječná skupina podivínů.

Často kladené otázky
Samozřejmě, zde je seznam užitečných často kladených otázek o návratu Beverly's, milovaného DIY baru uměleckého světa.

Obecné / začátečnické otázky

1. Co je Beverly's?
Je to legendární, nenáročný DIY bar v New Yorku, který byl oblíbeným místem setkávání umělců, hudebníků a tvůrčích lidí, známý svými levnými drinky a eklektickou, komunitně zaměřenou atmosférou.

2. Slyšel(a) jsem, že zavřel. Proč vlastně skončil?
Zavřel primárně kvůli finančním tlakům pandemie COVID-19, jako mnoho dalších malých nezávislých podniků.

3. Je opravdu zpět? Kde se teď nachází?
Ano, oficiálně znovu otevřel. Nyní se nachází na 297 Grand Street v Chinatown na Manhattanu, poté co jeho původní pobočka na Essex Street zavřela.

4. Co vlastně znamená "DIY bar"?
Znamená to, že prostor má svépomocnou, grassroots atmosféru. Často jej provozují umělci s důrazem na komunitu místo lesku. Představte si eklektickou dekoraci, jukebox a nenucený, přátelský pocit.

Návrat a změny

5. Jak se Beverly's podařilo vrátit?
Návrat byl umožněn silnou podporou komunity, včetně úspěšného fundraisingu a partnerství s týmem stojícím za novým místem.

6. Pomohla komunita jeho záchraně?
Absolutně. Komunita hrála obrovskou roli prostřednictvím hlasité podpory na sociálních sítích a přispíváním do fundraisingových kampaní, které ukázaly, že po baru je stále velká poptávka.

7. Liší se nová lokalita od té staré?
Duch je stejný, ale nový prostor je jiný a má některé nové prvky. Jádro – být neformálním tvůrčím centrem – zůstává zachováno.

8. Je stále pouze za hotové?
Ne, to je klíčová změna při návratu. Nová lokalita přijímá hotovost i platební karty, což je pohodlnější pro všechny.

Návštěva a zážitek

9. Jaká je tam nyní atmosféra po znovuotevření?
Podle stálých hostů stále působí jako staré dobré Beverly's – vítající, nenucené místo, kde snadno navážete rozhovor s cizím člověkem. Podařilo se mu zachovat svou duši.

10. Jaké akce pořádají?
Pořádají různé ak