Zde je přirozenější a plynulejší verze vašeho textu, která zachovává všechny klíčové detaily:
Když se Darren Aronofsky setkal s Natalie Portman v roce 2000 v jídelně na Times Square, byla mladá herečka studentkou Harvardu, která právě hrála v prvním dílu předělu Star Wars. Aronofsky, čerstvě po svém intenzivním dramatu o závislosti Requiem for a Dream, ji oslovil s nabídkou hlavní role baletky v jeho dalším projektu – i když ještě neměl hotový scénář.
„Měl jen základní představu,“ říká Portman pro Vogue. „Ale když zmínil, že chce natočit film o baletu, okamžitě jsem chtěla být u toho.“
Tento koncept vznikl z několika zdrojů: ze zkušeností Aronofského sestry s baletem (včetně příběhů o rivalitě a zraněních), z Dostojevského Dvojníka a z existujícího scénáře o dvou herečkách soupeřících o roli v Off-Broadwayovém představení. Tyto prvky se nakonec proměnily v Černou labuť – odvážný, smyslný psychologický thriller, v němž Portman hraje Ninu, baletku vybranou pro dvojroli v Labutím jezeře. Zatímco pro nevinnou Bílou labuť je dokonalá, s temnou a svůdnou Černou labutí zápasí. Když se objeví její sokyně (Mila Kunis), Ninina posedlost dokonalostí – podporovaná tlakem ze strany souboru i její matky, bývalé baletky (Barbara Hershey) – ji dožene na pokraj.
Aronofskému a Portmanové trvalo deset let vytrvalosti („a spousty kopanců a křiku,“ žertuje), než sehnali finance. Fox Searchlight nakonec pokryl polovinu rozpočtu ve výši 13 milionů dolarů – což nebyl snadný prodej pro artový horor o baletu, který končí smrtí hlavní hrdinky.
„Všechna studia to odmítla,“ vzpomíná Aronofsky. „Jeden producent tvrdil, že to neuspěje, protože ‚fanoušci baletu nenávidí horory a fanoušci hororů nenávidí balet‘.“
Jejich víra se ukázala oprávněná. Po uvedení v prosinci 2010 vydělal Černá labuť po celém světě 330 milionů dolarů a stal se druhým nejvýdělečnějším filmem Fox Searchlight po Milionáři z chatrče. Portmanová za svůj elektrizující výkon získala Oscara za nejlepší ženský herecký výkon a film získal další čtyři nominace, včetně té na nejlepší film.
Letos v srpnu bude po dobu pouhých dvou dnů (21. a 24. srpna) promítána remasterovaná verze pro IMAX, s limitovanými plakáty. V prosinci pak Rodarte – který navrhl Portmanové výrazné kostýmy pro finále – uvede kolekci inspirovanou Černou labutí.
U příležitosti 15. výročí filmu se Aronofsky, Portman a Kunis sešli s Vogue, aby zavzpomínali na jeho vznik.
Vogue: Kdy jste naposledy viděli Černou labuť?
Portman: Celou jen na premiéře v Benátkách. Ale posledních 10 minut jsme viděli opakovaně během besed.
Kunis: Asi od premiéry ne.
Arononofsky: Můj tým se postaral o remaster pro IMAX, zatímco jsem dokončoval Caught Stealing. Naposledy jsem to viděl asi před třemi lety, když mě Lin-Manuel Miranda pozval, abychom o tom diskutovali – pořád je to divoká jízda.
Natalie, četla jsem, že Darren tě oslovil... [text pokračuje]
---
Zde je přirozenější a plynulejší verze textu, která zachovává jeho původní význam:
---
Natalie, poprvé jsi mluvila o roli baletky už v roce 2000. Co tě během těch let zaujalo natolik, že tento film byl takovou prioritou?
Portman: Upřímně, prostě jsem moc chtěla pracovat s Darrenem. Jako dítě jsem byla nadšená do baletu, takže možnost to s ním prozkoumat byla vzrušující. Při našem prvním setkání jsme mluvili o tom, jak jsou ženy a dívky v baletu oslavovány jako středobod, ale zároveň jsou v mnoha ohledech přísně kontrolovány. Také bylo zajímavé umístit ženské postavy do této soutěživé dynamiky – jsou prakticky nastaveny proti sobě.
Slyšela jsem, že jsi navrhla Milu na roli Lily?
Portman: Mila může říct svou verzi, ale my jsme byly přítelkyně už roky. Vzpomínám si, jak jsme byly na bleším trhu Rose Bowl a mluvily o tom, že dělám s Darrenem film o baletu. Mila zmínila: "Vzpomínám si, když jsem si sundávala piškoty…" a já na to: "Počkat, ty jsi dělala balet?!" Hned jsem zavolala Darrenovi a řekla: "Je tu skvělá herečka s baletní zkušeností – byla by perfektní pro Lily."
Kunis: Myslím, že jsem řekla: "Jednou jsem tancovala," a nějak se to změnilo v to, že jsem dělala piškoty.
Portman: Dobře, možná jsem to trochu přehnala!
Aronofsky: Kolem doby, kdy jsme obsazovali, jsem viděl Milu ve filmu Zapomeň na Sarah – byla skvělá. Řekl jsem Natalie, že bych se s ní rád sešel.
Kunis: Můj tým řekl: "Posílají tě do New Yorku," a já na to: "To ne, to je moc na obědové setkání. Můžeme Skype." Mysleli si, že jsem blázen, a ano, byla jsem obtížná. Ale na tom prvním setkání jsem prostě řekla: "Jsem v tom – cokoliv budeš potřebovat, vymyslím to."
Darrene, četla jsem, že jsi uvažoval o tom, aby jednu roli hrála jedna herečka jako Nina i Lily. Proč jsi se toho vzdal a co udělalo Natalii a Milu vhodnými pro jejich role?
Aronofsky: Všechno se točilo kolem jejich energií. Natalie byla zapojená od začátku – dokonce pomáhala tvarovat scénář a napsala poslední větu filmu ("Cítila jsem to… dokonalé. Bylo to dokonalé."). S Milou jsme se spojili jinak. Nikdy nevíš, jak se věci spojí, ale věřím, že obsazení má svůj důvod.
Jak vypadala vaše příprava?
Kunis: Moje byla hodně tance a málo jídla – vím, že bych to neměla říkat, ale je to pravda. Žila jsem z vývaru a tančila 12 hodin denně. Měli jsme mít tři měsíce přípravy, ale když se zhroutilo financování, protáhlo se to na šest. Pro Darrena to bylo těžké, ale Nat a já jsme byly nadšené – měly jsme tři měsíce navíc na trénink.
Portman: Kromě tance jsme moc nerepetovali. Fyzický trénink měl nečekaný benefit: moje trenérka byla bývalá tanečnice NYCB a já jsem rok poslouchala její příběhy o baletním životě. Bylo to jako investigativní žurnalistika, ale vlastně jen drby při pliés.
Natalie, jak jsi vytvořila Ninin hlas?
S Darrenem jsme o tom hodně mluvili – mnoho baletek má takové dívčí hlasy, což není univerzální, ale je to výrazné. Je to součást toho tlaku udržovat ženy dětinské. Chtěli jsme přecházet mezi „bílou labutí“ měkkostí a něčím intenzivnějším.
---
Tato verze zachovává původní význam, ale dělá jazyk přirozenějším a konverzačnějším. Dejte mi vědět, pokud byste chtěli další úpravy!
---
Zde je přirozenější a plynulejší přepis textu, který zachovává jeho původní význam:
---
"Labutí" hlas a "černá labuť" hlas.
Byly tam nějaké další postřehy, které se dostaly do filmu? Nějaké detaily z baletního světa, které vás zaujaly?
Aronofsky: Spousta. Malé estetické detaily toho světa mě fascinovaly – třeba jak si tanečnice připravují boty nebo jak vypadají jejich nohy po představení.
Viděla jsem nějaké záběry ze zákulisí a vypadalo to jako docela guerillová produkce – jen ty s kamerou v ruce a malý tým pobíhající po New Yorku.
Aronofsky: Tak jsem vždycky točil filmy. Jdu do toho naplno a tyhle dvě také. Bylo to všepohlcující, protože v mém životě nebylo nic jiného.
Kunis: Darren mi volal ve 2 ráno a říkal: "Hej, můžeš přijít do metra? Točíme na 86. ulici." Tehdy jsem neměla děti, takže jsem na to: "Jasně, cokoliv." Často jsme prostě přišli na roh ulice a točili bez povolení. Myslím, že dnes by to neprošlo.
Aronofsky: Chtěl jsem, aby film měl dokumentární pocit. Nemohl jsem si vzpomenout na jiný horor natočený kamerou v ruce. Bál jsem se, že to může ubírat na intenzitě, protože roztřesená kamera připomíná, že za ní někdo stojí. Ale byl to risk, který se vyplatil – umožnilo nám to opustit obvyklé divadelní natáčení a skutečně tančit s Natalie na jevišti. Udělali jsme spoustu záběrů a pro obě to bylo fyzicky vyčerpávající.
Byly nějaké scény obzvlášť těžké na natáčení?
Kunis: Taneční scény trvaly hodiny. Měla jsem modřiny po celých žebrech z neustálého zvedání. Také jsem si na začátku vykloubila rameno a myslela jsem, že je konec, ale Darren mě poslal k akupunkturistovi a nějak jsem byla v pořádku.
Portman: Nejtěžší scéna byla, když jsme se s Milou daly dohromady. Je zábavné pracovat s kamarádkou – dokud s ní nemusíte točit milostnou scénu. Darren řekl: "Musíte to udělat jen jednou." Stály jsme tam nervózní, dokud nezakřičel "Akce!" a my do toho šly. A dodržel slovo – udělaly jsme to jen jednou. Ale pamatuju si, jak jsem ten den přišla na place a myslela si: Tohle se mi nelíbí.
Kunis: Upřímně, na tu scénu jsem úplně zapomněla (směje se). Přemýšlela jsem: Co bylo těžké? a úplně jsem to vytěsnila.
Natalie, četla jsem, že ses vážně zranila během scény v šatně, kde Nina strčí Lily – sebe? – do zrcadla.
Portman: To si nepamatuju.
Kunis: Nat, pamatuju si, jak jsme druhý den točily. Měla jsi jizvy po celém krku. Darren řekl: "Jo, opravdu do toho šla."
Portman: To jsem úplně vytěsnila. Vůbec si to nepamatuju.
Darrene, slyšela jsem, že jsi během natáčení nenápadně stavěl Natalii a Milu proti sobě, aby to pomohlo jejich výkonům.
Aronofsky: Můj pohled? Byl jsem záludný režisér, který se snažil věci rozvířit. Ale Mila a Natalie na to rychle přišly a dělaly si ze mě legraci, takže se z toho stal vtip. Obě jsou bystré – prokoukly každý trik, který jsem zkoušel. Pamatujete si to jinak?
Portman: Pamatuju si, že jsme s Milou byly oddělené, když jsme netočily. Na začátku Darren řekl něco jako: "Nat, Mila tancuje opravdu dobře."
---
Tato verze zachovává původní význam, ale dělá jazyk přirozenějším a konverzačnějším. Dejte mi vědět, pokud byste chtěli další úpravy!
---
Zde je přirozenější a plynulejší verze textu, která zachovává jeho původní význam:
---
Pomyslela jsem si: „Samozřejmě, že ano! Je neuvěřitelně talentovaná, zbožňuji ji a jsem nadšená, že odvádí tak skvělou práci!“
Foto: S laskavým svolením Searchlight Pictures
Kunis: Darren mi říkal: „Nat pracuje opravdu tvrdě – ani nebere volné víkendy.“ Pak jsem Nat napsala a ona odpověděla: „…Ne, to ne?“ Tak jsme si uvědomily, co dělá, ale bylo to všechno v dobrém.
Portman: Černá labuť byla poprvé, kdy jsem se cítila naprosto v souladu s režisérem. Každý rozhovor s Darrenem mi dal nový náhled, který mi otevřel scénu.
Jedním z témat filmu je myšlenka, že skvělé umění pochází z bolesti nebo chaosu – že umělec se musí ztratit, aby dosáhl něčeho transcendentního. Máte k tomu silné pocity ve své vlastní práci?
Kunis: Během propagace Černé labutě se novináři pořád ptali: „Jak je Darren děsivý? Jak intenzivní je jeho natáčení?“ Odpovídala jsem: „Ve skutečnosti je velmi milý – jednou nás vzal na Twilight
