Během svého dospělého života jsem vyzkoušela celou řadu novoročních předsevzetí – přestat kouřit trávu! Cvičit každý týden pilates! Pořádat více večeří s přáteli! Pravidelně čistit vanu! – ale málokdy, pokud vůbec, jsem v nich pokračovala, jakmile skutečně nastal 1. leden. Obecně zjišťuji, že roční uzávěrka pro ukončení činností, které mě baví – nebo naopak začínání činností, které nesnáším – mi nijak trvale nepomáhá změnit chování.

Mnohem větší úspěch jsem měla s „mottem“, což je nápad, který mi představila kamarádka Eliza. Místo toho, abych si pro nový rok vybrala konkrétní věc, kterou začnu nebo přestanu dělat, zvolím si krátkou frázi – jen slovo nebo dvě – která bude řídit mé celkové smýšlení během následujících dvanácti měsíců. Jedním rokem to bylo „jemně zlepšovat“; jiným rokem „užívat si to“. Ale pro rok 2026 volím něco trochu pevnějšího a přímějšího: „Nevykašlat se na to.“

Nerad to přiznávám, ale jsem opravdový „vykašlávací typ“. Snažím se ze všech sil nevynechávat důležité emocionální nebo praktické závazky – jako například zavolat kamarádce po rozchodu nebo vyzvednout někoho z lékařské prohlídky – ale příliš často zacházím s méně důležitými plány, jako jsou neformální posezení, večeře, večírky nebo schůzky na kávu, jako s volitelnými, a žiju podle slavného vtipu Johna Mulaneyho jako podle osobního kréda: „Co se týče okamžité úlevy, zrušení plánů je jako heroin.“ No, Mulaney je známý tím, že přestal s tvrdými drogami, takže bych – alespoň teoreticky – měla být schopna přestat vyvlékat se z věcí, na kterých jsem se dohodla, že?

Nejde o to, že bych se vyvlékala, protože bych nechtěla vidět své přátele – což jsem se snažila vysvětlit, i když to, pochopitelně, příliš nezmírňuje jejich podráždění, když odložím oběd nebo přeplánuji drink. Opravdu chci trávit čas s lidmi, které mám ráda, zvlášť teď, když bydlím sama v garsonce. Moji přátelé, rodina a kolegové mě udržují v rovnováze, šťastnou a dokonce i přibližně normální; bez nich bych byla ztracená. Ale často zápasím s něčím, co mi nedávno pomohl identifikovat terapeut jako přetížení vyvolané ADHD. Když se cítím dobře a mám vše pod kontrolou, nadšeně dělám plány, na které se nemůžu dočkat. Ale jakmile se závazky nahromadí a převezme mou klidnější, introvertní stránku, může to vypadat, že jediné, co zvládnu, je tiše sedět před televizí a možná vyvenčit psa.

Nechci používat své ADHD jako výmluvu pro vyvlékání – zdaleka nejsem jediný člověk, kterého znám a kdo se potýká s problémy s exekutivními funkcemi a omezenou energií. Místo toho chci být v roce 2026 více všímavá a upřímná k sobě i k ostatním ohledně toho, k čemu se předem zavazuji, spíše než abych na vše říkala ano, jen abych to na poslední chvíli zrušila.

„Nevykašlat se na to“ jde nad rámec pouhého účastnění se akcí, na které jsem potvrdila účast. Dříve jsem si myslela, že není velký problém zrušit nebo přeplánovat schůzku, pokud se stále ozývám a jsem pro lidi emocionálně k dispozici. Ale jak kdysi napsala Zadie Smithová: „Čas je to, jak trávíte svou lásku,“ a já chci být někdo, na koho se lidé v mém životě mohou spolehnout, ať už vedeme dlouhý důvěrný rozhovor, nebo si jen dáme skleničku vína kvůli lehké drbance.

Postupem času si moji přátelé zvykli na mé návyky – vlastně mi po mém nedávném rozchodu kamarádka Sarah dala tři „karty na vykašlání“, které mohu použít, kdykoli je budu potřebovat. (Zatím jsem použila jen jednu a půl, nechci se chlubit.) Ale jejich laskavost a pochopení ve mě jen vyvolávají větší touhu dostavit se. Pokud si mohu udělat osobní pravidlo, abych byla tam, kde mám být, a to důsledně – co bych nedokázala?

**Často kladené otázky**
Moje novoroční předsevzetí: Méně rušit plány

**Otázky pro začátečníky**

1. **Co vlastně znamená „méně rušit plány“ jako předsevzetí?**
Znamená to vědomě se snažit dodržovat společenské závazky, které přijmete – jako jsou večeře, schůzky na kávu nebo skupinové aktivity – místo abyste se na poslední chvíli vyvlékli.

2. **Proč je to dobré předsevzetí?**
Buduje spolehlivost, posiluje vaše vztahy, snižuje pocit viny a úzkosti z rušení plánů a často vede k zábavnějším a smysluplnějším zážitkům než zůstávání doma.

3. **Vždycky se cítím unavený/á nebo zaneprázdněný/á. Jak vůbec začít?**
Začněte v malém. Nepřeplňujte si program. Když jste na něco pozváni, zastavte se a upřímně se zeptejte: „Budu to chtít dělat, až ten den přijde?“ Souhlaste pouze s plány, které opravdu hodláte dodržet.

4. **Jaký je jednoduchý první krok, který mohu udělat?**
Vyzkoušejte pravidlo 24 hodin. Jakmile máte plán, vyhněte se jeho zrušení během 24 hodin před konáním, pokud nejde o skutečnou nouzi. To buduje odpovědnost.

**Běžné problémy a scénáře**

5. **Co když potřebuji plán legitimně zrušit?**
To je v pořádku. Život se děje. Klíčové je zrušit co nejdříve, být upřímný/á a omluvit se a okamžitě navrhnout konkrétní alternativu.

6. **Často ze stresu řeknu ano, ale pak se toho plánu děsím. Jak se tomu vyhnout?**
Procvičujte si zdvořilé, ale pevné odpovědi před závazkem, jako například: „To zní skvěle. Dovolte mi, ať se podívám do diáře a dám vám dnes večer vědět.“ To vám dá čas se upřímně rozhodnout bez tlaku na okamžité „ano“.

7. **Co když je plán s někým, s kým se mi vlastně trávit čas nechce?**
Je v pořádku být vybíravý/á. Je lepší zdvořile odmítnout hned na začátku, než opakovaně přijímat a rušit. Zaměřte své předsevzetí na plány s lidmi, které chcete vidět.

**Pokročilé tipy a strategie**

8. **Jak mohu udělat, aby dodržování plánů nepřipadalo jako otrava?**
Změňte své myšlení. Místo „Musím…“