Když jsem se chystala na sobotní večerní oslavu narozenin v Bushwicku, vyměnili jsme si s přítelem váhavé pohledy. Byl to náročný týden, měli jsme hlad a přiznejme si to – už nejsme nejmladší. Čtvrť v Brooklynu navíc nebyla zrovna za rohem. Ale když jsem si oblékla bílý babydoll tričko od Mugleru s kroužky imitujícími piercing bradavek, oba jsme se najednou cítili nabití energií.

Na večírku mi krásná mladá žena, která se do New Yorku přistěhovala teprve před měsícem, pochválila outfit. „Bradavky jsou nejpřitažlivější, když směřují nahoru pod úhlem 45 stupňů,“ prohlásila s přesvědčením.

Vypadá to, že v poslední době má každý na tuto důvěrně známou stránku ženství svůj názor. Bradavky byly všude na podzimních přehlídkách: V New Yorku Christian Siriano rámoval jejich tvar tylou a viditelnými výztužemi, zatímco v Miláně modelka Amelia Gray pochodovala pro Dsquared2 v honosné průsvitné róbě, která přecházela v dramatické péřové detaily. V Paříži Alaïa poslal modely na molo v síťovaných tričkách a průhledných topech připomínajících punčochy. Dokonce i v Cannes, kde byly „nahé“ šaty oficiálně zakázány, měla Charli XCX na sobě průsvitnou šeříkovou róbu od YSL, která jen těsně obešla nová pravidla.

Největší podívanou minulé sezóny však připravil Duran Lantink, nyní kreativní ředitel Jean Paul Gaultiera, který pokračuje v tradici odvážných vizuálů značky. Jeho pařížská přehlídka byla plná kýče, dramatu a přehnaných siluet, ale co skutečně upoutalo světovou pozornost, byla obří silikonová náprsní deska, kterou měl na sobě mužský model Chandler Frye. Někteří milovali její teatrální nadsázku, jiní ji vnímali jako výsměšný gesto. Byla to dragová oslava přehnané ženskosti – nebo trapný vtip?

Jinde designéři téma zkoumali jemněji. Nensi Dojaka si vybudovala reputaci na šatech a topech inspirovaných spodním prádlem, které vypadají, jako by jemné podprsenky a kosticové výztuže byly umístěny na vnější straně oděvu. „Tento kontrast hraje s přítomností a absencí – je to vizuální a hmatová dualita, kterou dokáže vytvořit jen korzet a výztuže,“ vysvětlila.

Na přehlídce Valentino na podzim 2025 posloužila veřejná toaleta jako dokonalé prostředí pro kolekci, která si pohrávala s tajemstvím a odhalením. Lesklá saténová podprsenka kombinovaná s vysoce pasovanými kalhotkami hrála s představou, co má být vidět – a co ne. Nejvýraznějším kouskem byla průsvitná dlouhá róba navrstvená přes hravou saténovou sukni v barvě dětské růžové. Modelka, starší žena s volně svázanými bílými vlasy, byla vzácnou připomínkou toho, jak zřídka vidíme odhalená ňadra u žen po určitém věku.

„V 80. letech a dříve rozhodně nebylo záměrem, aby bylo spodní prádlo vidět,“ říká módní historička Natalie Nudell. „Historicky to bylo považováno za nevhodné.“ Od zrušení Roe vs. Wade podle ní sílí odpor proti ženské a sexuální emancipaci. Přesto „ženská móda se stala sexualizovanější – ale ne nutně pro mužský pohled.“

To vše se odehrává na rozporuplném kulturním pozadí. Na jedné straně je tu estetika „boom boom“ s výstřihy, oblíbená v konzervativních kruzích, která má daleko k skromným dvoudílným svetříkům a bouclé pleteninám osobností jako Phyllis Schlafly. Na druhé straně se prosazuje subtilnější přístup. Počet operací zmenšení prsou vzrostl od roku 2019 asi o 65 % a zájemci o zvětšení už ne vždy chtějí větší objem.

„Aktuální trend jsou menší prsa – slyšela jsem označení ‚jógová prsa‘, ‚baletní prsa‘ – a stále více žen si nechává odstraňovat implantáty,“ říká plastická chirurgyně Dr. Niki Christopoulos. Není překvapením, že trend přebírá termíny z fitness – více žen přijímá přirozené, sportovní siluety. Dnešní ženy se více než dříve zaměřují na kondici a některé tomu přizpůsobují i své preference. „V 90. letech mediální trendy upřednostňovaly plnější poprsí,“ uvedl Dr. Lyle Leipziger, plastický chirurg s více než 25letou praxí. „Teď se posunujeme k udržování kondice a aktivitě – navíc s nástupem léků na hubnutí jako semaglutid.“ Rostoucí zájem o menší prsa nemusí být jen o pohodlí nebo odmítání mužského pohledu, ale také součástí obnovené posedlosti štíhlostí.

Postoj k herečkám odhalujícím prsa na plátně se také výrazně změnil. V roce 2003 někteří vnímali scénu s Meg Ryan v plné nahotě ve filmu In The Cut jako začátek jejího kariérního úpadku – tehdy se očekávalo, že skromnost udrží nedotknutelný image hvězdné herečky. Kariéra Elizabeth Berkleyové se po Showgirls (1995) zdála u konce, když její odhalené tělo sklidilo stejné výsměchy jako přehnaný děj filmu. Ale nedávno byly Emma Stone ve Chudáčcích a Mikey Madison v Anoře (nemluvě o Nicole Kidman ve Babygirl) chváleny za své nebojácné výkony. Dnes je odhalení prsů stále více vnímáno jako umělecká volba, a ne skandál.

Dokázala bych se v tomto proměnlivém – a přitom podivně rigidním – prostoru pohybovat? Přemýšlela jsem o odvážném topu od Muglera, ale také o překvapivě nositelných špičatých podprsenkách z jarní pařížské přehlídky Miu Miu. Pod jemnými svetry a kožešinovými šály jejich retro ženskost působila útěšně a zároveň svěže. Paní Prada je nazvala „balzámem na těžké časy“, ale jejich ostré špičky také vyžadovaly odvahu.

Ve svém malém irském rodném městě, daleko od butiků Miu Miu, jsem našla dostatečně podobnou alternativu v místním obchodě s prádlem. Naposledy jsem tam byla jako teenager, kdy se pravidla o tělech zdála neprostupná: štíhlost byla dobrá, ale absence poprsí špatná. Pokud jsi nebyla hubená, prsa to mohla nějak vyvážit. Nebyla jsem nijak zvlášť štíhlá ani obdařená, takže po krátké trapné fázi vycpávek v podprsence jsem na ně většinou nemyslela.

Teď, ve svých středních třiceti letech, mě překvapilo, jak dobře špičatá podprsenka padla mému „mezi“ tvaru – zvedala, aniž by se snažila napodobovat mládí. Cítila jsem se upravená, sexy a, jak název napovídá, obrněná.

„Vypadáš jako moje matka,“ poznamenala moje máma, když jsem si upravovala svetr.
„Já vím!“ odpověděla jsem spokojeně.

Trendy týkající se částí těla budou vždy působit rozporuplně, protože těla jsou tak různorodá. Máme prsa, která máme, ať jsou módní, nebo ne. I když jsem dávno překonala dospívající nejistoty, bylo něco vzrušujícího na tom Muglerově topu – vědomě přijmout svůj skromný tvar. „Mugler vždy oslavoval lidskou formu a přetvářel siluety,“ řekl Adrian Corsin, výkonný ředitel značky.

Později toho večera jsem top kombinovala s červenou vinylovou sukní, jejíž vysoký pas zdůrazňoval falešné piercingy. Překvapilo mě, jak výrazná moje silueta vypadala. Bylo to osvěžující – když nejsem nejštíhlejší, mám tendenci schovávat se v oversize pánských košilích a volných kalhotách. I když je pohodlí důležité, bylo příjemné si připomenout, že mé skutečné já pořád existuje. Uvědomila jsem si, jak takové oblečení může pomoci ženám, které chtějí přijmout své křivky – i těm z nás, které už skoro zapomněly, že je mají.

Kredity:
Modelka: Akki (použito Dyson)
Make-up: Kabuki pro Dior Beauty
Manikérka: Honey
Produkce: Ted & Jane Productions
Scénografie: Stefan Beckman
Židle od Chrisa Ruckera