Bylo zataženo a nezvykle chladno, když jsme si s Ciarou v jednou z nedávných všedních dopoledních hodin povídaly, ale ona byla v plném lesku – sluneční brýle a vše. A měla k tomu dobrý důvod: Superhvězda metala po New Yorku a propagovala své osmé studiové album CiCi (vychází dnes), které představuje skutečný návrat k formě nepopiratelné královně toho, čemu žertem říká „ghetto pop“ – jejímu typickému stylu připravenému pro taneční parket. Vezměte si její nakažlivý singl „This Right Here“ s Lattem, který připomíná hity jako „Goodies“ a „1, 2 Step“, jež ji před 21 lety, když byla ještě teenagerkou, poprvé učinily hvězdou.

Zde se tato hrdě nezávislá umělkyně – a oddaná matka čtyř dětí – setkává s Vogue, aby pohovořila o svém novém albu, své rodině s quarterbackem New York Giants Russellem Wilsonem a trvalých lekcích z jejího neuvěřitelného raného úspěchu.

**Vogue:** CiCi je tvé první album za šest let. Co trvalo tak dlouho?

**Ciara:** Panebože. Upřímně, přirovnávám to k porodu. U prvního dítěte vždy slyšíte, že to trvá devět měsíců, ale těhotenství může ve skutečnosti trvat deset měsíců. A když se dostanete do toho bodu, prostě víte, že je čas, aby to dítě přišlo na svět! Na tomhle jsem chvíli tvrdě pracovala. Měla jsem štěstí, že jsem cestou mohla sdílet nějakou hudbu, ale rozhodla jsem se, že je čas dát svým fanouškům ucelené dílo, nejen jednotlivé písně. Říkám jim moje Day 21s, protože od vydání mého prvního alba Goodies uplynulo 21 let. Takže je konečně čas, aby měli tento celý projekt, a já nemohu být více nadšená.

**Vogue:** Co tě vedlo k tak osobnímu názvu alba? Vím, že „CiCi“ byla tvá přezdívka z dětství.

**Ciara:** Ano, a moji fanoušci mi také říkají CiCi. Někdy, když jsem na pódiu, skandují „Go CiCi, Go CiCi!“ a když to dělají, je to skutečné – vychází z toho něco navíc. Připadá mi to velmi osobní. Toto album je moje zamyšlení nad cestou. Po 21 letech se cítím tak požehnaná, že stále miluji to, co dělám, a mám stejnou vášeň, jakou jsem měla jako malá holka, která začínala. Žít svůj sen je ten nejlepší pocit na světě, ale mít při tom nejlepší fanoušky, kteří vás podporují, to ještě zlepšuje – zvláště jako nezávislá umělkyně, což není pro slabé. Rozhodně to není snadné. Takže tento projekt je opravdu poděkováním mým fanouškům.

**Vogue:** Singl „This Right Here“ zní tak typicky po tobě. Z tvého pohledu, co definuje píseň Ciary? Co se snažíš zachytit?

**Ciara:** Řekla bych, že v tom vždy musí být nějaký bas. Potřebujete dobré bicí. Ne každá píseň je super úderná, ale vždycky mám ráda trochu postoje v tom, co dělám. I u balady to umím udělat jemně a sladce, ale obvykle je tam podtext postoje nebo nádech basu, a rozhodně nějaké dobré urbánní akordy. Urbánní akordy a melodie jsou pro mě klíčové. Říkám tomu „ghetto pop“ nebo „urban pop“.

**Vogue:** Tvá hudba je tak taneční, což dnes není tak běžné. Je to vědomá volba dělat hudbu, na kterou se dá pohybovat?

**Ciara:** Vážím si, že to říkáš, protože to je vždy můj cíl. Vždy říkám, že chci rozhýbat svět. Tanec je velkou součástí mé identity a toho, jak se s hudbou bavím. Je to stálic, která mi jako performerce přináší radost. Pro mě je tanec jedním z nejsilnějších jazyků, kterým můžeme mluvit. I když nejsi nejlepší tanečník, myslím, že každý rád najde svůj rytmus prostřednictvím tance. Je to univerzální jazyk, který nás všechny spojuje.

**Vogue:** Když pracuješ na hudbě, pouštíš nové písně svým dětem?

**Ciara:** Absolutně. Moje děti znají skoro všechnu mou hudbu, i když pokud je to trochu více pro dospělé, snažím se to držet zpět. Stejně je nakonec slyšely. Například jsem svým dětem nikdy nepouštěla „Ecstasy“, ale stejně to nějak našly. Děti jsou upřímné – řeknou ti přesně, co si myslí, a to miluji. Není nic lepšího než upřímnost dítěte, protože pochází z tak upřímného místa. Když získáš souhlas dítěte, víš, že jsi vytvořila něco dobrého.

Změnilo mít děti tvůj pohled na hudební průmysl, zejména z hlediska toho, jak věci fungují?

Absolutně, na 100 %. Vždy říkám, že mi mé děti daly „P“ ve slově purpose (smysl). Stát se matkou bylo zlomové. Není snadné být žena s velkými ambicemi a cíli, ale jsem tak vděčná. Když se podívám na své čtyři drahocenné děti, cítím hrdost, když vím, že je můžu vychovávat a zároveň stále pronásledovat své sny. Drží mě nohama na zemi. Mít je ve svém životě mi dává mnohem více, pro co žít – je to skutečné požehnání. Když jsem začínala v průmyslu, mít dítě bylo téměř tabu. Lidé by vás označili za starší nebo nesoustředěné. Ale mít své děti při sledování svých cílů byla jedna z nejlepších částí mé cesty. Když jsi odhodlaný uspět, chceš dát všechno, ale také musíš pamatovat na to, že musíš žít. Pro mě je být mámou obrovskou částí toho. Doufám, že se jednoho dne moje děti podívají nahoru a budou inspirovány k pronásledování vlastních snů, stejně jako jejich máma.

Měla jsi nedávno dva opravdu významné dny. Zaprvé, Atlanta tě poctila tvým vlastním dnem 28. července, což také znamenalo otevření tanečního studia pro místní děti prostřednictvím tvé a Russellovy nadace Why Not You Foundation. Jaké to bylo?

Byl to pro mě rozhodně významný a surreálný den. Loni jsem byla na turné s Missy Elliott a Bustou Rhymes, když mě překvapili touto zprávou. Má drahá přítelkyně a bývalá manažerka Ana Williams, která nyní pracuje pro město Atlanta, dala všechny dohromady – včetně starosty – aby mi poskytli tento neuvěřitelný dar, pojmenování 28. července Dnem Ciary. Znamenalo to hodně pro mě i Russella. Prostřednictvím naší nadace jsme pracovali na vytváření takových center po celém světě. Naše první bylo v Pittsburghu a Atlanta byla naše druhé. Nebylo nic lepšího než otevřít jedno v mém rodném městě, zvláště v den věnovaný mně. Naplnilo mi to srdce. Věřím, že velkou částí mého smyslu je vracet a mít dopad. Přineslo mi to tolik radosti a teď jsem motivována vracet se do města každý rok na Den Ciary a dělat ještě více pro místo, které mě formovalo.

Vždy jsi byla zapojena do různých iniciativ a své nadace. Co tě inspirovalo k tomu, abys začala s charitativní činností?

Vždy to bylo v mém srdci. Už jako dítě, když jsem viděla ty reklamy žádající o dary na pomoc dětem, jsem chtěla přispět. Vždy jsem byla dojatá a inspirovaná způsoby, jak pomáhat lidem. Je na tom něco tak uspokojujícího, když někomu vykouzlíš úsměv na tváři nebo pozitivně ovlivníš jeho den. Udělat rozdíl v něčím životě je úžasný pocit. Myslím, že mít služebného ducha je opravdu důležité a mé srdce vždy tíhlo k pomoci druhým.

Byla jsi jednou z prvních veřejných osobností, které získaly občanství v Beninu podle nového zákona, a na Instagramu jsi sdílela, že jsi cítila „nepopsatelnou radost“. Proč to pro tebe bylo důležité?

Vždy jsem měla hlubokou lásku k Africe – byla přirozenou součástí toho, kdo jsem, tak dlouho, co si pamatuji. Ať už kreativně nebo prostřednictvím vystupování tam, vždy jsem byla přitahována krásou a duchem lidí. Talent a energie tam byly neuvěřitelné. Byla to nepopsatelná radost, díky vřelosti a lásce, kterou mi všichni projevovali – celý den jsem se jen usmívala.

Bylo fascinující slyšet lidi mluvit, zejména talentované jednotlivce, kteří sdíleli, jak se někdy cítí neviditelní a jak tvrdě pracují, aby byli viděni. Slyšet jejich vášeň a učit se o jejich historii bylo opravdu zvláštní. To je nejlepší způsob, jak mohu shrnout svůj zážitek – byl to jeden z nejlepších okamžiků mého života.

Tvé album **Goodies** překonalo rekordy, když vyšlo před 21 lety. Na co z té doby ve své kariéře vzpomínáš?

Ach, člověče, to bylo tak zvláštní období – byl to pro mě začátek. Není nic jako být mladá dívka s velkým snem a skutečně ho uskutečnit. Je to surreální a úžasné. Je to všechno o tom mít ten postoj „proč ne já?“. Říkají, že pokud děláš, co miluješ, nebudeš v životě ani den pracovat, a já to cítila – prostě ohromná radost, vzrušení a vděčnost.

Ale byla jsem tehdy mladá a dost naivní. Skok do hudebního průmyslu tak brzy znamenal, že jsem musela rychle dospět. Všechno se pohybovalo rychle – jeden hit za druhým, písně