Úvodní řádky debutového anglicky psaného románu Svetlany Sačkové **Nezmrtví** představují protagonistku Maju – nenápadnou ženu kolem třicítky, která debutuje jako režisérka hororového filmu – jak jí lahodný fík. „[Bylo to] jako čisté štěstí, které jí alespoň pro tu chvíli pomohlo zapomenout, že život je plný zklamání a zlých kousků,“ píše Sačková.

Tato vytříbená rovnováha mezi spokojeností a předtuchou, klidem a chaosem, definuje zbytek románu. **Nezmrtví** – které vyjdou 13. ledna v nakladatelství Melville House – sledují Majinu osobní a politickou cestu poté, co její film v letech po ruské invazi na Krym nechtěně vzbudí hněv represivního vládního režimu Vladimira Putina. Majina počáteční lhostejnost k potlačování nesouhlasu mezi politiky a umělci odráží převládající raný sentiment v Rusku: ona sama vidí případy represe spíše jako anomálie než jako normu a zpočátku si nedokáže představit, že by její film – v němž oživlá Leninova mumie ve stylu zombie apokalypsy usiluje o ovládnutí Moskvy – mohl být státem vnímán jako kontroverzní.

Částečně příběh o dospívání umělkyně, částečně thriller, hluboce zakotvený v psychologickém realismu, jsou **Nezmrtví** věnovány politickému vězni Alexeji Navalnému a dalším obětem Putinova režimu. Zkoumají, co znamená být umělcem v zemi, která se posouvá od autoritářství k totalitě a blíží se k druhé studené válce.

Jako novinářka a spisovatelka, která opustila dlouholetou kariéru v ruské pobočce Condé Nast, aby si vybudovala nový život ve Spojených státech, chtěla Sačková uchovat svou ruskou senzibilitu, zároveň však své myšlenky zpřístupnit americkým čtenářům. S psaním v angličtině již experimentovala, když překládala části svého románu **Zuby** během kurzu v centru Fine Arts Work Center v Provincetownu v Massachusetts. Zatímco však **Zuby** – příběh ruské zubařky, která sama vychovává dvě dcery – sklidily nadšené reakce od literárních agentů, ti nakonec těžko hledali pro knihu na americkém trhu vhodnou niku.

Zkušenost s překladem **Zubů** inspirovala Sačkovou k tomu, aby svůj další román, **Nezmrtví**, napsala rovnou v angličtině. Myšlenkový proces, do kterého se tím dostala, ji oslovil. „Když jsem poprvé začala psát anglicky, cítila jsem se jako úplně jiný člověk,“ říká Sačková. „Celé vaše myšlení se změní s jazykem, který máte v hlavě.“ V té době již Rusko napadlo Ukrajinu; represe vůči disidentům se zostřily; a nezávislá zpravodajská média byla nucena zavřít, protože Putin zakázal kritiku války.

Sačková přistoupila k výzkumu pro **Nezmrtví** novinářsky, zejména pokud šlo o zobrazení Majina nového světa hororové filmové tvorby. Tato oblast nabízela široké možnosti pro zkoumání vyhrocených emocí a přátelství, která kvetou na filmových setech, stejně jako obětí, které umělci přinášejí pod Putinovým režimem. Mnoho detailů Sačková založila na informacích, které jako kulturní novinářka nasbírala o ruském filmovém průmyslu. „Lidé, kteří se dostanou k filmové tvorbě, se do ní zcela zamilují a je pro ně velmi těžké opustit ten svět spolu s intenzivními důvěrnými vazbami, které na place vytvoří,“ říká.

Především však **Nezmrtví** zkoumají šedé zóny, kterým čelí obyčejní ruští tvůrci: vzhledem k tomu, že většina ruských filmů je financována státem a všechny vyžadují pro svou distribuci vládní povolení, otázka nezní, zda umělec s režimem spolupracuje, ale nakolik.

„Zajímalo mě zkoumat různá rozhodnutí, která lidé za těchto podmínek dělají,“ říká Sačková. „Existují různé stupně kolaborace. Někteří lidé považují za trapné mít se státem cokoli společného a v podstatě jdou do podzemí; někteří berou státní peníze a mlčí, protože tak se mohou uživit. A jiní ty peníze berou s radostí... Musela jsem psát válečné filmy, které oslavovaly Sovětský svaz. Jako spisovatelku mě to nutilo přemýšlet: Jak se žije v autoritářském státě? Jaké kompromisy děláte? Jak se rozhodnete žít svůj život? Tyto kompromisy jsem musela dělat i já sama, když jsem žila v Rusku.“

Nakonec Sačkovou Putinův posun k autoritářství natolik frustroval, že ve své vlastní zemi nemohla zůstat. Zatímco mnozí z ruské kulturní elity si užívali nové příležitosti v Moskvě, pro ni bylo stále těžší ignorovat temnější stránky země – od korupce po umlčování kritiků. V roce 2016 se přestěhovala do Spojených států a usadila se v Brooklynu.

„Většina lidí ví, co se děje,“ říká Sačková. „Ale realita je tak děsivá, že se s ní nemohou konfrontovat. Vaše mysl se přizpůsobí. Říkáte si, že pokud budete držet hlavu dole, můžete žít svůj život a vyhnout se pozornosti v práci nebo v soukromí. Ale pak se vám může něco stát, jako se to stane Majě, a najednou je ta osoba nucena čelit nové realitě. Tam začíná změna.“

**Nezmrtví: Román o moderním Rusku** jsou k předobjednání a vyjdou 13. ledna.

Často kladené otázky
Zde je seznam často kladených otázek o Svetlaně Sačkové a jejím debutovém románu Nezmrtví.

| O knize | Autor |
|---|---|
| **Kdo je Svetlana Sačková?** | Svetlana Sačková je rusko-americká spisovatelka a novinářka. Nezmrtví jsou jejím prvním románem napsaným v angličtině. |
| **O čem jsou Nezmrtví?** | Jde o literární hororový román zasazený do Moskvy 90. let. Sleduje mladou ženu Margaritu, která pracuje v postsovětském bulvárním plátku a zamotá se do nadpřirozené záhady týkající se postavy podobné upírovi ze slovanského folklóru, a to vše při navigaci v rozpadající se společnosti. |
| **Je to kniha o upírech?** | Používá mytologii upírů, ale nejde o tradiční upíří příběh. Je to spíše literární a psychologický horor, který využívá folklór k prozkoumání témat traumatu, paměti a rozkladu společnosti. |
| **Proč napsala svůj debut anglicky a ne rusky?** | Sačková žije mnoho let v USA a plynule ovládá oba jazyky. Psaní v angličtině jí umožnilo oslovit širší mezinárodní publikum a možná zpracovat svůj mezikulturní pohled na postsovětskou zkušenost. |
| **Témata a kontext** | |
| **Jaká jsou hlavní témata knihy?** | Klíčová témata zahrnují osobní a národní trauma, strašidelný odkaz Sovětského svazu, boj o identitu, povahu paměti a to, jak mýty odrážejí skutečné hrůzy světa. |
| **Jak důležité je prostředí Moskvy 90. let?** | Je zásadní. Chaotická, bezprávná atmosféra postsovětského Ruska působí jako paralela k nadpřirozenému hororu, čímž se samo prostředí stává jakýmsi charakterem. Zkoumá specifický historický moment přechodu a deziluze. |
| **Kniha je popisována jako literární horor. Co to znamená?** | Znamená to, že kniha využívá nástroje a atmosféru hororu k prozkoumání hluboké psychologie postav a komplexních společenských témat, se zaměřením na elegantní prózu a vrstvený význam, nejen na děsivé momenty. |
| **Co je to upír zmiňovaný v knize?** | Upír je |