Sotva jsem se představila, když mě ženy z asociace Inaash nedočkavě začaly seznamovat se svou prací. Rozprostřely po stole kusy látky vyšívané palestinským tatrízem. Bohaté karmínové vzory vystupovaly na černém a slonovinovém podkladu, s geometrickými tvary, cypřiši a ochrannými symboly zapracovanými do přesných geometrických uspořádání. Uprostřed ležel obdélníkový kus látky s vyobrazenou mapou. Samar Kabuli, hlavní vyšívačka Inaash, mi řekla: "Toto je mapa Palestiny." Jedna po druhé ukazovaly na místo na mapě, kde kdysi žily jejich rodiny.

Rula Fayez Baraka, pětačtyřicetiletá uprchlice a vyšívačka žijící v Libanonu, prozradila, že celý život strávila v exilu. "Během Nakby násilím obsadili naši domovinu izraelští osadníci," vzpomínala Rula. "Můj otec našel útočiště v Libanonu, střídal různé tábory, aby našel práci nebo přístřeší. To je palestinský způsob života – neustále v pohybu."

Každá vyšívačka v Inaash byla vysídlena, jejich rodiny patří mezi 470 000 palestinských uprchlíků registrovaných dnes v Libanonu. Většina žije v jednom z 12 uprchlických táborů v zemi. "Tábory jsou strašně přeplněné," vysvětlila Rula. "Uličky jsou plné špinavé vody a visících elektrických drátů. Práce je těžké sehnat, protože libanonské zákony nám brání pracovat v mnoha oborech." Inaash založila v roce 1969 slavná umělkyně Huguette Caland El Khoury jako přímou reakci na tuto vrstvenou krizi. Tento sociální podnik se zaměřuje na vytváření pracovních míst pro palestinské uprchlice a prodává jejich vyšívané šaty, šátky, tašky, polštáře a zarámované textilie online a na mezinárodních výstavách. Od svého vzniku organizace vyškolila a zaměstnala více než 2 000 uprchlíků.

Většina žen už umí vyšívat, když přicházejí do Inaash, naučily se to od příbuzných. "Ve škole nás učí o historickém významu tatrízu," poznamenala Samar a vysvětlila, že tento styl vyšívání je starý přes 3 000 let a že každá palestinská vesnice má své vlastní jedinečné vzory. "Vzory vyprávějí příběhy o naší místní kultuře – lidech, zvířatech, rostlinách a víře každé oblasti."

To, co začíná jako domácí dovednost, se prostřednictvím Inaash stává profesí. Jakmile jsou přijaty, dostanou ženy formální školení a příležitosti k profesnímu růstu. "Začínáme se základními vzory a pravidelně hodnotíme jejich pokrok," řekl generální ředitel Ali Jaafar. "Samar k nám nastoupila před více než 20 lety na vstupní pozici. Dnes vede 400 vyšívaček, které zaměstnáváme."

Jedním z jejich nedávných projektů byla výstava v Malajském muzeu islámského umění. Tým dostal za úkol zrekonstruovat 70 historických palestinských šatů, z nichž každý představoval tradiční vzory různých měst a městeček. "Museli jsme provést pečlivý výzkum, abychom našli všechny potřebné podrobnosti," řekla Samar. "Dokončení trvalo více než tři roky."

Takové projekty mají pro vyšívačky hluboký emocionální význam. "Motivy z oblasti mého otce, Safedu, mě hluboce dojaly," sdílela Samar. Protože Izrael i nadále upírá palestinským uprchlíkům právo na návrat, Samar nikdy nemohla Safed navštívit. "Prostřednictvím tatrízu jsem se dozvěděla o rostlinách, zvířatech a tradicích této oblasti. Dokázala jsem si to živě představit."

V rámci projektu vytvořil Inaash také malé zarámované výšivky šatů pro lidi, aby si je mohli vystavit doma. "Chtěli jsme se ujistit, že tyto tradiční vzory znovu neupadnou v zapomnění," vysvětlila Samar.

Kromě zachování kultury pomáhá práce Inaash zvyšovat povědomí o palestinské věci. "Může být těžké mluvit o našich útrapách a najít lidi, kteří budou naslouchat," "Kdo bude naslouchat?" říká Rula vážně. "Tatríz se stal tichým poselstvím odporu. Každý kus ukazuje, že palestinský lid přetrvá a naše řemeslo nikdy nezmizí."

Vyšívání také slouží jako mocná forma terapie. Samar vypráví příběh ženy, kterou v 80. letech zajaly izraelské síly. "Bylo jí tehdy jen 17 let a prodělala dva roky týrání," tiše vzpomíná Samar. "Po propuštění byla hluboce nevyrovnaná. Jediné, co ji dokázalo uklidnit, bylo šití." Nyní je jí přes padesát a stále se věnuje vyšívání. "Bez své jehlové práce je neklidná a mluví sama se sebou," dodává Samar. "Takže ji vždy zásobujeme prací. Dokončení kusu jí může trvat rok, ale výsledky jsou nádherné."

Rula také nachází útěchu v pravidelném pohybu při vyšívání. "Sledovat izraelskou genocidu v Gaze je srdcervoucí," říká. "Když je to už příliš, vypnu televizi a vezmu si jehlu. Pomáhá mi to najít klid."

Život v Libanonu s sebou nese vlastní potíže. Ekonomický kolaps země, výbuch v přístavu v roce 2020 a pokračující konflikty s Izraelem činí každodenní přežití nejistým. "Žít a pracovat zde není snadné," uznává Ali. "Výpadky elektřiny jsou časté, takže ženy často vylézají na střechy, aby chytly dostatek světla na šití."

Během války mezi Libanonem a Izraelem koncem roku 2024 byly vyšívačky z Inaash nuceny opustit své domovy. "I když utíkaly, ženy se postaraly, aby si vzaly své vyšívací tašky," poznamenává Jafaar. "Říkaly nám, že chtějí pokračovat v šití, protože jim tato práce dává nezávislost."

Tato finanční nezávislost v ženách roznítila naději. Pětatřicetiletá Salwa Abed el Rasool vysvětluje, že své výdělky investuje do budoucnosti svých dětí. "Matka nás učila, že vzdělání je naší jedinou zbraní na tomto světě," vzpomíná Salwa. Nyní používá svůj příjem na platby za školní docházku své dcery. "Nikdy nezapomenu na svou první výplatu – naplnila mě nadějí, že moje dcera může mít lepší život než já," říká s úsměvem.

Salwa prohledala své věci a s hrdostí vytáhla první kus, za který byla zaplacena: bílou plátěnou tašku s Handalou. Handalu, desetiletého palestinského uprchlíka z ikonických politických karikatur, vytvořil v roce 1969 Naji al-Ali. "Na kresbách je vždy zády k světu, odmítá dospět nebo ukázat svou tvář, dokud se nebude moci vrátit domů," vysvětluje Salwa a prstem sleduje výšivku. "Jednoho dne doufám, že ho vyšiji čelem dopředu, připraveného k návratu."

Často kladené otázky
Samozřejmě Zde je seznam často kladených otázek o palestinských uprchlických ženách v Libanonu, které udržují tradice vyšívání při životě, s jasnými a stručnými odpověďmi.

Začátečnické / Obecné otázky

1. Co je palestinské vyšívání?
Palestinské vyšívání, známé jako tatríz, je tradiční forma křížkového vyšívání. Používá barevné nitě k vytváření složitých symbolických vzorů na látce, které často vyprávějí příběhy nebo reprezentují různé vesnice a regiony.

2. Proč je vyšívání pro tyto ženy tak důležité?
Pro palestinské uprchlické ženy je vyšívání více než řemeslo. Je to životně důležité spojení s jejich dědictvím, identitou a vlastí, kterou mnohé z nich nikdy neviděly. Je to forma zachování kultury a osobního vyjádření.

3. Jak jim vyšívání pomáhá ekonomicky?
Tím, že zakládají družstva a prodávají své vyšívané výrobky, si tyto ženy mohou vydělat nezávislý příjem na podporu svých rodin v zemi, kde čelí významným právním a ekonomickým omezením.

4. Kde mohu toto vyšívání vidět nebo koupit?
Můžete je najít v palestinských uprchlických táborech v Libanonu, prostřednictvím specifických ženských družstev a na kulturních veletrzích nebo výstavách zaměřených na palestinská řemesla.

Pokročilé / Podrobné otázky

5. Jaké jsou největší výzvy, kterým čelí při udržování této tradice?
Čelí mnoha výzvám, včetně:
* Chudoba a nedostatek zdrojů: Vysoké náklady na kvalitní látky a nitě.
* Právní omezení: Jako uprchlíci mají omezená pracovní práva, což ztěžuje vedení formálního podnikání.
* Přístup na trh: Je obtížné najít stálé kupce mimo jejich bezprostřední komunitu.
* Stárnoucí řemeslníci: Mladší generace na to někdy pohlíží jako na zastaralou dovednost, což vede k riziku zániku tradice.

6. Jak se vyšívání změnilo od doby, kdy opustily Palestinu?
Zatímco tradiční vzory zůstávají ústřední, lze pozorovat jistý vývoj. Ženy někdy začleňují libanonské vlivy nebo vytvářejí nové vzory, které odrážejí jejich zkušenosti uprchlíků. Také se posunují k aplikaci tradičních vzorů na moderní produkty, jako jsou pouzdra na notebooky a plátěné tašky, aby oslovily širší trh.

7. Existují specifické vzory nebo barvy, které mají zvláštní význam?
Ano, rozhodně. Různé vzory jsou spojovány s konkrétními palestinskými městy a vesnicemi. Například...