Byl to večer pro holky, o kterém všichni mluvili. Ve středu se Taylor Swift a její dlouholeté kamarádky Alana a Este Haim připojily k Marisce Hargitay u hřiště v Madison Square Garden, aby během finále NBA fandily New York Knicks.

O Swift, sestrách Haim a Hargitay, které měly na sobě vlastní trička s nápisy „Stevie Knicks", „Knickelback" a „Knickole Kidman", už bylo napsáno hodně (něco z toho dokonce i mnou). Ale vidět Swift – která se narodila v Pensylvánii a vyrostla v Tennessee a která koncem května byla na zápase Knicks se svým snoubencem Travisem Kelcem, fanouškem Cavaliers – spolu se dvěma ze tří sester Haim, které jsou známé svým spojením s Valley, jak radostně šílí z úžasného vítězství Knicks ve čtvrtém zápase – nemluvě o sledování sociálních sítí, které explodovaly kvůli kontroverznímu komentáři Jennifer Lopez o Subway ohledně toho, co dělá člověka „skutečným" Newyorčanem – mě přimělo přemýšlet o tom, co to vlastně znamená patřit k městu, nebo aby město patřilo vám.

Narodila jsem se v New Yorku, ale jako mimino jsem se kvůli práci rodičů přestěhovala do Moskvy a Říma a zpět do New Yorku jsem se vrátila těsně před svými devátými narozeninami. Zůstala jsem tam dalších 10 let, dokud jsem neodešla na vysokou školu, ale do města jsem se rozhodla vrátit až ve svých pětadvaceti. Kupodivu až tehdy, když jsem bydlela v Prospect Heights se skupinou spolubydlících, jsem měla pocit, že v New Yorku skutečně žiju, nejsem tam jen náhodou.

Během svého života jsem žila v osmi různých městech, od Austinu po Řím. I když New York bude vždy mým rodištěm – a místem, kde jsou uložené moje středoškolské Gossip Girl knížky, vysokoškolský diplom a obnošené Ugg boty – není to jediné místo, ani to hlavní, kterému dnes říkám domov. Poslední tři roky žiji v Los Angeles. Do Města andělů jsem se poprvé vydala hned po vysoké škole, pak jsem na pár let odjela a vrátila se v pozdních dvaceti. S jeho dostupným, úžasným jídlem z celého světa, spoustou bazénů a tichým, přátelským sousedstvím, které září i v těžkých časech, jsem nenašla město, které by mi sedělo víc.

Nejsem největší sportovní fanoušek (kromě každých čtyř let, kdy ženská gymnastika ovládne Letní olympijské hry), ale fandila jsem Liberty v Brooklynu, diskutovala o šancích Buckeyes na titul v Clevelandu, bavila se v houstonských barech pro fanoušky Astros a propadla Dodgers – nebo alespoň dokonalé kombinaci Dodger Dogs a předražené vody – v Elysian Parku. Donedávna jsem se nikdy nepozastavila nad tím, proč jsem najednou těmto týmům tak propadla. Jasně, někdo by mě mohl nazvat fanynkou za příznivého počasí, že fandím všude, kam přijdu, ale ve skutečnosti mi nejde o sportovce – jde mi o obyčejné lidi (a celebrity), jejichž láska k nim je mnohem silnější než cokoli, co jsem kdy cítila ke sportu. (Nikdy jsem netvrdila, že jsem oddaná čemukoli kromě slečny Piggy a možná Andy Capp's Hot Fries.)

V rozhovoru pro Vogue ve čtvrtek Alana Haim označila středeční zápas Knicks-Spurs za „možná nejlepší basketbalový zápas, jaký kdy byl odehrán" a k rozdělení fanoušků Lakers/Knicks řekla: „Myslím, že všichni můžeme být přátelé. Není tam žádná nevraživost." Rozhodně nejsem tak posedlá současným úspěchem Knicks jako moji přátelé, kteří stále žijí v New Yorku, ale proč bych si nemohla dopřát pěkné věci, i když jsem na druhém konci země?

Přesto miluji sledování queer dívek na zápasech Sparks – a také se půjdu podívat na Texas Rollergirls, jak dominují v roller derby, když navštívím rodinu v Austinu, a budu sledovat fotbal (nebo alespoň dál hledat perfektní vintage fotbalový kardigan), když budu v Ohiu na srazu z vysoké školy. Podle mě ze mě nic z toho nedělá oportunistku nebo nějakého sportovního podvodníka – prostě se tomu říká mít rozhled, zlato!

**Často kladené otázky**
Zde je seznam často kladených otázek pokrývajících jedinečnou kombinaci Taylor Swift, HAIM, New York Knicks a provinilého potěšení z podpory jakéhokoli města, které se vám líbí.

**Taylor Swift a HAIM**

*Začátečnická úroveň*

**Otázka:** Jsou Taylor Swift a HAIM skutečně kamarádky, nebo je to jen obchodní záležitost?
**Odpověď:** Jsou to opravdové kamarádky. Byly viděny spolu trávit čas, chodit na večeře a vzájemně se podporovat na koncertech po celá léta. Začalo to, když HAIM předskakovaly Taylor na turné 1989.

**Otázka:** Jaké písně spolu Taylor Swift a HAIM udělaly?
**Odpověď:** Mají dvě oficiální spolupráce: „no body, no crime" a „Gasoline". Taylor také vystoupila s HAIM na pódiu a zazpívala „Love Story" a „The Wire".

**Otázka:** Je HAIM kapela, nebo sólový umělec?
**Odpověď:** HAIM je kapela složená ze tří sester: Este, Danielle a Alany Haim. Hrají na vlastní nástroje a píší si vlastní písně.

*Pokročilá úroveň*

**Otázka:** Jak hudební styl HAIM ovlivnil nedávná alba Taylor Swift?
**Odpověď:** Měkký rock a pop-rock 70. a 80. let od HAIM výrazně ovlivnil éru alb *folklore* a *evermore*. Společné rodinné psaní s Aaronem Dessnerem pomohlo Taylor posunout se od čistého popu k více indie-folkovému a alternativnímu rockovému prostoru.

**Otázka:** Proč se Taylor a HAIM rozhodly udělat sesterskou pomstychtivou píseň jako „no body, no crime"?
**Odpověď:** Byl to zábavný nápad na příběh. Alana Haim řekla, že chtěly napsat klasickou country píseň s vražednou záhadou a Taylor milovala koncept, že jí tři sestry pomáhají s pomstou. Hraje to na skutečný dynamický vztah sester Haim, které si navzájem kryjí záda.

**Otázka:** Jak se sestry Haim cítí, když jsou nazývány Taylorovou doprovodnou kapelou?
**Odpověď:** Daly jasně najevo, že jsou především kapela. I když Taylor milují, nelíbí se jim termín „doprovodná kapela". Vidí se jako spolupracovnice a kamarádky a jsou hrdé na svůj vlastní katalog tří alb.

**New York Knicks a podpora**