Před pár lety, během pandemie, jsem seděla ve svém dětském domově a zveřejnila na sociálních sítích video, na kterém mám plný glam make-up. Cizí člověk okomentoval: „Takže jsi Peršanka, jsi nebinární a jsi queer. V kolika letech tě táta opustil?"

Přišlo mi to podivně vtipné – nejen proto, že můj táta byl vždy mým největším podporovatelem, ale protože to video pro mě vlastně natočil on, protože jsem neměla stativ. V reakci na to jsem natočila TikTok, ve kterém jsem vtipkovala, že se „snažím sblížit" se svým heterosexuálním tátou. Bylo to jasně s nadsázkou, protože každý, kdo mě znal, věděl, že jsme si s tátou už tak velmi blízcí. Video jsem zveřejnila bez velkého přemýšlení a šla spát. Když jsem se probudila, mělo 10 milionů zhlédnutí.

Tady je náš rodinný příběh: Moji rodiče opustili Írán po revoluci, potkali se ve Francii a přestěhovali se do Spojených států za prací. V našem domově byla kreativita a láska vždy středobodem. Vlastně jsem se svým rodičům přiznala, že jsem gay, když mi bylo asi 11 let. Tehdy měli jedinou starost – jaké to pro mě bude ve škole. Jako mnoho lidí mě výzvy, kterým jsem čelila, posílily a daly mi pevnou páteř. Také jsem zjistila, že smích je mocný nástroj – takový, o kterém jsem si nikdy nepředstavovala, že se stane tak velkou součástí toho, co dělám každý den. Cituji svého přítele (Jonathana van Nesse z Queer Eye): „Můžete tomu uvěřit?"

Nakonec jsem se přiznala i k tomu, že jsem nebinární. Genderová plynulost se stala mou svobodou. Když jsem v dospělosti procházela svou sexualitou a genderem, měla jsem s tátou mnoho rozhovorů o dvojsečném meči toho, být Íránsko-Američankou s těmito překrývajícími se marginalizovanými identitami. Je složité sledovat, jak západní ideály krásy a ženskosti formují gender, zatímco ve Spojených státech roste homofobie a transfobie, a zároveň si uvědomovat privilegium nebýt v Íránu, kde je odchýlení se od sexuálních a genderových norem často trestáno smrtí.

Když přemýšlím o své vlastní identitě, tisíce kilometrů daleko íránský lid dělá totéž pod rostoucím politickým napětím. Dělají to také ve tmě – doslova, protože elektřina je často odpojena, a obrazně, ve skříni. Existuje tolik debat o tom, co je správné pro Írán nebo jeho lid, a jako člověk z diaspory se cítím rozpolcená mezi touhou podporovat každého Íránce a zároveň dát prostor těm, kteří právě teď žijí v Íránu. Zdá se ale, že společným vláknem, které nás všechny jako Íránce spojuje, je touha po svobodném Íránu – takovém, kde lidé, zejména ženy, mají vlastní autonomii.

To mě přimělo hodně přemýšlet o mé roli komičky a tvůrkyně íránského původu. Jak učím lidi o své kultuře? Jak otevírám mysli krásnému spektru genderu a sexuality způsobem, který lidé budou poslouchat? Jakému jazyku může každý rozumět uprostřed veškeré té rozdělující online rétoriky? Věřím, že odpovědí je vždy dobrý, hluboký smích od srdce.

Můj táta a já jsme z toho prvního videa o sblížení udělali virální sérii s názvem „Bonding with my Baba" (Sblížení s mým tátou), která pokračuje dodnes. Dala nám jedinečný způsob, jak lidem ukázat schopnost bezpodmínečné lásky v rodičovství a kulturní identitě – ale je to komedie, která lidi přiměje se dívat. Tím, že společně tvoříme obsah online, jsme také mohli sdílet íránskou kulturu se světem.

Doufám, že jednoho dne budu moci navštívit Írán. Osobně se setkat se všemi inspirativními mladými umělci. Smát se po boku svých kolegů LGBTQIA+ Íránců na ulicích. Možná uspořádat komediální show pro svůj lid. Navštívit místa, kde moji rodiče vyrůstali. Navštívit dům mého strýce. Setkat se s každým Íráncem, který mi online poslal podporující zprávu. Prozatím je to jen sen. Moje perština už možná není tak silná jako kdysi, ale vím, že smích je jazyk, který sdílíme všichni. Toto bude jazyk, kterým spolu budeme mluvit u šálku čaje.

Často kladené otázky

Zde je seznam často kladených otázek založených na snu o Íránu naplněném smíchem, láskou a svobodou. Otázky jsou napsány přirozeným lidským tónem a odpovědi jsou jednoduché a přímé.

Otázky pro začátečníky

1. Co vlastně znamená místo naplněné smíchem, láskou a svobodou pro Írán?
Znamená to společnost, kde se lidé cítí bezpečně při projevování radosti, kde jsou laskavost a empatie normou v každodenním životě a kde mají občané základní práva mluvit, myslet a žít bez neustálého strachu z trestu nebo útlaku. Jde o každodenní pocit, že život je lidský.

2. Je to jen politický sen, nebo jde o něco osobnějšího?
Je to obojí. Politicky to znamená systém, který respektuje lidská práva a občanské svobody. Osobně jde o jednoduché okamžiky – rodinu, která se směje v parku, hudebníka, který si svobodně hraje na rohu ulice, nebo studenta, který studuje to, co miluje, bez strachu. Jde o texturu každodenního života.

3. Proč se lidé zaměřují konkrétně na svobodu?
Protože mnoho Íránců cítí, že současný systém výrazně omezuje osobní, sociální a politické volby – od toho, jak se oblékají, po to, co říkají online. Svoboda je vnímána jako klíč, který odemyká další části snu, jako je smích a láska, protože lidem umožňuje být jejich autentickým já.

4. Nemá Írán už ve své kultuře smích a lásku?
Rozhodně. Íránská kultura je neuvěřitelně bohatá na poezii, pohostinnost a hluboké rodinné vazby. Sen neříká, že tyto věci neexistují. Říká, že současné politické a sociální prostředí vytváří neustálý stín úzkosti a cenzury, který brání tomu, aby toto přirozené teplo plně vzkvétalo bez strachu.

5. Jak může běžný člověk pomoci uskutečnit tento sen?
Tím, že se zaměří na malé skutky laskavosti a odvahy. Může to znamenat ozvat se proti nespravedlnosti ve svém vlastním okruhu, podporovat íránské umělce a novináře, uchovávat historii kultury, nebo prostě být zdrojem lásky a podpory pro svou rodinu a přátele. Změna často začíná u kuchyňského stolu.

Otázky pro středně pokročilé

6. Jak tento sen řeší ekonomické problémy v Íránu?
Sen je přímo spojen s ekonomikou. Když mají lidé svobodu a bezpečí, je pravděpodobnější, že budou zakládat podniky, inovovat a investovat do budoucnosti. Sankce, korupce a špatné řízení prosperují v utajení.