V horkém červencovém odpoledni stojí Chappell Roan u dveří vagónu metra, její plavé tváři rámují ohnivě rudé vlasy. Ale tato sedmadvacetiletá popová hvězda – vlastním jménem Kayleigh Rose Amstutz – není namačkaná mezi newyorskými dojíždějícími. Místo toho proměnila vyřazený vagón v New York Transit Museum na stroboskopem osvětlený klub, aby zde natočila videoklip ke své nejnovější písni The Subway.

Od loňského debutu skladby na festivalu Governors Ball fanoušci prosili o studiovou verzi. Roan původně plánovala vydat The Subway v dubnu, pak termín posunula na červen a poté na červenec. Když konečně vyšla minulý čtvrtek, okamžitě se vyšvihla na první místo Spotify globální hitparády a stala se nejstreamovanějším debutem ženské umělkyně tohoto roku.

"Ještě jsem na to nebyla připravená," přiznává Roan ve své přívěsné šatně. "Bylo to příliš bolestivé. Byla jsem příliš rozzlobená a vystrašená – kvůli svému životu – než abych to vydala." Ale teď je připravená.

The Subway zachycuje nervózní vzrušení z náhodného setkání s bývalým partnerem. "Nemohla jsem se přes jednu osobu přenést," říká Roan, zatímco její vizážistka upravuje její vlasy do copů a dotváří růžové líčení. "Při psaní jsem si pořád opakovala: ‚Je konec, je konec.‘ Ale ty pocity pořád byly."

Skladba, na které spolupracovala s producentem Danielem Nigrem, byla tvůrčí výzvou. Roan ji přirovnává ke své dřívější hitu Casual – jak tématem (touha po někom, kdo se nechce zavázat), tak náročným procesem tvorby. "Trvalo věčnost, než to sedlo," říká.

Stejně náročné bylo i natáčení videoklipu. "Roky jsem žádný netočila, protože je to tak těžké – někdy až traumatizující," přiznává. Po letošním vydání singlů Good Luck, Babe! a The Giver jí chyběla energie na vizuální stránku. "Je to práce z lásky, a já si nebyla jistá, jestli tu lásku mám."

Ale The Subway byla jiná. Roan si představovala campové newyorské dobrodružství, pronásledování zelenovlasého srdcerváče připomínajícího Cousin Ita po městě. "Nechtěla jsem, aby to bylo moc vážné," vysvětluje. "Skladba je emocionální, ale zároveň není – doslova tam říkám: ‚Na tohle město seru, stěhuju se do Saskatchewanu.‘"

Den po natáčení v muzeu fanoušci spatřili Roan na newyorském požárním schodišti, její vlasy splývaly jako u Růženky. Záběry, jak synchronizuje rty s textem, se virálně šířily spolu s fotkami, na kterých ji táhne taxi – za vlasy. ("S těmito vlasy se nemůžu schovat," směje se. "Uvažovala jsem o ostříhání nebo přebarvení, ale je to součást mé image.")

Její debutové album The Rise and Fall of a Midwest Princess, které získalo cenu Grammy, stále rezonuje, a fanoušci už spekulují o jejím dalším projektu – všimli si její nedávné posedlosti draky, rytíři a středověkými motivy, dokonce i v textovém videu k The Giver.

Zde je přepracovaná verze textu v plynulé, přirozené češtině, která zachovává původní význam:

---

V nabídce DVD přehrávače se objevují skladby s názvy "To Be Yours" a "Read & Make Out." Ale Roan upřesňuje: "Druhý projekt ještě neexistuje. Není žádné album, žádná sbírka písní."

Dodává: "První album mi trvalo napsat pět let a to další nejspíš zabere minimálně dalších pět. Nejsem typ autorky, která dokáže tvořit rychle." Roan také nevěří v nucenou kreativitu. "Když se do něčeho nutím, nevznikne dobrá hudba," říká. "Občas vidím komentáře jako: ‚Je všude, jen ne v tom zatraceném studiu.‘ Ale i kdybych ve studiu trávila dvanáct hodin denně, neznamenalo by to, že album vznikne rychleji."

V poslední době se Roan přihlašuje na Instagram jen kvůli příspěvkům, které pak aplikaci zase smaže. "Sociální sítě jsou pro mě a moji tvorbu hrozné," přiznává. "Už se tím nebudu trápit." Zajímá ji, jak se její práce vyvine bez vlivu internetu. "Nikdy předtím jsem nepsala album bez Instagramu," říká. "Tentokrát je ten proces jen můj – žádné TikTok publikum nemůže nahlédnout."

Navíc je v reálném životě spousta věcí k prozkoumání. V poslední době Roan žije v New Yorku se svou nejlepší přítelkyní a kreativní ředitelkou Ramishou Sattar. "Musela jsem zjistit, jaké to je, být v New Yorku ve dvaceti – všichni o tom mluví," říká. Miluje místní gastronomii a projížďky na kole po městě ("moje nejoblíbenější věc na světě"), i když ani popové hvězdy neuniknou newyorské tvrdé lásce. "Město dělá přesně to, co umí nejlíp – dává mi pořádně zabrat," žertuje, zatímco její tým souhlasně přikyvuje.

Přesto Roan cítí naději do budoucna, včetně nadcházejících pop-up koncertů v New Yorku, Los Angeles a Kansas City tento podzim. "Tohle tempo mi přijde tak akorát – zvládnutelné a příjemné," říká. "Poprvé za víc než rok se skutečně těším, až půjdu do práce a budu dělat svou práci."

(Foto: Ragan Henderson)