Když Martine Rose představuje svou kolekci v Londýně, není to jen módní přehlídka – je to společenská událost a místo vždy něco vypovídá. Tentokrát nás nechala čekat ve frontě před úřadem práce v Lisson Grove, který proměnila v poctu pouličním prodejcům – neznámým hrdinům, kteří po generace utvářeli kulturní tvář města. „To jsou lidé, kteří udržují město při životě,“ řekla. „Malí návrháři, prodejci vintage oblečení, obchody s deskami, klenotníci, holiči.“

Jako poctu londýnským pouličním prodejcům (tvůrčím duším bez stálého domova, ale s nekonečnými nápady) pozvala Rose 22 prodejců, aby si v této částečně opuštěné budově, kterou pronajala, otevřeli své stánky. „Přišlo mi to jako skvělá příležitost je oslavit – aby šlo o jejich práci, ne o moji.“

Ale buďme upřímní – stále to byl nezaměnitelně styl Martine Rose. V patře místnosti zahalené do bílých zřasených závěsů vytvořily kulisu pro její nejnovější kolekci. „Je to naše verze salonní přehlídky,“ vysvětlila, ačkoliv dusivé závěsy naznačovaly něco temnějšího. Přetvářet subkultury a okraje „normálnosti“ v něco zcela nového je Roseiným poznávacím znamením. Siluety přetváří způsobem, který se nakonec stane mainstreamem – jako když v roce 2013 představila přehnaně volné střihy.

Tentokrát však změnila přístup: těsné, k těmu přiléhající modely. „Hráli jsme si s moderní smyslností, vytvářeli napětí na nečekaných místech,“ řekla. Například její košile z kostkované látky přetvořená do úzkých minisukní, které vzadu volně splývají. Nebo vrstvené sukně s kilty, jejichž záhyby se při pohybu jemně posouvají.

Stejný přístup se promítl i do pánské módy: střižené saka, úzké pracovní kalhoty, zkrácené kožené bundy a extrémně úzké teplákové soupravy (ale ne úplně legíny). Dokonce i ponča měla nečekaný prvek – zkrácená vzadu, jako pocta holičským pláštíkům, které najdete v každé londýnské ulici.

Typicky pro Rose se zde objevily i provokativní detaily: zřasené zástěry uvázané v pase, boxerky s krajkovými vložkami a tašky potištěné inzeráty ze starých erotických časopisů. Vlasy – dlouhé rockerské hřívy a těsné perm – dodaly další vrstvu britské drsnosti díky kadeřníkovi Garymu Gillovi.

Pokud to všechno působilo jako návrat do 60., 70. nebo 80. let, tak o to přesně šlo. Roseina inspirace sahá k dětství strávenému na návštěvách Kensington Market, legendárního centra hippies, punkerů a gothů. Říká se, že Lemmy z Motörhead tam prodával trávu a Freddie Mercury tam před úspěchem Queenu prodával ve stánku.

„Tohle všechno,“ řekla Rose a ukázala na oblečení i rušný trh kolem sebe, „je naše milostné dopis Kensington Marketu. Tolik lidí tam našlo sami sebe – bylo to místo, kde se střetávaly subkultury, kde jste objevovali módu, kde jste zjišťovali, kdo jste. Potřebujeme tu energii znovu. Londýn ji potřebuje.“