Pokud jste nežili úplně offline, pravděpodobně jste si všimli, že labubu mánie dosáhla nových výšin. Tyto stvoření se špičáky jsou všude – ve velkoměstě neprojdete, aniž byste je nezahlédli viset na něčí tašce.

Zbožňuji ji. Přestože vypadá genderově neutrálně a má univerzální přitažlivost, Labubu je holka. Vytvořil ji hongkongský umělec Kasing Lung v roce 2015 jako součást příběhové série The Monsters a v roce 2019 se stala sběratelskou hračkou díky spolupráci s Pop Mart. Brzy poté přišly plyšové přívěsky Labubu – dokonale načasované, aby využily vlnu popularity ozdob na tašky a hravých doplňků. První série přívěsků Pop Martu, Exciting Macaron, odstartovala v říjnu 2023.

S pastelovou srstí a potměšilým úsměvem Labubu dokonale balancuje mezi roztomilostí a lehkou děsivostí. Přidává se tak k řadě oblíbených asijských postaviček, jako jsou Hello Kitty, Sonny Angel nebo Gudetama. Série Pop Martu Cry Baby se zdá jít v jejích stopách. Celebrity jako Rihanna, Dua Lipa nebo Lisa z Blackpink (která své nadšení prozradila časopisu Vanity Fair) byly spatřeny s Labubu, čímž podpořily její globální expanzi.

Ale jako u všeho, co je příliš populární, začala se objevovat i kritika. Ve Velké Británii musel Pop Mart stáhnout Labubu z prodejen poté, co mezi přeprodejci v květnu 2025 vypukla násilná potyčka. Fanoušci zuřili – Labubu je přece nejvyhledávanější sběratelský kousek na StockX.

Někteří lidé ten hype nechápou. Proč dospělí stojí fronty na hračky? Kritici označují Labubu za plýtvání, „indikátor recese“ nebo součást trendu „regression core“. Tvrdí, že šílenství kolem těchto hraček podporuje bezduchý konzumerismus. Jak řekl Daniel Rodgers z British Vogue: „Labubu je jen další okázalý internetový trend – něco, na co za pár měsíců zapomeneme, až přijde další velká věc.“

Přesto je pro fanoušky po celém světě Labubu víc než přívěsek – je to životní styl. Pro mě je moderní verzí mého oblíbeného dětství Where the Wild Things Are. Pop Mart přidává vzrušení prodejem Labubu v blind boxech, takže nikdy nevíte, kterou verzi dostanete. TikTok je plný unboxing videí, a když jsem jeden vyzkoušela, pochopila jsem to nadšení. Mám sice jen jednu Labubu, ale obdivuji oddanost superfanoušků, kteří sbírají všechny.

Teď, uprostřed kritiky, milovníci Labubu sdílejí své příběhy s Vogue a pyšné fotky svých pokladů z blind boxů.

Freddie Powell, galerista v Ginny on Frederick
Fotografie: Lewis Teague Wright
Přestal jsem s vapingem (díky bohu) a nahradil jsem to malou závislostí na Pop Martu. Pořád nevím, co je zdravější, levnější nebo méně trapné. Moje sbírání začalo loni v září v Soulu, když jsem organizoval výstavu Ginny on Frederick The Vampire Problem? v N/A. Byl jsem – a stále jsem – ohromen propracovanými detaily těch malých vinylových figurek Crybaby – sehnal jsem úplně všechny. Mánie kolem Labubu mě úplně pohltila – je to kýčovité, hloupé a čistá radost ji vlastnit a interagovat s ní.

Ruby Redstone, spisovatelka a historička módy
Fotografie: Gabriel Sommer

Dobře znám posedlost sbíráním hraček. Vyrostla jsem během zlaté éry Ugly Dolls, Tokidoki a Kidrobot. Hračky, které jsem sbírala jako teenager, odrážely můj vnitřní zmatek – roztomilé i znepokojivé, žádoucí, ale osamělé. Tato stvoření, náhodně vytažená z blind boxů, mi připadala jako spřízněné duše. A kdo lépe ztělesňuje moderní rozpory než Labubu? Potměšilá holka (ano, holka!) s rostoucí online přítomností.

Miluji trend, kdy si dospělí dávají hračky na tašky – i když to není zrovna nejstylovější. Je něco dojemného na lidech v metru, kteří mají své malé plyšové útěchy na očích, připravené rozveselit špatný den.

Jako historička módy nevěřím zjednodušujícím teoriím typu „když padne trh, zvednou se sukně“. Ale těžko ignorovat, jak politický chaos podporuje naši touhu po roztomilých cetkách. Po těžkém týdnu si řeknu: Kašlu na to, jdu do Popmartu. Jasně, mluví se o dopaminu a depresi, ale koupit si malý přívěsek s příšerkou není nejhorší coping mechanismus – možná je to dokonce čistý přínos. Díky sbírání hraček jsem objevila umělce jako Takashi Murakami nebo Yoshitomo Nara, kteří mi zpřístupnili umění způsobem, jakým galerie často nedokážou.

Miluji Labubu, protože mám děti. Hračka na tašce je okamžitá zábava – i když své oblíbené Labubu k nim nepustím (kečupové skvrny, díky, ne). Je to také milá připomínka, že se nemusí vzdávat svých plyšáků. Pokud něco přináší radost, proč to pustit? Já nikdy nepustila.

Alex Kessler, zástupce šéfredaktora i-D
Fotografie: Alex Kessler

Je něco vtipně šíleného na tom, když propadnete posedlosti plyšovými hračkami a emocionálně regredujete v domě své mámy v Chiang Mai – s jet lagem, vyčerpaný a jeden bylinný obklad od zhroucení. A pak jsem potkal Labubu. Něco ve mě prasklo – a okamžitě se zahojilo. Jediný blind box a už jsem nebyl muž. Byl jsem matka, kolébající šíleného malého skřítka jako viktoriánská vdova na spiritistické seanci. Ten pocit, když sloupáváte fólii? Čistá serotoninová ruleta. Kamarád to nazval gamblingem, ale horším – je to gambling s příběhem. Z Thajska jsem neodjel s klidem, ale s osmi Labubu (a CryBabys) pro sebe a sedmi dalšími pro zoufalé kamarády a módní editory v Londýně. Nebezpečné? Možná. Uspokojující? Řekněme, že jsem se takhle duchovně osvobozený necítil od microdosingu na výprodeji v Dover Street Market.

Song-I Saba, módní copywriterka
Fotografie: Song-I Saba

Blind boxy jsou perfektní dárky pro nerozhodnou, emocionálně opožděnou generaci. Můj přítel mi koupil Labubu od přeprodejce ve Varšavě a kamarád Jonny mi dal Twinkle Twinkle k třicátým třetím narozeninám. Teď jsou to sentimentální poklady. Budoucnost je nejistá, takže sázíme na roztomilost – Labubu se stala sběratelskou sázkou pozdního kapitalismu.

Autorka: Tianwei Zhang, londýnská/čínská editorka Women’s Wear Daily
Fotografie: Tianwei Zhang

Nikdy jsem nečekala, že propadnu Labubu. Věděla jsem o ní – dokonce jsem viděla thajskou princeznu Sirivannavari s jednou na přehlídce Hermès – ale do celého šílenství kolem Popmartu/Monsters jsem se nezapojila, dokud jsem loni koncem roku nezačala zkoumat téma pro článek. Po rozhovorech s early adopters jako Bryanboy nebo Harry Lambert jsem si uvědomila, jak snadné bylo najít je v Londýně předtím, než hype vypukl. A tak jsem začala sbírat.

Začala jsem plyšáky – standardními i tajnými edicemi – a pak přešla na regionální exkluzivity, jako jsou thajské a singapurské verze (ta druhá se často nazývá „Merbubu“). Tento týden jsem se dostala k tomu, čemu říkám „Duckbubu“, nejnovějšímu plyšákovi, dostupnému jen v Číně přes Pop Mart za body.

Sbírám i figurky Labubu. Moje první byla Labubu Sketch 400% a později mi kamarád z Hongkongu pomohl sehnat exkluzivitu z ComplexCon. Letos na začátku roku jsem měla štěstí a potkala tvůrce Labubu, Kasinga Lunga, v Dover Street Market, kde mi během meet and greet podepsal plyšáka a černo-růžovou figurku exkluzivní pro DSM.

Pro mě je Labubu dokonalou směsí roztomilosti, neplechy a konzumerismu s nádechem exkluzivity – něco, čemu dlouholetý fashion addict jako já nedokáže odolat.