Oscar Wilde se stal nejnovější múzou Carloty Barrery. Návrhářka vytvořila celý příběh inspirovaný tímto spisovatelem, který se neodvíjel jen prostřednictvím oděvů, ale také cestovním deníkem doprovázejícím kolekci. V jejím středu stál protagonista podobný Dorianu Grayovi, který nás vzal na živou cestu – v noci vycházel v křupavě naškrobené košili a dokonale padnoucím smokingu, jehož původní elegance však s ubíhajícími hodinami pozvolna mizela, s vyhrnutými rukávy a rozepnutými límci.

„Jde o cestu oděvů, o to, jak se spolu s ním během noci proměňují,“ vysvětlila Barrera. Do této proměny bylo vetkáno zamyšlení nad mužností, ženstvím a neúprosným plynutím času.

V jádru tyto kousky ukazovaly, jak se oblečení vyvíjí spolu s námi. „Chci vytvářet kolekce, které mají vlastní život – protože život se odhaluje v těch nejmenších detailech,“ řekla Barrera. Tuto myšlenku značka zkoumala již několik sezón. Na první pohled mohou šaty působit roztrhaně nebo poničeně, ale při bližším pohledu je patrná pečlivá preciznost jejich konstrukce. „To je ta hravá, punková stránka věci,“ dodala. „Může to vypadat, jako by všechno bylo rozervané, ale každý detail je záměrný.“

Dualita je ústředním prvkem Barreriny vize – rovnováha mezi znalostí pravidel krejčovského řemesla a vědomím, kdy je porušit. „Existuje věta, která tuto kolekci dokonale vystihuje,“ poznamenala. „‚Před počátkem velkého lesku musí být chaos.‘“ A v souladu s tím nic nebylo takové, jak se na první pohled zdálo: nečekané dvojité límce, šerpy proměňující se v opasky, manžetové knoflíky s motivy velryb, košile na hraně sesunutí a kabáty nošené naruby, aby odhalily své podšívky. Byla to kolekce, v níž se oděvy proplétaly, každý s jemným, rebelantským nádechem.