Navštívila jsem Guggenheimovo muzeum kvůli výstavě "Contours of a World", nové expozici věnované zesnulé německé umělkyni Gabriele Münter, protože jsem byla přesvědčena, že její dílo dokonale znám a hluboce oceňuji. Velmi rychle jsem se přesvědčila, že se mýlím.
První sál, do kterého jsem vstoupila, byl zaplněn černobílými fotografiemi; do té doby jsem Münter znala pouze jako malířku. "Foťák vzala do ruky dřív než štětec," vysvětlila kurátorka Guggenheimova muzea Megan Fontanella. Tato přehlídka je vůbec první, která její fotografie představuje ve Spojených státech.
"Contours of a World" také upozorňuje na další opomíjený aspekt Münteriny tvorby. Ačkoli je úzce spojována s německým expresionismem – byť její dílo bylo dlouho zastíněno jejím vztahem s Vasilijem Kandinskim – strávila významnou část rané dospělosti v Americe. Mezi lety 1898 a 1900 cestovala se sestrou po Arkansasu, Missouri a Texasu a za peníze dostané k narozeninám si koupila kameru No. 2 Bulls-Eye Kodak, aby dokumentovala to, co viděly její třiadvacetileté oči.
Už od počátku byla Münter bystrá a zvídavá pozorovatelka, která rozuměla hře s kompozicí. Na jedné fotografii je mladá dívka v tužší zástěře, s kudrnami ve vlasech a s hlavou odvrácenou od slunce. (Jedna z dlouhých stínů kolem ní zjevně patří Münter, což umělkyni jemně umisťuje do záběru a připomíná tak Vivian Maier.) Na další, nazvané "Tři ženy", zachytila Münter tři elegantně oblečené černé ženy, obklopené bílými dětmi, které na ně zírají, když procházejí Marshallem v Texasu během festivalu Dne osvobození 19. června 1900 – dne, který je nyní znám jako Juneteenth. Münter napsala svému bratrovi do Německa, že "cvakala závěrku, jako by na tom závisel její život a duše", a bylo jí zjevně jasné, že je svědkem něčeho hluboce významného.
Fontanella vidí Münteriny rané experimenty s fotografií jako předehru k jejím pozdějším malbám po návratu do Evropy. Její průzkum rámování, vnímání, hloubky ostrosti a hry světla a stínu na fotografiích později ožil na jejích plátnech. To je patrné na dílech jako je Snídaně ptáků (1934), které je neobvyklé tím, že zobrazovaný objekt je odvrácen od diváka. "Münter přemýšlí pomocí vrstev – co je pohled zblízka, co je pohled z dálky a co je v středním plánu – a jak to ovlivňuje prostorové vztahy a perspektivu," poznamenává Fontanella, "a to vše je spojeno s jejím hleděním skrz objektiv."
V celém jejím díle Münter soustředěně pozoruje životní okamžiky a, jak napovídá název výstavy, odhaluje určité aspekty a obrysy, ať už byl jejím objektem přítel jako malířka Gertruda Holz, náhodný obývací pokoj v Murnau nebo lešení na pařížské ulici. "Vybírám z reality nejvýraznější aspekty a zobrazuji je jednoduše, přímo, bez ozdob... tvary se shromažďují v obrysech, barvy se stávají plochami a obrysy – obrazy – světa se vynořují," řekla kdysi Münter, jejíž slova slouží jako jakýsi epitaf výstavy.
Její oddanost zobrazování života je to, co ji v její době činilo radikální, když mnoho umělců zkoumalo rozbité obrazové plány a abstrakci. Fontanella poznamenává, že Münter se od realistického zobrazování krajin a plánů posouvala k abstraktnějšímu jazyku, který považovala za synonymum modernity. "Byla opravdu průkopnická v tom, jak pozorovala svět kolem sebe," dodává.
Olejomalba Gabriele Münter z roku 1917, **Portrét Anny Roslundové**, má rozměry 37 3/16 x 26 15/16 palce (94,5 x 68,5 cm) a je součástí sbírky Leicester Museums and Galleries, s právy spravovanými společností Artists Rights Society v New Yorku a VG Bild-Kunst v Bonnu.
Proč trvalo uměleckému světu tak dlouho, než Münter uznal? Současná výstava v Guggenheimově muzeu si klade za cíl tuto mezeru zaplnit. Jejich stálá sbírka obsahuje pouze jedno její dílo z 30. let, zatímco obsahuje mnoho děl jejích mužských současníků, jako jsou Kandinskij a Franz Marc. Fontanella vysvětluje: "Tato výstava je naším způsobem, jak uznat, že si přejeme, aby její umění mělo silnější zastoupení v naší sbírce."
Další dílo, **Zátiší v tramvaji (Po nakupování)**, vytvořené kolem let 1909–12, je malba na desce o rozměrech 19 3/4 x 13 1/2 palce (50,2 x 34,3 cm), rovněž pod stejným autorským právem.
Fontanella doufá, že výstavy jako je tato, které ukazují rozmanitost modernismu, připraví cestu pro uznání dalších opomíjených umělců. Pro Münter však tento okamžik nastal. V době rychle se zrychlujících informací a obrazů její umění povzbuzuje k pomalému, promyšlenému pozorování a nabízí osvěžující kontrast. Jak říká Fontanella: "Münter vždy odmění ty, kteří si najdou čas na to, aby se s jejími malbami setkali."
"Gabriele Münter: Contours of a World" je k vidění v Muzeu Solomon R. Guggenheima v New Yorku do 26. dubna 2026.
**Často kladené otázky**
Samozřejmě. Zde je seznam často kladených otázek o výstavě Guggenheim o Gabriele Münter, který je navržen tak, aby byl užitečný pro návštěvníky s různou úrovní znalostí.
**Obecné / začátečnické otázky**
**Otázka: Kdo je Gabriele Münter?**
**Odpověď:** Byla to průkopnická německá umělkyně, nejznámější svou klíčovou rolí v expresionistické skupině Modrý jezdec a svými odvážnými, barevnými malbami.
**Otázka: Na co se tato výstava v Guggenheimu zaměřuje?**
**Odpověď:** Výstava si klade za cíl dopřát Münter dlouho očekávané uznání jako významné moderní umělkyně a předvést celou šíři a sílu jejího díla, které přesahuje pouhou spojitost s Vasilijem Kandinskim.
**Otázka: Proč je tato výstava tak důležitá?**
**Odpověď:** Jde o velkou retrospektivu ve světově proslulém muzeu, která ji konečně staví na stejnou prestižní platformu jako její slavnější mužské kolegy, což mnozí považují za dlouho očekávané.
**Otázka: Kde a kdy se výstava koná?**
**Odpověď:** Koná se v Muzeu Guggenheim v New Yorku. Pro přesná data je třeba zkontrolovat jejich oficiální webové stránky, protože výstavy jsou dočasné.
**Hlubší pohled / Umělecké otázky**
**Otázka: Jaký umělecký styl je spojován s Gabrielou Münter?**
**Odpověď:** Je ústřední postavou německého expresionismu. Její styl je charakterizován silnými, nepřirozenými barvami, zjednodušenými formami a silnou emocionální přímostí.
**Otázka: Kromě malby, s jakými dalšími médii pracovala?**
**Odpověď:** Münter byla také plodná grafička a fotografka a vytvářela malby pod sklem, tradiční lidovou techniku, kterou povýšila na formu výtvarného umění.
**Otázka: Jak bylo její dílo za jejího života zastíněno?**
**Odpověď:** Po desetiletí byla často diskutována především jako partnerka a múza Vasilije Kandinského. Jejím vlastním uměleckým inovacím a nezávislé kariéře nebyla věnována stejná seriózní kritická pozornost.
**Otázka: Jaká jsou některá z jejích nejslavnějších děl, která bych měl hledat?**
**Odpověď:** Hledejte malby jako "Jízda na loďce", "Dům Jawlensky a Werefkin" a její portréty a krajiny, které využívají živé, ploché plochy barev k zachycení podstaty scény.
**Praktické otázky pro návštěvníky**
**Otázka: Nejsem odborník na umění. Bude se mi výstava i tak líbit?**
**Odpověď:** Rozhodně. Její dílo je vizuálně působivé a emocionálně přístupné. Výstava je navržena tak, aby vyprávěla poutavý příběh opomíjené umělkyně.
