„Tuner“ je první hlavní filmovou rolí Lea Woodalla – a představuje pro něj určitý posun. Je známý hraním tajemných, nečitelných mužů, jako je Jack v seriálu **The White Lotus** nebo chlapecký objekt touhy Rachel Weisz ve filmu **Vladimir**. Zde je stále ostražitý, ale novým způsobem, který působí zranitelněji.

Jako Niki, ladič pian, má svou zranitelnost přímo na povrchu. Trpí hyperakuzí, extrémní citlivostí na zvuk, která z běžného hluku dělá fyzickou bolest a proměňuje i samotnou myšlenku na navázání kontaktu s někým v boj. Když ale narazí na skupinu dodavatelů, kteří se snaží rozlomit trezor v sídle klienta na Long Islandu, jeho stav se stane nečekaným – a kriminálním – darem: jeho sluch je tak ostrý, že slyší cvakání stavítek na své místo. Brzy se z něj stane lamač trezorů, zvláště poté, co jeho mentor Harry (Dustin Hoffman) onemocní. Nový románek s Ruthie (Havana Rose Liu), studentkou klavírní kompozice, však vše ještě více zkomplikuje.

„Tuner“ se dočkal vřelého přijetí na Sundance i TIFF. Je to druh filmu, který se už moc netočí: zábavný, romantický, napínavý a určený pro všechny. Sedli jsme si s Woodallem, abychom si promluvili o jeho řemesle, Dustinu Hoffmanovi a mrtvé rybě.

**Vogue:** Romantický heist film o ladění pian není něco, co bych čekala, že uvidím. Jaká byla vaše první reakce na scénář? Co vás přitáhlo?

**Leo Woodall:** Přečetl jsem si ho a okamžitě jsem ho chtěl vidět. To je pro mě vždy velký faktor – jestli ten film skutečně chci vidět. Je to druh filmu, který miluji.

**Ve filmu Niki popisuje hyperakuze jako alergii, ne jako poruchu. To mi přišlo zajímavé.**

To byla vždy fráze Daniela [Rohera, režiséra] – že Niki je alergický na hlasité zvuky. Upřímně, nad tím konkrétním slovem jsem moc nepřemýšlel. Důležité pro mě bylo pochopit ten stav, aniž bych se spoléhal na vysvětlování, aniž by to Niki Ruthie popisoval způsobem, jakým by to v reálném rozhovoru nikdy neudělal.

**Postava má tak fyzické spojení se zvukem. Jsou nějací hudebníci nebo umělci, se kterými jste hluboce spojený a kteří by u vás vyvolali takovou reakci?**

Není žádný umělec, kterého poslouchám a který by ve mně vyvolal touhu zacpat si uši a všechno zablokovat [smích]. Ale jeden z prvních nápadů, který Daniel u tohoto filmu měl, byl: kdybyste měli vášeň, talent, něco, co je středobodem toho, kdo jste, a bylo by vám to odebráno, kdo byste byli?

**Bylo by to pro vás herectví? Jste jím stejně posedlý jako Niki hudbou?**

Rozhodně bych se neřadil do stejné ligy jako Niki u klavíru, ale s herectvím jako svou vášní si kladu právě tuto otázku. A nejen herectví – filmy obecně. Pokud milujete kinematografii a představíte si, že zítra prostě... už žádné filmy nebudou, co by to s vámi udělalo? Rozhodilo by mě to.

**Když vás teď vidím, předpokládám, že všechna ta tetování byla jen pro film. Jedno z nich je ryba, která se objeví i v titulkové kartě. Je za tím nějaký příběh?**

Bylo jich pár – meloun, malý červený ďábel. Upřímně, hodně z toho bylo o tom, co jsme považovali za cool nebo co nás rozesmálo. Žádné z nich nejsou moje skutečná tetování. Danielovi i mně se ta ryba líbila – je to vlastně mrtvá ryba, kvůli tomu, jak leží na mé ruce, hlavou dolů. Myslím, že se nám líbila ta myšlenka: Niki si vydělává na živobytí laděním pian... není to, o čem snil. Takže má na ruce malého tuňáka, a je mrtvý. Myslím, že to byla nějaká subliminální zpráva, kterou tam Danny chtěl propašovat.

**Ta mrtvá ryba se objeví v té scéně v dodávce s postavou Dustina Hoffmana – ten tam mluví o tuňákovi a rtuti. Slyšel jsem, že hodně z toho bylo improvizované.**

Jo, celá ta věc s tuňákem a rtutí vznikla z improvizace, od Dustina. Byla to desetiminutová sekvence. Část, která se dostala do filmu, byla zkrácena, ale on vypráví tyhle příběhy, které vypadají, že nikam nevedou, a pak se uzavřou do kruhu. Je mistrem svého řemesla a já to mohl vidět zblízka. Vím, jaké mám štěstí, že to můžu říct.

**Co vás na práci s ním nejvíce překvapilo?**

Spousta věcí mě překvapila, ale nejvíc mě dojalo, kolik péče a vášně v tom stále má. Bylo mu 87, když jsme natáčeli, a je v tom rozpor. Zdálo se mu to tak snadné, což nebylo překvapivé, ale vidět někoho tak nadaného a zkušeného, kdo má stále chvíle pochybností o sobě samém, byla pro mě jako mladého muže velká lekce. Připadalo mi, že nemusím mít všechno vyřešené. Spousta mladých lidí cítí ten tlak, a tady je tenhle skvělý muž, který vám ukazuje, že ta nejistota možná nikdy úplně nezmizí – a že je to v pořádku.

**Niki má takovou savantskou kvalitu, kterou je těžké nesrovnávat s Rain Manem – zvlášť když je Dustin přímo tam. Byla ta reference někdy zmíněna, s ním nebo s Danielem?**

Myslím, že jo – pravděpodobně spíš s Danielem a Dustinem. Scéna, kde Havana hraje akordy a on je pojmenovává, to bylo to nejbližší, co jsem k tomu cítil.

**Kdo je lepší klavírista, vy nebo Havana?**

Rozhodně Havana. Byla lepší klavíristka, když jsme začínali, i když jsme končili.

**Brali jste spolu lekce?**

Většinou zvlášť, i když jsme pár společných lekcí měli. Naštěstí ne moc. Byla lepší než já a bylo by demotivující si to připomínat pokaždé.

Foto: Se svolením Everett Collection

Když jsem mluvila s někým, kdo film viděl, a řekla jsem jim, že s vámi dělám rozhovor, neměli tušení, že jste Brit.

Myslel jsem, že řeknete, že neměli tušení, kdo jsem!

Ne – mysleli si, že jste Newyorčan. Já jsem si také myslela, že zníte velmi přirozeně newyorsky. Čemu to přičítáte?

Měl jsem to štěstí, že jsem předtím strávil slušnou dobu v New Yorku. Měl jsem základ, ale chtěl jsem být konkrétnější, tak jsme jeli do Brooklynu. Bylo pár drobností – neplatí to samozřejmě pro každého z Brooklynu – ale myslel jsem, že by bylo zábavné je zahrnout. Například říkat „Haaaarry“ místo „Hairy“. Malé detaily, které to trochu odlišily.

Ve filmu nikdy nevidíme Nikiho v jeho domácím životě. Co tenhle chlap dělá, když skončí den, když dodělá ladění pian nebo páčení zámků? Působí jako velmi staromódní, předinternetový typ. Samotář.

To je jedna ze smutných věcí na hraní Nikiho – ale také jeden z důvodů, proč jsem ho chtěl hrát. Je nucený do určitého omezeného života. Jeho stav zužuje, co může dělat, i když je sám. To, jak vypadá život postavy mimo scénář, vždy ovlivňuje váš výkon. Ale u Nikiho to bylo tak specifické a jedinečné, že jsem o tom přemýšlel hodně, víc než obvykle.

**Můžete mi dát nějaký detail z toho pozadí, které jste mu vytvořil?**

Představoval jsem si, že je mnohem sečtělejší, než by lidé čekali. Vidíte ho v jeho pracovně, jak kouří nekonečné cigarety a snaží se rozlomit trezor, ale líbila se mi představa, že nachází klid v samotě skrze čtení. Jeden z mých nejoblíbenějších filmů je Dobrý Will Hunting a Will má tu vlastnost: prostě může jít domů a přečíst šest knih. Líbila se mi představa, že to Niki má.

**Pohybuje se v tomto filmu mezi několika docela odlišnými skupinami: izraelští bezpečnostní dodavatelé a korejští gangsteři. Hrajete toho vážného, dramatickou kotvu, zatímco komedie se odehrává kolem vás. Jaká byla energie v těch větších ansámblových momentech? Představuji si, že to byl divoký a vtipný set s někým jako Johnnie Park.**

Rád jsem s nimi pracoval. Už jsme natočili spoustu scén jen s Liorem, Gilem a Nissanem, ale dělat tu sekvenci bylo neuvěřitelně zábavné – zvlášť pro mě. Mohl jsem trochu ustoupit a jen sledovat, jak v každém záběru vymýšlejí nové věci. Jsou to opravdu talentovaní herci a skutečně vtipní lidé. Park a Rek Lee už měli skvělou chemii, ale když jste přidali celou skupinu, byla to čirá magie. Hodně humoru pramenilo z napětí mezi nimi.

**Když jsem se ptala na hru na klavír, mám pocit, že bych se měla zeptat, jestli umíte rozlomit trezor. Dělal jste kvůli tomu nějaký výzkum nebo trénink?**

Nebylo to tak náročné – je to mnohem méně technické než klavír. Ve skutečnosti se můžete naučit, jak rozlomit trezory, na YouTube. Zatím se mi nepodařilo rozlomit skutečný trezor, ale pamatuji si, že jako dítě jsem měl malý obědový box, kde jsem si schovával kapesné, s malým visacím zámkem – takovým, který byste pravděpodobně mohli jen prokousnout. Pro zábavu jsem rozebral kancelářskou sponku, ohnul ji do tvaru malých nůžek a zkusil to, protože jsem to viděl ve filmu. A skutečně to fungovalo. Ten pocit byl tak vzrušující – ale nedoporučoval bych to. Pojďme se všichni neučit, jak rozlomit trezory.

Tento rozhovor byl upraven a zkrácen. **Tuner** vstupuje do omezené kinodistribuce 22. května.

**Často kladené otázky**
Zde je seznam často kladených otázek o Leu Woodallovi a článku Hvězda Tuneru Leo Woodall teprve začíná

**Otázky pro začátečníky**

1. **Kdo je Leo Woodall?**
Je to britský herec, nejznámější pro roli Jacka v Netflix seriálu One Day.

2. **Co je Tuner?**
Tuner je nový televizní seriál nebo projekt, ve kterém Leo Woodall hraje hlavní roli.

3. **Proč článek říká, že teprve začíná?**
Protože je stále na začátku své kariéry. Měl velkou průlomovou roli, ale článek naznačuje, že má mnohem větší potenciál a větší projekty před sebou.

4. **Je Leo Woodall příbuzný s někým slavným?**
Ano. Jeho babička je herečka Julia McKenzie a má další členy rodiny, kteří pracují v zábavním průmyslu.

5. **V čem ještě Leo Woodall hrál?**
Kromě One Day hrál v televizním seriálu The White Lotus a ve filmu Citadel.

**Otázky pro pokročilé**

6. **Jaké je hlavní téma článku o Leu Woodallovi?**
Článek se zaměřuje na jeho rychlý vzestup ke slávě po One Day a na to, jak zvládá tlak být novou hvězdou. Zdůrazňuje jeho uzemněnou osobnost a jeho zaměření na výběr rolí, které ho vyzývají, spíše než jen honbu za slávou.

7. **Jak se liší role Lea Woodalla v Tuneru od jeho role v One Day?**
Aniž bychom prozrazovali konkrétní podrobnosti, Tuner je popisován jako velmi odlišná, intenzivnější postava. Zatímco One Day bylo romantické drama, Tuner zahrnuje temnější, komplexnější roli, která ukazuje jeho herecký rozsah.

8. **Co znamená „teprve začíná“ z hlediska jeho kariérní strategie?**
Znamená to, že neusíná na vavřínech. Aktivně vyhledává rozmanité, drsné role, aby se vyhnul zaškatulkování jako romantický hrdina. Signalizuje to, že buduje dlouhodobou kariéru, ne jen jednohitového záblesku.

9. **Jakou praktickou radu dává článek začínajícím hercům?**
Článek naznačuje, že klíčové je zůstat skromný, pracovat s důvěryhodnými spolupracovníky a vybírat si projekty, které vás trochu děsí. Leův přístup je toho příkladem.