Setkání s Miou Threapleton v hotelovém pokoji v Cannes působí zvláštně povědomě. Pevný stisk ruky, hlas i tvář této londýnské herečky mi připomínají někoho, koho znám – přestože jsme se nikdy předtím nepotkali. Důvod brzy vyjde najevo: je zrcadlovým obrazem své matky, držitelky Oscara Kate Winslet, a zdědila tu stejnou srdečnou, přímočarou britskou eleganci, která se stala Winsletovou poznávací značkou v Hollywoodu.

Oblečená v dlouhých černých šatech s korzetem od Alexandera McQueena, s otevřenými lodičkami, tmavě červeným lakem na nehtech a výraznými šperky z předchozí tiskové akce vypadá Threapleton jako vzestupující hvězda, která právě debutuje v Cannes. Přitom by nemohla být méně afektovaná – sedí na okraji křesla, popíjí neperlivou vodu („Bublinky by v tomhle outfitu možná rozpínly,“ žertuje).

Ve svých pouhých 24 letech a s několika rolemi za sebou – včetně snímku **Já jsem Ruth** po boku své matky a menší role v **Scoopu** – teď dosahuje něčeho, co se ještě ani Winsletové nepodařilo: hraje hlavní roli ve velkofilmu Wese Andersona. V jeho nejnovější rozverné výpravě **Fénický plán** ztvárňuje Liesl, jeptišku z 50. let, jejíž život se obrátí vzhůru nohama, když ji její odcizený otec (Benicio Del Toro), mocný podnikatel, jmenuje svou nástupkyní. Následuje chaotická cesta přes pouště a džungle, během níž uniká atentátníkům a odkrývá rodinná tajemství.

Threapletonina Liesl je ostřejší než Andersonovy předchozí hrdinky – je vtipná, nekompromisní a vůči otci otevřeně nepřátelská. Navzdory sdílení scén s takovými veličinami, jako jsou Del Toro, Tom Hanks a Scarlett Johanssonová, krade show svým bezchybným načasováním komických momentů.

Když **Fénický plán** vyjde 30. května, její život se nepochybně změní. Předtím ale vzpomíná na to, jak při standing ovation v Cannes brečela, jak nevědomky napodobila svou matku na červeném koberci, a na Winsletovou stručnou radu ohledně festivalu.

**Vogue:** Působila jste dojatě během ovací – co jste cítila?
**Mia Threapleton:** Byla jsem pyšná, že to zvládám… dokud na mě nezamířila kamera. Viděla jsem se na plátně a pomyslela si: **Ach ne, tleskají mi – teď je se mnou konec.** [Směje se.] Bylo to ohromující. Michael Cera mi roztomile poplácal po zádech a řekl: „Nech to vyjít.“ Ale odolala jsem – nechtěla jsem brečet! **Díky bohu za voděodolnou řasenku!**

Popsala jste Liesl jako cibuli. Které její vrstvy vás nejvíc zajímaly?

Je v ní tolik vrstev – je neuvěřitelně složitá. Šest let neviděla otce a má tolik nezodpovězených otázek ohledně smrti své matky, která zemřela, když byla velmi malá. V podstatě byla sirotek poslaný do kláštera a nejspíš si myslela: **Táta o mě prostě nemá zájem.** A pak najednou dostane šanci se s ním utkat. Během filmu prochází cestou sebepoznání.

Byla to obrovská role – Wes viděl stovky konkurzů. Jak jste se cítila, když jste ji dostala?

Byla jsem ve vlaku, obklopená lidmi. Celý den jsem hystericky obnovovala e-maily. Když mi zavolali, prostě jsem si sedla na zem a brečela, pak jsem volala všem, koho znám. Od třinácti jsem chtěla právě **tohle**. Minulý týden jsem procházela staré krabice doma a našla své deníky. Jeden zápis doslova říkal: **„Znovu jsem se dívala na Království měsíčního svitu, zbožňuju ten film. Jednou bych chtěla pracovat s Wesem Andersonem.“** Úplně jsem zapomněla, že jsem to napsala.

Co bylo nejnáročnější na natáčení u Wese?

Upřímně, celá zkušenost byla naprosto jedinečná. Na jeho place není žádná bariéra mezi herci a štábem – žádné trailery, žádné monitory všude kolem. Vůbec nefunguje hierarchicky; byli jsme v tom všichni spolu. To všechno dodávalo pocit stability, i když jsem tam byla nováček. První den jsem se bála, pořád jsem si v hlavě přehrávala každou repliku, ale Wes mě doslova vedl za ramena. Cítila jsem se tak vítaná a teď mi ta soudržnost strašně chybí. Je mi 24, nikdy jsem nic takového nedělala – nikdy jsem nebyla v Cannes. Normálně chodím v roztrhaných džínách a starých tričkách se skvrnami od potu [**směje se**]. Každý den se učím.

Co pro vás zatím byl nejsurrealističtější okamžik v Cannes?

Všechno kolem premiéry. Ty velké, rudé, děsivé schody! Pořád jsem si jen říkala: **Nezakopni, nezakopni…** když jsem šla nahoru v té obrovské sukni. A **prosím, ať mi na ni nikdo nešlápne**. Pak jsme se vyfotili na červeném koberci a šli dovnitř – sál jako by vibroval. Srdce mi bušilo tak silně, že jsem nic neslyšela. Taky jsem si uvědomila, že se v těch šatech s korzetem nedám posadit, takže jsem se musela složit napůl, abych aspoň nějak seděla.

Pak jsme všichni šli na večeři. Převlékla jsem se z těch zelených šatů a sundala podpatky, protože už jsem je nevydržela. Byla tam malá terasa, tak jsem vyšla ven. Bylo tak ticho – jen hvězdy a zvuk žab – a viděla jsem všechny uvnitř, jak se spolu smějí. Byla to první chvíle, kdy jsem měla čas si to všechno vstřebat. A pak jsem zase trochu brečela.

Povězte mi víc o těch zelených šatech od Oscara de la Renty. Lidé říkají, že jsou poctou šatům, které vaše máma měla na Oscarech v roce 1998 – od Givenchy od Alexandera McQueena – když byla nominovaná za **Titanic**.

Je to legrační, protože jsem vůbec netušila, že ty šaty měla. Nebylo to úmyslné. Jakmile se film dokončil, říkala jsem si: **Pokud to půjde na červený koberec, musím mít zelenou** – ta barva je prostě… Liesl má ve svém stylu zelené punčochy a zelené stíny. Tyhle úžasné šaty od Oscara de la Renty jsem milovala – dělaly mi tak radost – ale netušila jsem, že máma měla něco podobného. Někdo mi to řekl až druhý den ráno a připadalo mi to hrozně vtipné.

**Threapleton, 24 let, na premiéře filmu Fénický plán v Cannes.**
**Pascal Le Segretain/Getty Images**

**22letá Kate Winslet na Oscarech 1998.**
**Jim Smeal/Getty Images**

**A dnes máte taky McQueena.**
McQueen miluju, co si pamatuju. Bylo mi asi 11, když jsem viděla **Savage Beauty**, a úplně mě to pohltilo.

**Vaše máma byla také velmi mladá – jen 20 let – když poprvé přijela do Cannes. Dala vám nějakou radu, jak to tu zvládnout poprvé?**
Řekla: **„Snaž se nezvracet nosem. Prostě dýchej!“** Byla jsem tu tak zaneprázdněná, že jsem s ní skoro nemluvila.

**Winslet, 20 let, na filmovém festivalu v Cannes 1996.**
**Foto: Getty Images**

**Threapleton na fotografické call pro Fénický plán.**
**Foto: Getty Images**

**Už film viděla vaše máma nebo zbytek rodiny?**
Ještě ho nikdo z mých blízkých neviděl, ale nemůžu se dočkat. To byl další důvod, proč ta premiéra byla tak intenzivní – najednou mi došlo: **Ach bože, všichni se na to budou dívat.** Kočka je venku z pytle. A brzy to bude v kinech. Všude vidím plakáty a chci se schovat. Fakt nevím, co mám dělat.

**Jak se s tímhle okamžikem vyrovnáváte? Bude to dost život měnící.**
Nevím – v hlavě jsem to ještě pořádně nezpracovala. Můj normální život jsou procházky se psem a pobyt na venkově.

**To budete dělat, až skončíte s promo akcemi?**
Přesně. Chci si jen vyrazit na dlouhou procházku a někde stanovat.

**Ještě předtím máte dnes v Cannes další promo akce?**
Ne, jen se potřebuju převlíknout z těch šatů a jít si pro croissant!

**Fénický plán** v kinech od 30. května.