V salonku pod newyorskou Metropolitní operou je norská sopranistka Lise Davidsen – majestátní postavy – obrazem klidu.
„Můj manžel žertuje, že jsem jako tlakový hrnec,“ říká s úsměvem, zatímco dokonale vzpřímeně sedí na pohovce. (Ve stoje měří úžasných 188 centimetrů.) „Mám tendenci schovávat si emoce, ať už pozitivní, nebo negativní. Ale pak to může vybouchnout!“

Výbušný je rozhodně jeden ze způsobů, jak popsat Davidsenin hlas, který ohromuje publikum Met od jejího debutu v roce 2019 v Čajkovského *Pikové dámě*. *The New York Times* od té doby přirovnal její vzletný soprán k raketě a Angelina Jolie označila její Tosku za „transcendentní“. Nyní se Davidsen připravuje na titulní roli Isoldy v opeře *Tristan a Isolda*, Wagnerově příběhu o osudové lásce irské princezny a cornwallského rytíře.

Ve svých 39 letech je Davidsen tak velkou hvězdou, jakou jen v dnešní opeře můžete být – natolik, že její první loňské těhotenství se stalo titulkem. Poté, co se jí v červnu narodila dvojčata, vzala si šest měsíců volna, aby byla s nimi a se svým manželem Benem, než se v prosinci vrátila na scénu (shodou okolností v jiné produkci *Tristana* v Barceloně). „Přála bych si, aby to bylo delší,“ říká o své mateřské dovolené. „Ale na druhou stranu, kdy je ten správný čas se vrátit? To se nedá vědět.“

Od norské vesničky Stokke, kde vyrůstala hraním házené a zpěvem v kostele, je to do Metropolitní opery dlouhá cesta. Nepocházela z hudební rodiny a na svou první operu šla ve 20 letech. Na univerzitě, na Griegově akademii v Bergenu, studovala zpěv a dávala přednost Bachovi. („Nepotkala jsem nikoho, kdo by neměl rád Bacha. O jiných skladatelích se můžete přít, ale u Bacha to prostě nejde.“) Až na postgraduální škole v Kodani se konečně obrátila k opeře a po vítězství v prestižní soutěži Operalia v roce 2015, několik let po začátku své profesionální kariéry, už se neohlížela zpět.

Je zřejmé, že Metropolitní opera, která se již roky potýká s finančními problémy, vidí v Davidsen jednu ze svých nejjistějších umělkyň. Namísto otevření sezóny 2026–27 novým současným dílem – jak bylo v poslední době tradicí – uvede dům novou produkci Verdiho *Macbetha*, v níž bude Davidsen opět hrát hlavní roli. Je také naplánována, že bude hrát hlavní roli v nové inscenaci Wagnerova monumentálního *Prstenu Nibelungova*, čtyřdílného mistrovského díla skladatele na motivy norských a germánských legend, které celkově trvá 15 hodin, a to v průběhu příštích tří sezón.

„Opravdu doufám, že Met najde způsob, jak pokračovat, protože tu ráda vystupuji, a doufám, že s touto operou jsme vytvořili něco, co lidé chtějí vidět znovu, že se to bude moci opakovat,“ říká o *Tristanovi*. (Experimentální režisér Yuval Sharon, který kdysi nastudoval Wagnerovu *Soumrak bohů* v parkovací garáži, debutuje v Met právě tímto *Tristanem*; scénu navrhla Es Devlin – známá svou prací pro Louis Vuitton, Saint Laurent a Beyoncé.)

Navzdory veškeré glamour její pozice je to severský důraz na tvrdou práci, který ji dostal tam, kde je. „Pro mě neexistují žádné zkratky, jak něco takového zazpívat,“ poznamenává. (*Tristan a Isolda* trvá téměř pět hodin.) „Je to maraton. Nemůžete začít příliš tvrdě, protože pak vám nic nezbude. Árie na konci – na tu potřebuji všechny své barvy.“

Aby si mezi zkouškami a péčí o miminka vyčistila hlavu, používá Davidsen eliptický trenažér, i když by daleko raději běhala. „Po porodu se mi úplně změnilo pánevní dno a momentálně nemůžu běhat,“ říká s mračením. Při cvičení si pouští epizody *Bridgertonových*, aby byla zábava méně nudná: „Nemusíte se soustředit – prostě to tak nějak vstoupí a vyjde.“

Pro mladší publikum, které se Davidsen a Metropolitní opera snaží přilákat, je pětihodinová opera výzvou. Je těžké přesvědčit někoho, kdo udrží pozornost 20 vteřin, aby se zavázal k pětihodinovému představení. To je opravdová výzva, připouští Davidsen. (Nedávná ležérní poznámka Timothéeho Chalameta, že „o balet a operu už nikdo nestojí“, tomu rozhodně nepomohla.)

Přesto je přesvědčena, že její umělecká forma přetrvá. „Už přežila stovky let. Nevím přesně, kde bude, ale věřím, že bude pokračovat,“ říká a její oči se rozzáří. „Udělám vše, co bude v mých silách, abych ji udržela při životě.“

*Tristan a Isolda* bude v newyorské Metropolitní opeře uváděn od 9. března do 4. dubna.

**Často kladené otázky**
Zde je samozřejmě seznam častých otázek o Lise Davidsen a její roli v *Tristanovi a Isoldě*, určený jak nováčkům, tak zkušeným operním fanouškům.

**O Lise Davidsen a její kariéře**

**Kdo je Lise Davidsen?**
Lise Davidsen je norská dramatická sopranistka, která je široce považována za jeden z nejvzrušujících a nejsilnějších hlasů v současné opeře. Na mezinárodní scéně se proslavila po vítězství ve významných soutěžích v roce 2015.

**Jaký má typ hlasu?**
Vlastní dramatický soprán. To znamená, že její hlas je silný, bohatý a má pozoruhodnou schopnost vynikat nad velkým orchestrem, což je ideální pro nejnáročnější operní role.

**Proč je právě teď takovou hvězdou?**
Kombinace hlasu, který se rodí jednou za generaci, působivého jevištního projevu a inteligentního muzikantství vedla přední operní domy k tomu, aby ji obsazovaly do svých nejprestižnějších produkcí.

**O *Tristanovi a Isoldě***

**Co je *Tristan a Isolda*?**
Je to monumentální, téměř pětihodinová opera Richarda Wagnera. Je to příběh o zakázané lásce, osudu a transcendenci a je považována za jeden z vrcholů operního repertoáru, a to jak díky hudbě, tak vokálním nárokům.

**Proč je role Isoldy tak důležitá?**
Role Isoldy je jednou z nejnáročnějších v celé opeře. Vyžaduje obrovskou vokální výdrž, sílu v širokém rozsahu a schopnost vyjadřovat hluboké emoce po celou dobu trvání opery. Její úspěšné zazpívání označuje sopranistku za opravdovou hvězdu.

**Je to poprvé, co zpívá Isoldu?**
Ne, tuto roli již hrála v několika významných produkcích předtím. Každá nová inscenace je však velkou událostí, protože publikum i kritici jsou zvědaví, jak se její interpretace této ikonické role dále vyvíjí.

**Pro začátečníky a nové posluchače**

**Jsem v opeře nováček. Je *Tristan a Isolda* dobrým místem, kde začít?**
Je to náročný, ale obohacující začátek. Je velmi dlouhá a hudba je složitá, ale emocionální příběh je jasný. Možná byste si nejprve měli poslechnout některé výňatky nebo se na ni podívat v dokumentu, abyste se připravili.