Ludovico Brunova láska k bojovým uměním prosvítá v jeho tvorbě. Jeho svalnatá postava odráží nespočet hodin strávených v posilovně – a také vysvětluje, proč jeho značka Mordecai upřednostňuje volné, oversized střihy. „Navrhuji oblečení, které bych sám skutečně nosil,“ řekl během prezentace své jarní kolekce, která se symbolicky konala v tělocvičně na šerm. Přehlídka představila skutečné sportovce z wrestlingových a karatistických škol, kteří předváděli judistické chvaty naživo, čímž s tichou intenzitou smazali hranici mezi módním molem a dojo.

Pózy judistů často vypadají jako objetí – fyzické, ano, ale také hluboce respektující, dokonce i v soutěži. Tato myšlenka získala nový význam poté, co Bruno spatřil fotografii dvou bratrů, kteří se setkali po odloučení způsobeném válkou. Syrová něžnost toho okamžiku inspirovala posun v kolekci: siluety se staly přiléhavějšími, objemy byly redukovány, aby zvýraznily tvar těla. Přesto oblečení stále umožňovalo pohyb díky lehkým, prodyšným látkám.

Bruno si své dovednosti zdokonalil u Moncleru a jeho odbornost ve vysoce výkonném sportovním oblečení je patrná zejména ve svrchní části kolekce – jednoduché, ale funkční, s inovativním nádechem. Jeho péřové bundy obepínaly trup s vycpávkami napodobujícími vyrýsované břišní svaly (bez nutnosti návštěvy posilovny) a byly kombinovány s nadýchanými parachute kalhotami zužujícími se v kotnících. Cestovní vlivy se objevovaly napříč kolekcí, například výrazné kalhoty se vzorem Suzani prolomily neutrální barevnou paletu, a prostorné černobílé pruhované kabáty inspirované texturami atlasových koberců.

„Bojová umění jsou stejně tak o rituálu jako o disciplíně,“ řekl Bruno, který ke svému fitness režimu přistupuje s téměř náboženskou oddaností. U Mordecai dokonce i ostrý oblek odkazuje na tvar kimona, čímž připomíná nenucenou eleganci judistického úboru.