Jednou jsem v zrcadle v koupelně svých rodičů zachytil svůj odraz: dámské džínys vysokým pasem, které mi obepínaly postavu jako druhá kůže, ostře střižený blazer, lesklá kožená kabelka sebejistě zastrčená pod paží a špičaté polobotky, které si důrazně podupávaly o dřevěnou podlahu. Hlasitě jsem se zasmál – ne proto, že by outfitem nefungoval, ale protože chlapec, který v tom domě vyrostl, by si jej nikdy netroufl obléct. Kdykoli se teď vracím do svého rodného města Germantown v Marylandu, přijíždím oblečený nejen stylově, ale i s určitým záměrem.

Na střední škole jsem se držel předsedy: košil pod svetry, čisté chinos, mokasíny, které řekly právě dost, aniž by říkaly příliš. Bylo to upravené, přijatelné a především bezpečné. Obdivoval jsem plynulé siluety a odvážné detaily zpovzdálí, ale bál jsem se, že něžnost – příliš výrazná, příliš queer, příliš křiklavá – mě připraví o něco, o co jsem nebyl připraven přijít.

Stále si pamatuji, kdy jsem se poprvé oblékl podle sebe ve svém rodném městě. Měl jsem na sobě dámské džínys vysokým pasem, úzký pletený top a boty, které s každým krokem cvakaly. Nebyla to žádná zvláštní příležitost – jen rodinné setkání – ale pohledy mluvily za vše. Starší příbuzní si mě prohlíželi od hlavy k patě, jejich výrazy byly těžko čitelné, ale plné odsouzení. Někteří muži vypadali zmateně nebo nesví. Nikdo nepromluvil, ale jejich mlčení mluvilo samo za sebe. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to není jen o oblečení; je to o posouvání hranic a ukazování části sebe, kterou jsem skrýval. Vím, že v tom pocitu nejsem sám – vracet se na místo, které vás kdysi nutilo se zmenšovat, a teď být oblečený tak, aby vás lidé museli vidět.

Jocie Blakeová, módní editorka a spisovatelka, si svůj jedinečný styl vytvořila v Memphisu. Její volby kontrastovaly s tlumenými neutrály a klasickými střihy, které preferovali její vrstevníci. „Memphis měl svůj vlastní styl – představte si jižanské krásky v upravených neutrálních barvách a tradičních siluetách – ale mě vždy přitahovaly odvážnější looks, které bořily zažité představy,“ říká. „Věděla jsem, že lidé budou mluvit. Ale taky jsem věděla, že vypadám dobře.“ Blakeová vyrůstala mezi ženami a její styl se rozvíjel doma, ale ve škole čelila jiným očekáváním. „Móda byla prodloužením mé duše,“ vzpomíná, „i když mě občas dostala do nuceného školního pobytu.“

Rodney Williams, stylista a zakladatel značky Closet Six, našel svůj módní cit prostřednictvím sportu v Burlington City v New Jersey. „Můj raný styl vycházel z atletiky – vzácné Jordanky, upravené dresy, náramky, které odpovídaly mé náladě. Sebejistota na hřišti se přenesla do sebejistoty v oblékání.“ I když obdivoval odvážnou módu u ostatních, držel se zpátky, protože se bál pozornosti, která by přišla s tím, když by jako mladý černoch vyčníval v konzervativním městě. Pak přišla jeho DIY fáze: ručně dělané ošoupané džíny, přešité kousky proměněné v statement kousky. Kamarádi se ze začátku smáli. O měsíce později ho kopírovali. To byl zlom.

„Vracet se domů je teď pokorný zážitek,“ vysvětluje Williams. „Lidé mě znali jako sportovce, ale teď vidí celý obraz – stylistu, podnikatele, vypravěče.“ Pro něj je oblečení jen povrch. Skutečným odhalením je identita. „To, co nosím, a jak pomáhám ostatním se oblékat, odstartovalo konverzace o sebevyjádření, stylu ve sportu a černošské kreativitě v módě. Na tom záleží.“

V New Orleans se módní a beauty editor Robyn Merrettová naučila o stylu brzy díky nedělním společenským šatům a debutantským šatům. Vychována jako baptistka, měla do kostela šatník biskupských šatů, mašlí do vlasů a diamantových náušnic, které jiskřily pod vitrážovými okny. Když si měla vybrat debutantské šaty, odmítla nápadné, přehnané možnosti. „Chtěla jsem něco klasického, něco, co vypadalo jako já,“ vzpomíná. „Móda byla vždy velkou částí toho, kdo jsem.“

Pro Jodie Taylorovou, která vyrůstala v převážně bílém malém městě v Massachusetts s jamajskými křesťanskými rodiči, byla móda často nástrojem, jak zapadnout. „Nepsaný dress code byl celý o prep style – polech, svetrech, mokasínech,“ vzpomíná. Dokonce i její první práce v Abercrombie zdůrazňovala stejný uniformní vzhled. Obdivovala odvážnou módu v časopisech a na Tumblru, ale bála se příliš vyčnívat ve svém rodném městě. „Nebála jsem se stylu,“ vysvětluje, „ale dávala jsem pozor, abych nepřitahovala pozornost.“ Teď, když se vrací domů v expresivních, ženských outfitech, cítí se svobodně i složitě zároveň. „Je síla v tom, být plně sama sebou na stejném místě, kde jsem se kdysi držela zpátky,“ říká. „Lidé si mě stále všimnou, když vejdu do místnosti, ale už se nezmenšuji. To, co teď vidí, je to, co se stane, když si dám svolení.“

Rachel Bellová, která vyrostla v Birminghamu v Alabamě, říká, že její vztah k módě měl své limity – zejména mimo dům. „Když něco vypadalo ‚příliš dospěle‘, nebyla to možnost,“ říká. Ve městě, kde má styl tendenci být tradiční – upravené matching sety, přírodní makeup – Bellové vrstvené outfity a odvážné doplňky ji vždy nechaly vyčnívat. „Docela brzy jsem ovládla umění změny outfitu,“ žertuje. Časem se její osobní styl stal směsicí vlivů: šatníku její mámy, televizních pořadů, jejích nálad. Teď svou estetiku popisuje jako „dobře oblečenou identitní krizi, která nějak funguje“. Její přátelé ji povzbuzují, aby šla ještě dál, zatímco její máma jemně naznačuje, že by to měla ztlumit. „Ale nikdo mi nikdy neřekl, že se nemám oblékat – alespoň ne do očí,“ dodává. „A kdyby to udělali? Pravděpodobně bych požádala o prezentaci a odrážky.“

Taylorová i Bellová mají rady pro ty, kteří stále hledají svůj styl na místech, která nepodporují sebevyjádření: „Nejsi příliš,“ říká Taylorová. „Jsi prostě napřed. Móda je důkaz, že si věříš.“ Bellová dodává: „Kde jsi, nemusí omezovat tvou představivost. Pokud to naštve peří, ať se naštve. Buď disruptor.“

Pro každého z nás je styl vzpomínkou, významem, znovunabytím a odporem. Oblékat se, když se vracím domů, už není o reakci; je o poctě člověku, kterým jsem kdysi byl, který cítil, že se musí skrývat. Je to akt sebelásky, pokynutí chlapci, který sledoval tlumené přehlídky, snil o dni, kdy bude moct nosit, co miluje, bez zábran. A ano, lidé si všímají. Někteří se zvědavě usmívají, někteří zírají trochu příliš dlouho. Jako když jsem měl na sobě kombinézu a dostal spoustu komplimentů – a stejně tolik skeptických pohledů. Pokud mě uvidíte, jak procházím svým rodným městem v šatech, které nejsou v trendu, vězte toto: Není to jen outfit. Je to manifest, milostný dopis a návrat domů.

Často kladené otázky
Často kladené otázky o oblékání při návratu domů

1 Proč se stále oblíkám, když jedu domů, i když mi nikdo nerozumí?
Možná to děláš pro sebe – abys měl/a sebejistotu, vyjádřil/a svou identitu nebo si zachoval/a pocit rutiny a sebeúcty bez ohledu na názory ostatních.

2 Je normální se oblíkat, i když to nikdo jiný neocení?
Ano, je to naprosto normální. Mnoho lidí se obléká pro vlastní spokojenost a pohodu, nejen aby zapůsobilo na ostatní.

3 Jaké jsou výhody oblékání pro sebe?
Může to zlepšit náladu, zvýšit sebevědomí, pomoci ti cítit se více upraveně a posílit tvůj osobní styl a hodnoty.

4 Jak se vypořádat s kritikou nebo zmatením od rodiny nebo přátel ohledně mých voleb?
Zdvořile vysvětli, že tě to dělá šťastným a že je to součást toho, kdo jsi. Své preference nemusíš ostatním ospravedlňovat.

5 Existují nějaké nevýhody oblékání v neformálním nebo odsuzujícím prostředí?
Někdy to může vést k nechtěné pozornosti nebo komentářům, ale soustředění se na vlastní důvody ti může pomoci zůstat neovlivněn/a.

6 Může oblékání zlepšit duševní zdraví nebo sebevědomí?
Ano, nošení oblečení, ve kterém se cítíš dobře, může pozitivně ovlivnit tvé smýšlení a posílit sebeúctu.

7 Co když začnu pociťovat nejistotu kvůli přehnanému oblékání?
Připomeň si, proč to děláš – pro vlastní potěšení. Časem budeš možná dbát méně na názory ostatních.

8 Jak mohu zařadit oblékání do své rutiny, aniž by to vypadalo jako otrava?
Vyber si pohodlné, ale výrazné outfity a kombinuj kousky, které miluješ, aby to zůstalo zábavné a bez námahy.

9 Existují konkrétní styly nebo kousky, které fungují dobře pro oblékání doma?
Zvol všestranné kousky, jako je hezký svetr, dobře padnoucí džíny nebo doplňky, které povznesou tvůj vzhled, aniž by byly příliš formální.

10 Co když moje rodina nebo přátelé dělají vtípky nebo negativní komentáře?
Odpověz s humorem nebo sebejistotou, nebo jim jednoduše řekni, že je to tvoje osobní volba, a pokud je to nutné, změň téma.

11 Jak vyvážím oblékání s praktičností, especially v uvolněném domácím prostředí?
Zaměř se na oblečení, které je stylové i pohodlné – jako athleisure wear, casual šaty nebo vrstvené outfity.